RECENZE: Ewa Farna slavila výročí se světovou scénou a mizerným zvukem

Výkonu zpěvačky, její kapely, vzácných hostů či přizvaných tanečníků šlo těžko něco vytknout. Scéna, na níž se páteční show v pražském Foru Karlín měla dokonce světové parametry. Ale málo naplat, vystoupení je takové, jaký je jeho zvuk. A v tomhle ohledu byl výroční koncert Ewy Farné příšerný.

Člověku je z toho až smutno, protože za přípravou podobného koncertu je vidět fůra práce a velké nadšení. Forum Karlín má parametry spíše malé haly než velkého klubu a vizuální podoba celé show tomu odpovídala.

Scéna mohutně vybavená světelnými panely umožňovala hru se siluetami, jíž zpěvačka několikrát efektně využila. Spousta prvků byla nejspíš ovládaná živě, což celé show dodávalo na autenticitě. Před tímhle je potřeba smeknout, už proto, že připravit, vyzkoušet a dobře zrealizovat něco podobného pro ojedinělý koncert místo delšího turné je frajeřina a odvážný krok, který je nutné ocenit.

10 let na scéně

55 %

Ewa Farna a hosté

Místo konání: Forum Karlín, Praha

11. listopadu 2016

A mohl to být koncert povedený, kdyby ho nepochopitelně nesrazil zvuk. Fanoušci pod pódiem teď budou zčásti právem povídat, že to není pravda a zažili skvělou párty. Jistě. Ale zaprvé, mačkat se v kotli není pro každého a snad s výjimkou hodně zapadlých koutů má dole na ploše na dobrý poslech nárok každý. A zadruhé, ani to není úplná pravda.

Cesta za lepším zvukem připomínala trochu hru na škatulata, ve které se podvádí. Jakmile posluchač opustil místo kolem zvukařského postu, kde byl zvuk nepochopitelně nekonkrétní, nevýrazný a nečitelný, a našel si lepší flek blíže k pódiu, dříve či později se něco pokazilo i tady.

V pátek se proto ve Foru Karlín odehrály tři koncerty najednou. V kotli bylo vše téměř bezchybné, vzadu u baru se spíš štěbetalo, což je běžné, ale bohužel tím byli bití fanoušci v zadní části parketu, kde ruch zezadu přebil celou kapelu. A tak si mnozí začali taky radši povídat.

Přitom se Ewa Farna předvedla dobře. Jediným dramaturgickým lapsem byla intimní akustická část s klavírem a smyčcovým kvartetem, jež potěšila, ale byla příliš dlouhá. Mohla skončit gradací v podobě coverů od Adele či I Will Always Love You od Whitney Houston (která Farné pěvecky sedla líp než Skyfall i Hello), ale bohužel se pokračovalo ve stejném duchu dál, než se koncert konečně vrátil do plné sestavy.

Ještě naposledy ke zvuku. Že mohly být slyšet více kytary než basa a bicí, prostě, že si koncert zasloužil spíš rockové než diskotékové provedení, když se na pódiu živě realizovali skvělí muzikanti, je jistě jen osobní preference. Nevytažené vokály včetně zpěvu Farné jsou však mimo diskusi. Poznat to bylo, když nastoupil první host Majk Spirit, jemuž nebylo rozumět jediné slovo a zvukař to začal horečně řešit. Rovněž proslovy mezi písněmi zanikaly.

Z hostů se předvedly ještě zpěvačky Patricie a Klára Vytisková a v závěru koncertu taky Tomáš Klus. Farna začala svými nejstaršími hity včetně toho úplně prvního – Měls mě vůbec rád. Především druhá polovina show měla šanci být výborným večírkem s rychlými peckami a efektními tanečníky.

Výborný byl i cover When Love Comes to Town, na který Farna vytáhla oba kytaristy dopředu a vedle všech výbuchů konfet a rejdění reflektorů sálem bylo vlastně nejskvělejší, když Lukáš Chromek svou kytarou dotvářel atmosféru ještě během kapelové děkovačky.

Takže po vokální a instrumentální stránce to mohl být jeden z tuzemských koncertů roku. Po stránce vizuální jím dokonce možná i byl. Pro staromilce, kteří neberou koncerty jako společenskou událost, ale spíše jako šanci poslechnout si muziku, by to pro příště chtělo tu hudbu dobře zprostředkovat.