„Vždycky jezdím na reprezentaci v dobré náladě, ale když se nám teď tak daří, je to ještě lepší,“ zářil na srazu národního týmu čtyřiadvacetiletý obránce.
Čím to je, že váš tým najednou takhle válí?
Přišli tři čtyři noví hráči, kteří hodně pomohli. Taky jsme poprvé pod trenérem Nagelsmannem byli na soustředění – předtím naskakoval do rozjetého vlaku. Špatně rozjetého.
Co musel změnit, aby se rozjel správným směrem?
Měli jsme čas natrénovat si herní systém. Už to není 4-4-2, ale 3-5-2, to nám sedlo. Soupeřům, kteří proti nám hrají, to dělá velké problémy. Dokonce i trenér Bayernu Ancelotti po remíze s námi říkal, že jsme je chvílemi tak presovali, že se z toho nemohli dostat. To je známka, že nějakou kvalitu máme. Že se i s Bayernem můžeme měřit.
Tak to vás asi chválil i váš mladý kouč Nagelsmann, ne?
Kdepak. Přišel do kabiny a skoro nás seřval. (smích) Řekl, že to byl jeden z nejhorších zápasů, jaký jsme odehráli. Že jsme vůbec neměli na to, abychom je porazili, že jsme měli ukázat víc směrem dopředu... To bylo trochu zvláštní: remíza na Bayernu, a trenér byl stejně nespokojený. Ale asi je dobře, že je na nás tak náročný.
Julian Nagelsmann
Projevuje se to dlouhodobě?
Už před sezonou měl velká očekávání. Dokonce řekl, že chce skončit do šestého místa a že přes to nejede vlak. To jsme trochu koukali... Ale on prostě takový je, dává si nejvyšší cíle. Má to tak nastavené.
Teď máte nakročeno, abyste cíl splnili. Jak se cítíte vy osobně?
Super. Kluci kolem mě se skoro všichni točí, jednou hraje ten, jindy ten, ale já hraju všechno. Nenastoupil jsem jen do poháru proti Kölnu, kdy jsem byl vykartovaný. Nemám si na co stěžovat, je mi i jedno, jestli nastupuju zleva, nebo zprava.
A jak vzestup Hoffenheimu prožívají fanoušci? Cítíte euforii?
Vlastně moc ne, protože v okolí není žádné velké město. Hoffenheim je vesnice, já bydlím poblíž, v Heidelbergu. A to je turistické město, takže tam na žádné ultras nenarazím. Naše fanoušky baví chodit na fotbal, zatleskají nám, stadion máme pořád plný. Ale není to tak, že by nás na ulici poznávali. Vlastně není kde. Jsou rozprchlí po okolních vesničkách.
Aspoň máte klid...
Přesně. Je fajn, že můžu jít v klidu na večeři nebo na kafe a nikdo mě nepozná. Na druhou stranu, Heidelberg má asi 150 tisíc obyvatel, je tam co dělat. Za ten rok se mi ještě nestalo, že bych se nudil.
Hoffenheim nemá velkou fotbalovou historii, podobně jako Lipsko, které dokonce vede ligu. Takové týmy u soupeřů nejsou moc oblíbené, že?
Je to tak. Vůči Hoffenheimu byla dřív taky nenávist, i když jsem to už nezažil. Vznikl z ničeho, taky postupoval z páté ligy až do bundesligy. Časem všechno opadlo, což podle mě bude podobné i v případě Lipska. Jeden dva roky, pak to ustoupí. Teď s nimi trochu soucítíme.
I vy jste sezonu rozjeli výborně. Myslíte na poháry?
Máme to v hlavě, ale je za námi jen deset kol. Do zimy to chceme udržet na pohárových místech, čekají nás v uvozovkách lehčí zápasy. Bundesliga je teď bláznivá: daří se týmům, které minulou sezonu moc dobré nebyly. Jeden rok hrajete o titul, druhý můžete spadnout.
