Zapomeňte na 3D, 4D nebo 4DX. Poslední jmenovaný formát je taková filmová projekce, kde s vámi hází sedačka a občas vás něco ošplíchne či ofoukne. To Amadeus Live, který se předvede na odpolední a večerní projekci v neděli v pražském Kongresovém centru, je jiná liga. Místo akčního béčka drama ověnčené osmi Oscary a místo rozhoupané sesle živá muzika.
Na švýcarském dirigentovi Ludwigovi Wickim, který vedl orchestr a sbor při slavnostní premiéře v londýnské Royal Albert Hall, nebyla pár hodin před začátkem znát nervozita.
A přitom jen a pouze na něm stojí odpovědnost za to, že se celé představení nerozsype. „Je tu pár náročných okamžiků, ale musíte se prostě vše naučit a pak poslouchat, jak to jde dohromady,“ líčí postup, jako by šlo o samozřejmou drobnost.
Jak přistoupit k mazání?
Ve skutečnosti se musí trefovat do filmu, který jednoduše nepočká a v jehož zvukové stopě kromě dialogů a ruchů zůstaly také zpěvy operních sólistů. Živě pod plátnem hraje pouze orchestr a zpívá sbor. Z úcty k představitelům, kteří film opatřili zpěvem před dvaatřiceti lety, se totiž pořadatelé rozhodli pro tuto variantu a upletli si tak na sebe pořádný karabáč.
Dirigent Ludwig Wicki
„Náš technický ředitel to řešil v Kalifornii s několika produkcemi muzikálů. A pokud vím, tak jdou políčko po políčku, odmazávají stopy smyčců, dechů, perkusí a přitom se snaží zachovat hlavní vokály,“ vysvětluje Maggie O’Herlihy, která v pořadatelské společnosti Avex Classics International působí jako výkonná producentka.
Dnes se většinou nahrává tak, že zpěvák točí v samostatné místnosti, takže nehrozí přeslechy a oddělení téhle stopy pak nepředstavuje problém. Před třiceti lety to ovšem nebylo pravidlem. „A pak jsou dva různé postupy. Buď k mazání přistoupíte agresivně, ale potom se budete muset rozloučit s kvalitou zpěvu, anebo naopak na nahrávce zůstanou drobné orchestrální přeslechy. Vyzkoušeli jsme spoustu variant. Av našem případě se povedlo orchestr z nahrávek dostat úplně, což nás těší,“ libuje si O’Herlihy. Dlužno podotknout, že na kvalitě sólových zpěvů se to nijak zásadně nepodepsalo.
Ocení přínos hudby
Wicki bude dirigovat také obě pražská představení, zde film doprovodí orchestr PKF – Prague Philharmonia a sbor Canti di Praga. „V Praze jsem byl jen jednou a krátce na zkoušce sboru, takže se do vaší metropole velice těším. I když bych byl samozřejmě radši, kdybychom mohli vystupovat ve Stavovském divadle, tedy na místě, kde se Amadeus natáčel,“ tvrdí dirigent, který Formanův snímek považuje za geniální dílo. „Je to fikce o Mozartovi založená přirozeně na reálných událostech, ale neřeším, jestli je to celé pravda, nebo ne. Ten, kdo obdivuje jeho a jeho hudbu, si musí film užít.“ Největší přínos Amadea vidí v tom, že přivedl Mozarta k milionům lidí, kteří by jeho hudbu jinak vůbec neposlouchali.
A podobně vlastně mají fungovat i projekce s živým orchestrem, Amadeus je pro Avex asi patnáctým počinem z tohoto žánru. „Je to daleko silnější zážitek než běžná návštěva kina, aspoň pro mě,“ říká Maggie O’Herlihy. „Když přišel James Cameron na premiéru Titanic Live, prohlásil, že ho to do filmu vtáhlo víc, než kdyby sledoval jeho 3D verzi. Protože tady je tím třetím rozměrem živý orchestr.“ A často navíc dorazí lidé, kteří k hudbě nemají větší vztah a nikdy předtím živý orchestr neslyšeli. „Většinou taky nechápali, jak důležitou roli ve filmu muzika hraje. Tím, že ji vytáhnete do středu a do popředí, můžou diváci její přínos pořádně ocenit,“ dodává producentka. Na zvukařích potom je, aby dokázali celou show ukočírovat tak, aby se neztrácely například dialogy. Tomu pomůžou i české titulky, jež tuzemské projekce doprovodí.
Bez Marrinera i Formana
Slavná Royal Albert Hall už dávno nehostí jen vysoké umění, proto nepřekvapí, že tu měl premiéru projekt založený na filmovém promítání. Přesto udivilo, kolik lidí do starobylého sálu přišlo zhlédnout film a poslechnout si symfonický orchestr třeba v džínách. V Kongresovém centru to naštěstí tak honosné není, takže se tuzemští diváci mohou plně soustředit na představení.
Upřímně, jak se člověk zaměří na děj, občas úplně pomine, že pod plátnem sedí kompletní orchestr. Dění na scéně zaregistrujete hlavně ve chvíli, kdy se jako jeden muž zvedne sbor a začne zpívat.
Na londýnskou premiéru pořadatelé zvali mimo jiné Nevilla Marrinera, původního dirigenta, který řídil orchestr na filmovém soundtracku. „Dva týdny před naším představením zemřel, moc mě mrzí, že jsem neměl možnost jej poznat. A osobně jsem se bohužel nepotkal ani s Milošem Formanem,“ lituje Ludwig Wicki.
V Royal Albert Hall se tleskalo dlouho a vestoje. Dá se čekat, že zítra to bude stejné. Protože Pražané svému Mozartovi i Formanovi rozumějí. Snad porozumějí i Wickimu.
