Američtí prezidenti jako matrjošky v moskevském obchodě se suvenýry (8....

Američtí prezidenti jako matrjošky v moskevském obchodě se suvenýry (8. listopadu 2016) | foto: AP

ANALÝZA: Trump je hlavně byznysmen. Nebude šířit dobro, ale vyjednávat

  • 128
Washington (Od zpravodaje MF DNES) - S vítězstvím Donalda Trumpa se vytváří nový světový pořádek. Nový americký prezident se bude soustředit především na Ameriku a v přístupu k Rusku, Číně i Talibanu se bude chovat především pragmaticky, píše ve své analýze zpravodaj MF DNES z USA Milan Vodička.

Prohnal se Amerikou jako hurikán, a tak je Donald Trump prezidentem, protože země dala přednost čerstvé krvi hlavně před politikou, která selhala. A svět má novou Ameriku. Po desítkách let přichází někdo, kdo chce být prezidentem Američanů a ne celé zeměkoule.

Není to jen Trump místo Clintonové. Právě se vytváří nový světový pořádek, protože se mění místo USA v něm. Ať se svět stará sám o sebe, my máme starostí taky dost. Tak nějak to zní.

Sedmdesátiletý Trump je byznysmen, a tak reaguje na poptávku. Amerika je unavená: „Proč rozdáváme miliardy dolarů různým zemím po celém světě a nám vláda nedá nic?“ řekl mi starosta jednoho z nejchudších měst světa, kdysi bohatého pensylvánského Monessenu, odkud zmizel průmysl do ciziny.

A nový prezident přichází se starým heslem Amerika především, jež používali izolacionisté. Trump však říká, že je „amerikanista“. Svět v tom nevidí rozdíl a od včerejšího rána mu zmrzl úsměv na rtech, protože Hillary Clintonová měla automaticky být dalším dílem starého seriálu, i když už zrnil. Ale možná Trump, stejně jako to ukázal v americké domácí politice, jen lépe a dříve rozpoznal znamení doby.

Zahraniční politika v kampani Američany nijak nezajímala, a tak se jeho pohled na svět scvrkl do karikatury: postavím obrovskou zeď na mexické hranici, vybombarduju Islámskému státu duši z těla, proč nepoužijeme atomovky, když už je máme, či rozmyslím si, zda chránit země NATO, které se jen vezou.

Podívejte se na reakce státníků po zvolení Trumpa:

„Všechno lze vyjednat“

Ale muž, který o sobě prohlásil, že nepotřebuje zahraniční poradce, protože „v první řadě se ptám sám sebe, jsem svoje číslo jedna, jelikož mám dobrý mozek“, vidí, že něco je jinak. Za studené války byly dvě supervelmoci, pak přišlo pohodlné období „konce historie“, v němž byla Amerika sama ředitelem zeměkoule.

Ale irácké fiasko a ekonomická krize v roce 2008 rozdaly karty jinak. Najednou u stolu sedí víc silných hráčů. Hlavně Čína a Rusko. Může se to nelíbit, ale je to realita. Přispěla k ní Amerika tím, že za Bushe mladšího příliš agresivně „šířila dobro“ a za Obamy „vedla z pozadí“. Nejdřív přepjala své síly a potom vytvořila vakuum.

Trump je obchodník, a tak zachází s realitou, ne s přáními, doktrínami a proklamacemi o nenahraditelné Americe. „Všechno je vyjednavatelné.“ Obchodní smlouvy, spojenectví, vztahy se soupeři.

Má to jistě háček: když řekl, že bude hájit jen ty členy NATO, kteří poctivě přispívají na obranu, má to z jeho pohledu logiku. Poplach, který tím vyvolal, taky: v roce 1990 americká velvyslankyně v Bagdádu řekla Saddámu Husajnovi, že USA nemají žádný názor na spor Iráku a Kuvajtu. Za dva dny už byl Kuvajt irácký, protože Saddám si to vyložil po svém.

Prezidentské volby v USA

Ale znovu: Trump reaguje na poptávku unavené Ameriky. „Proč máme platit sirotky v Asii, když tady jsou statisíce veteránů bez domova?“ řekl mi Greg Keel z Arkansasu, muž v klobouku a kovbojských botách, kterého jsem potkal o víkendu u Lincolnova památníku ve Washingtonu. Je to metafora téhož: teď řešme sebe.

Výlet do Trumpovy hlavy

A teď: jak bude vypadat Trumpův vztah ke světu. Lze to trochu odhadnout z toho, co říká, co napsal a jaký je.

Bude připomínat Richarda Nixona. Ne toho z aféry Watergate, ale toho s čínskou kartou. Racionální, zcela pragmatický Nixon se nezatěžoval uprostřed studené války žádnými ideologickými předsudky a najednou měl na své straně rudou Čínu proti rudé Moskvě.

Byznysmen Trump bude v pokušení chladně přehodnotit americké závazky v cizině. Otázka je prostá: chceme riskovat jadernou válku kvůli nějakým ostrovům v Jihočínském moři nebo kusu Ukrajiny?

Zahraniční politika pro něj bude prodloužením toho, co umí nejlépe. Dělat dohody. Napsal o tom i bestseller. Bude téměř jistě zacházet s Ruskem a Čínou jako s legitimními státy, ne jako s někým, koho má vychovávat, protože se cítí lepší a rozhodl se, že má poslání šířit dobro. Velké mocnosti jsou pro něj zkrátka velké mocnosti, musí se s nimi tedy sedat ke stolu.

S tím souvisí i toto: jestliže jsou USA, Čína a Rusko tři mocnosti, jež mohou zničit sebe i svět atomovkami, měly by najít způsob, jak spolu vycházet, ne se přetlačovat.

Trump v čele USA

Bude opravdu chtít, aby spojenci Americe za ochranu platili. Ne přímo. Ale může třeba chtít, aby Saúdové, Kuvajt či Norové investovali miliardy ze svých státních fondů, jimiž stejně kupují majetky v Americe, třeba do americké infrastruktury, jejíž obnovu má Trump za jeden z hlavních cílů. Vylepšil by tak Ameriku a dal lidem práci.

Opakuje, že bude mít na paměti Bushe mladšího jako odstrašující příklad toho, jak to dopadne, když se posílají američtí vojáci na Blízký východ. Bude chtít řešit problémy pragmaticky v duchu „jestliže máme uzavřít mír s Tálibánem, musíme s ním taky jednat“.

To, že si sedne i s těmi, s nimiž se to tak úplně nedělá, neznamená přiznání slabosti.

V knize Umění dohody Trump napsal: „Mysli ve velkém, nasaď všechny páky, bojuj, tlač a tlač.“ V knize Ochromená Amerika popsal svoji životní lekci s trenérem košíkové na vojenské akademii Dobiasem: „Jako mnoho silných chlapů i Dobias vycítil slabost. Pak vám šel po krku. Ale když ucítil sílu, a vy jste se ho nesnažili podrýt, zacházel s vámi jako se sobě rovným.“

Tak takto asi vypadá svět podle Donalda Trumpa.

Jistě, a taky musí postavit tu svou zeď.

Dvě věci pro uklidnění těch, kdo mají pocit, že přichází amatér. Tím, že se stal prezidentem, se ukázal jako mnohem lepší stratég než všichni profesionálové.

A prezidenti často dopadnou přesně naopak, než co se o nich při nástupu říká. Ronald Reagan měl být válečný štváč (to si myslela i půlka Ameriky), ale nakonec provedl jen operetní invazi na Grenadu, takže válčil nejméně ze všech poválečných prezidentů. Navíc uzavřel největší odzbrojovací dohodu o jaderných zbraních. Naopak George Bush mladší přicházel jako bezproblémový muž a pak proválčil skoro celou dobu.

,

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel.

Nejlepší videa na Revue