RECENZE Titanfall 2: Tvůrci překvapili i podruhé. Tentokrát nečekaně
Titanfall 2
Platforma: PC
Výrobce:
Respawn Entertainment
- Svižná a neotřelá akce, která nemá konkurenci
- Vcelku pestrá byť průměrná kampaň
- Veškeré nové mapy mají být zdarma
- Poprvé dostupné i na PlayStationu 4
- Slabší optimalizace PC verze
- Druhý díl nepřináší příliš novinek
- Hráčská základna by mohla být větší
- Grafika na některých místech působí zastarale
O to větším překvapením je druhý díl, který tuto míru nápaditosti postrádá. Je to sázka na jistotu, která neurazí, ale ani neohromí. Zkrátka bezpečné pokračování.
Největšími novinkami v Titanfallu 2 jsou kampaň pro jednoho hráče a vydání verze pro PlayStation 4. Zbytek jsou spíše kosmetické změny, které klidně mohla zprostředkovat aktualizace prvního dílu.
Potenciálně největším přínosem „dvojky“ tak bylo rozšíření hráčské základny, ke kterému však kvůli nešťastně zvolenému datu vydání nedošlo. Titul totiž na pulty obchodů putoval v období mezi Call of Duty: Infinite Warfare a Battlefieldem 1.
A jak se říká, pýcha předchází pád. Hra se tak alespoň v kamenných obchodech prodává hůře než první díl vydaný v březnu 2014, který ani nevyšel ve verzi pro PlayStation 4.
Příběhová kampaň: Jednoduše klasika
Tvůrci se před vydáním pokoušeli přesvědčit komunitu, že sólo hra bude více než jen bombastickou jízdou ve stylu Call of Duty. Ale opak je pravdou a výsledek připomíná jen o něco nápaditější variaci na předchozí značku.
Akci oživuje propracovaný systém pohybu, díky kterému tvůrci umně střídají mezi střílecími pasážemi a klidnějšími momenty, které slouží jako test vašich akrobatických dovedností.
Titanfall 2 se však od konkurence snaží odlišit. Hráče tak neustále neupozorňuje, kudy vede další cesta. Nápovědu sice lze aktivovat klávesou Tab, pokud však raději postup objevujete sami, můžete ji ignorovat.
Vývojáři si navíc uvědomují klišé z řady akčních her, kde vám hra napovídá až příliš okatě.
V jedné pasáži tak ovládáte vesmírnou loď a ostatní vojáci vám radí, co máte dělat. „Musíš letět výš,“ říká jeden. „Zatáčej trochu doleva,“ radí další. A třetí pro změnu glosuje rychlost letu. V jednu chvíli se tak v reakci na to ozve: „Držte hubu. Ať si to řídí podle sebe.“
Celá scéna proto působí jako humorná kritika stávajícího herního průmyslu, který má ve zvyku hráče až nemístně vodit za ruku.
Pestré a zábavné, přesto průměrné
Sci-fi kulisy hře svědčí a vzniká díky tomu dynamičtější mix, než jaký dokázala nabídnout většina akcí z moderní války.
Typy nepřátel jsou totiž pestřejší. Někteří disponují energetickými štíty, další vystřelují projektily létající ve spirálách a nechybí ani explodující roboti či protivníci útočící výhradně zblízka. Souboje tak díky nápaditosti mírně připomínají druhý díl Half-Lifu.
Významnou součástí příběhové kampaně jsou titáni, tedy bojoví roboti, do kterých hráč může nasednout a ovládat je. Jednoho máte k dispozici i vy a jeho majestátnost naznačují scény, ve kterých před ním houfy nepřátel raději utíkají.
Ten váš se jmenuje BT a příběh se okolo něj částečně točí. V polovině kampaně tak řešíte momenty, kdy zmizí a musíte ho hledat. Nebo ho opakovaně opravujete.
Náplň hry je díky tomu pestřejší. Někdy tak protivníky likvidujete jako řadový pěšák, jindy se na ně snáší titánovy salvy raket či je drtí jeho gigantická noha.
BT je také zdrojem humorných momentů. Jeho strohé komentáře v kombinaci s nekompromisním pilotem vedou ke kouzelným dialogům.
Sólo část hry působí jako kompilace osvědčených principů z cizích značek. Jen máloco překvapí a působí inovativně. U většiny situací naopak máte pocit, že jste je už někdy zažili.
Přesto však výsledek funguje způsobem, který úspěšně předchází stereotypu. Hra má zkrátka tu správnou dynamiku a spád. Pamětihodnou kampaň ovšem nečekejte.
Snad jedinou výjimkou je pasáž s nápaditými hrátkami s gravitací, které zcela zjevně odkazují na film Počátek. To ostatně potvrzuje i úspěch, který vám hra připíše po jejím dokončení.
Síťová hra je znamenitá. Avšak s jednou zásadní výhradou
Titanfall zůstává především multiplayerovým počinem. A v tomto ohledu i druhý díl přináší návykovou směsici herních principů a momenty ve stylu „ještě jeden zápas.“ Jinými slovy je to ohromná zábava.
Titanfall 2 je tedy sám o sobě úžasnou hrou, v porovnání s předchůdcem však nabízí jen minimální inovace. A ne všechny jsou změnou k lepšímu.
Opět spolu zápasí dva týmy a akci obzvláštňuje přítomnost titánů. Znovu je přítomen excelentní systém pohybu, se kterým lze běhat po stěnách, provádět dvojité skoky a řetězit triky takřka až s baletní elegancí.
A i tentokrát je hlavním režimem Hardpoint, kde zabíráte tři klíčové body a snažíte se předem vytyčeného skóre dosáhnout dříve než nepřátelský tým.
Mezi novinky pak patří například přitahovací lano, které je jednou z volitelných vymožeností. Po prostředí se s ním lze přesouvat ještě rychleji a působí jako perfektní doplněk dřívějších pohybových prvků.
Změn doznal také systém odemykání zbraní. Arzenál si totiž zpřístupňujete získáváním úrovní a konkrétní exempláře je pak ještě možné upravovat po „nalevelování“ toho či onoho kousku. Postupné odemykání zbraní je díky obstojnému výběru na místě a motivuje k prozkoumání arzenálu.
Nutnost získávat jednotlivá vylepšení však spíše obtěžuje a mnohdy vás nutí k tomu, abyste řadu zápasů hráli výhradně jen s jednou obskurní zbraní. Výsledkem tak často bývá bídné skóre a prohra týmu.
Odlišně funguje také rodeo neboli kovbojské naskočení na nepřátelského titána. V prvním dílu to byl způsob jeho likvidace, protivník však titána mohl opustit a sestřelit vás zvenku. Tentokrát rodeo slouží pouze ke krádeži baterie, kterou lze posílit spřáteleného robota. A ve výsledku je spíše k ničemu.
Jinak funguje také útěk do vesmírné lodi, kterým každý zápas pro jeden tým končí. Zatímco v prvním dílu bylo nutné do transportéru naskočit přesně, v Titanfallu 2 se stačí jen zhruba přiblížit. Například vyskočit dvacet metrů pod ním, a tím se do plavidla teleportovat. Původní pojetí přitom vedlo k zábavnější akci.
Je to rozpačité pokračování
Titanfall 2 je skvělá hra, která se však pouze staví na ramena prvního dílu. A to bez sebemenší ambice ho zastínit. Pokračování vychází rok a půl po „jedničce“, a působí tak trochu uspěchaným dojmem, ať už je to kvůli absenci výraznějších inovací, či kvůli optimalizaci hry. Při pozorném zkoumání prostředí navíc objevíte řadu prostorů, které působí odflinknutě.
Strany budov jsou mnohdy vytvořené z rovných ploch, na kterých jsou 3D detaily pouze simulované grafickým trikem. A řada materiálů navíc připomíná úroveň her před několika lety. Vizuální stránka Titanfallu 2 je kvůli tomu rozporuplná. Místy dokáže vykouzlit působivé scenérie, jindy vypadá bídně.
Textury se navíc v některých místnostech opakují stylem, který připomíná spíše rok 1999. K výraznému grafickému posunu mezi oběma díly tedy nedošlo. Vyzdvihnout si naopak zaslouží téměř dechberoucí animace postav. Ty mnohdy působí vskutku realistickým dojmem.
Tvůrci by však ještě měli zapracovat na optimalizaci hry. Příběhová kampaň se i s grafickou kartou GTX 1070 na maximální detaily mnohdy propadá pod šedesát snímků za sekundu, síťová hra se pak pohybuje spíše okolo čtyřiceti a plynule hratelná pro nás byla teprve při nastavení veškerých parametrů na medium.
Ve výsledku je tak Titanfall 2 titul, který lze doporučit dvěma skupinám hráčů. Tou první jsou skalní fanoušci prvního dílu, u kterého zásadním způsobem prořídla hráčská základna. Tou druhou jsou pak lidé, které první díl z libovolného důvodu minul. Například kvůli tomu, že nevyšel pro PlayStation 4.
Mé dojmy ze hry tak jsou rozpačité. Kdybych si odmyslel existenci prvního dílu, měl jsem tu čest s výjimečně zábavnou akcí. Ale po zkušenostech s předchozím titulem Titanfall 2 kromě příběhové kampaně působí spíše jen jako veliká aktualizace. A s trochou nadsázky lze prohlásit, že se konkurenční Overwatch za poslední tři měsíce proměnil více než Titanfall mezi dvěma díly.
Hodnocení hry
Redakce
Čtenáři
Vaše hodnocení
Doposud hodnotilo 100 čtenářů
Nebýt seriálu o Buffy, jsem bezdomovec, přiznala hvězda The Last of Us
Osmačtyřicetiletý herec Pedro Pascal dnes díky seriálům jako The Last of Us, Mandalorian nebo...
Nový trend na Twitchi: Streamerky promítají hry na svá prsa a pozadí
Streamerka Morgpie objevila nový způsob, jak zaujmout své převážně mužské fanoušky na Twitchi, když...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Pozapomenutá hra od mistrů žánru RPG už se dá zase pořídit legálně
Špionážní klasika Alpha Protocol od legendárního studia Obsidian se vrátila do oficiální...
Už hrajeme šestý díl, provokují vývojáři The Elder Scrolls fanoušky
Do vydání dalšího dílu legendární RPG série The Elder Scrolls zbývají ještě dlouhé roky, vývojáři...
{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}
{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}
Úspěšní vývojáři zepsuli velká vydavatelství. Padla i velmi vulgární slova
V posledním roce obchází herním průmyslem strašidlo masivního propouštění, svou pozicí si nemohou...
Vypadají zajímavě, datum je nejasné. Stihne těchto 20 her letošní vydání?
Máme za sebou teprve první čtvrtletí letošního roku, takže u spousty her pořád není jasné přesné...
Předplatitelé PS Plus dostanou v dubnu nedoceněný herní propadák
Největším tahákem dubnové nabídky pro předplatitele služby PS Plus je loňská fantasy střílečka...
Vývojáři mobilní hříčky utratili za marketing více, než stojí vývoj velké hry
Aktuální mobilní hit Monopoly GO! vydělal během pouhých deseti měsíců od uvedení již dvě miliardy...
Judas nechce být novým Bioshockem, sází na znovuhratelnost
Legendární herní vývojář Ken Levine konečně poodhalil detaily o své dlouhé roky připravované hře...
Zvolte jméno roku 2024 a vyhrajte Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč
Každý týden můžete získat zajímavé balíčky od značek Nutrilon a Hami v celkové hodnotě 130.000 Kč. Hrajte s námi a získejte hlavní výhru, balíček s...