V osmnácté minutě zápasu sice Hruška zlikvidoval šanci Lukáše Juliše, lapil i dorážku Davida Lafaty, ale jen o chvíli později přišel fatální zkrat. Sparťanský obránce Vjačeslav Karavajev natáhl ke střele z velké dálky, která mu příliš nesedla.
Skákavý balon doprostřed brány ale k údivu všech prošel Hruškovi mezi rukama i nohama. „Viděl jsem, jak dal gól před čtrnácti dny (proti Jihlavě), trefil to skvěle. Čekal jsem, že to půjde někam nahoru, že to uklidí. A on to pak kopne takhle,“ mrzelo Hrušku.
„Kdo v bráně nestál, tak tomu asi nebude rozumět. Ale je to hrubá chyba, nechci se vymlouvat,“ zdůraznil brankář Příbrami.
Co k tomu lze ještě říct?
Nemám co. Gól byl pro nás konec zápasu. Vymlouvat se nebo se nějak obhajovat nemá cenu.
Míč před vámi skočil? Co se stalo?
To je jedno. I kdyby skočil... Propadl mi mezi nohama, 1:0 pro Spartu, konec zápasu.
Přitom těsně předtím jste Příbram dvěma skvělými zásahy podržel.
Dobré dva zákroky nikoho nezajímají. Jeden moment a je po utkání. A pitvat se v tom co bylo, nebo nebylo špatně? Prostě to skončilo v bráně. Přitom hra asi nebyla špatná, ale zase uděláme pár individuálních a taktických chyb, které se nesmějí stávat. Bohužel se nám stávají každé kolo.
Co s tím?
Nevím. Je dvanácté kolo a my se v tom patláme. Jako zkušenej frajer to chcete prostě nějak držet a pak uděláte tohleto.
Přitom nejste první, v předchozích zápasech chybovali třeba Jan Rezek nebo Tomáš Pilík. V čem to, že chybují právě i zkušení fotbalisté?
Kdybych to věděl, tak proti tomu nějak bojujeme. Bohužel, jak říkáte, se nám to opakuje. Od prvního kola se trestáme sami. Děláme chyby, které nejdou nepotrestat. Tam, kde jsme, jsme kvůli sobě.
Může se Příbram zachránit?
Ve hře je spousta bodů. Teď není na pořadu dne, jestli to jde, nebo nejde zachránit. Musíme se od něčeho odrazit a zkusit to. Jestli se to podaří, nebo ne, se uvidí.
