Holman byl odsouzen za zastřelení cestující v tramvaji v pražských Modřanech z roku 2014 (psali jsme zde). K loupežné vraždě se přiznal. Podle znalců je náprava muže téměř vyloučená, žalobkyně žádala výjimečný trest. Soud mu nařídil i ochrannou protialkoholní léčbu.
„Bylo prokázáno, že pachatelem je Jan Holman. Soud o jeho vině nepochyboval. Kromě doznání obžalovaného byla vina prokázána dalšími důkazy,“ zdůvodnil verdikt soudce Tomáš Durdík. Obžalovaný podle verdiktu nad činem projevil upřímnou lítost. I proto padl trest v dolní polovině příslušné sazby.
Podle obhájkyně Jitky Pipkové byl Holman v zoufalé situaci, kdy trpěl velkými bolestmi, vykázali ho z nemocnice, neměl se na koho obrátit.
„Z bolesti a beznaděje jednal tak, jak jednal, aniž to měl v úmyslu. Jednalo se o čin spáchaný v pohnutí mysli, nikoli plánované jednání,“ uvedla Pipková.
Zdůraznila řadu polehčujících okolností. Například dobrovolné doznání v době, kdy policie již případ odložila jako neobjasněný. „Bez jeho přiznání by k objasnění této věci nedošlo,“ zdůraznila právní zástupkyně. Soudce žádala o shovívavost pro svého klienta.
„Je mi to hluboce líto, bude to moje doživotní trauma. Tím, že jsem se doznal, jsem chtěl, aby se pozůstalí dozvěděli pravdu,“ řekl Holman.
Slyšel jsem žuchnutí, řekl Holman
„Bylo mi v inkriminovaný den zle,“ dala by se shrnout Holmanova obhajoba. Obžalovaného tehdy prý bolela záda a neměl peníze na to, aby se dostal zpět do chaty u Poříčí nad Sázavou, kde bydlel. Také mu prý pomoc odmítl syn i jeho družka.
„Nechtěl jsem se nikoho doprošovat,“ sdělil Holman. Tak se tři dny potloukal po Praze, dlouhé hodiny jezdil bezcílně v tramvaji.
„Seděl jsem v tramvaji a přemýšlel, co dělat. Dostal jsem se do vláčného stavu. Takového panického pomatení mysli,“ popisoval Holman svůj stav.
Dopoledne 13. února se u stanice Branické nádraží rozhodl zaútočit na osamělou čtyřiašedesátiletou pasažérku, která jela za svou matkou.
Pistoli měl v igelitové tašce, podle svých slov ozbrojen chodil pro větší pocit bezpečí. Nabít zbraň a připravit ji k palbě trvalo chvilku.
„Mohlo to být asi deset vteřin,“ popsal to obžalovaný. Poté, co vystřelil, umírající ženu okradl a hned z vozu vystoupil. „Slyšel jsem žuchnutí,“ řekl Holman.
Žena dojela až na konečnou v Modřanech. Při cestě zpět si cestující všimli, že je v bezvědomí a krvácí z hlavy.
Policisté poté marně pátrali po vrahovi. Našli sice svědka, jeho výpověď ale vyšetřování nikam neposunula (více zde). Letos v květnu ale nastal zvrat, Holman se sám přihlásil policii.
Mohlo to být jinak, kdyby se podívala, řekl obžalovaný
„Kdyby se pohnula, podívala se na mne, mohlo to být asi všechno jinak,“ vypověděl v úterý u soudu Holman. Připustil však, že i kdyby v tramvaji linky č. 17 seděl někdo jiný, stejně by na něj zaútočil.
„Měl jsem výčitky svědomí. Přebíjel jsem to alkoholem,“ vylíčil své dny po vraždě. Pistoli měl řadu let, zdědil ji po otci. Tlumič si na zbraň vyrobil, údajně proto, kdyby chtěl okolo Sázavy pytlačit bažanty.
„Je to těžký opilec,“ uvedla na adresu obžalovaného bývalá družka jeho syna. Podle ní syn otce v minulosti napadl.
„Svou bývalou ženu nutil, aby mu líbala nohy a tvrdil, že je bůh,“ vypověděla do protokolu jiná žena. Podle ní se Holman choval jako schizofrenik.
„Neřekla bych, že v tramvají střílel starý Holman, ale mladý. Ale vzal to za něj na sebe, aby měl kde bydlet, když všechno prošustroval,“ uvedla známá obžalovaného.
„Nikoho nekryji,“ zdůraznil na to obviněný. V osudné době kromě zoufalého nedostatku peněz měl i problémy se zákonem za černý odběr elektřiny.
