„Ve sluchátkách slyším různé tóny. Čím je vyšší, tím jsem blíže, mířím ke středu terče. Nevidomý se při střelbě orientuje podle výšky tónu,“ vysvětluje Lacina. Po chvilce soustředění zasáhne upravenou pistolí CZ 75 suverénně desítku.
„Ze zbraně díky světelnému zářiči vychází paprsek. Pistole je originál ze zbrojovky, kde byla znehodnocena,“ doplňuje střelec.
Od bílé plochy, která tvoří terč, se postavil na vzdálenost zhruba tří metrů. Ovšem na počítači, který střelbu ve speciálním programu vyhodnocuje, nastavil pětadvacet metrů. Počítač přepočítal, jak velký terč by střelec na tuto vzdálenost viděl, přizpůsobí tomu velikost plochy, jejíž střed musí světelným bodem zasáhnout. Lacinovi to nedělá problém.
Po něm si pásku na oči dávám já. Po hmatu najdu pistoli, snažím se mířit. Ve sluchátkách se rozjede nevídaný koncert šíleného muzikanta, tóny rychle létají nahoru, dolů a zase zpět. Po chvíli ruku uklidním a snažím se postupně šplhat nahoru tón po tónu.
„To nezní vůbec špatně,“ hodnotí Lacina a povzbudí mě tak k výstřelu. Stisknu spoušť, zbraň mi ale uhne a jsou z toho pouhé 4 body z možných deseti. Na lepší výsledek se v olomouckém TyfloCentru už nedostanu.
Na závodech na síle hendikepu nezáleží, střelci mají klapky
Lacina dokáže vnímat pouze světlo, stín a obrysy. „Někdy lépe, někdy hůř. Záleží na světelných podmínkách. Poznám, odkud světlo přichází. Když venku svítí slunce, tak vím odkud. Ale na závodech je to stejně jedno, protože všichni dostáváme klapky na oči,“ přibližuje.
Mistr zvukové střelby |
Ke střílení se dostal před dvanácti lety, zhruba každý měsíc vyráží na nějakou soutěž. Vrcholem sezony je mistrovství České republiky. Zde opakovaně dosáhl na zlatou medaili, několikrát mu patřilo druhé či třetí místo.
„Každý bod rozhoduje, na bedně je často mezi prvním a druhým místem rozdíl pouze jednoho bodu,“ uzavírá nevidomý ostrostřelec.
