„Piana mohou pochopitelně lidem vadit a také se tak třeba v případě obchůdku v blízkosti některých z nich často děje. Množství lidí, kterým ale udělají radost, tento počet plně vyváží,“ říká kavárník Kobza.
Chytil se nápad s piany v ulicích podle vašich představ?
Rozhodně. Když jsme před třemi lety v srpnu umisťovali pět pian na Náměstí míru, Masaryčku a další místa, s napětím jsme čekali, jak to dopadne. Předtím jsme za sebou měli jen úspěšný pokus v Krymské, kam jsme piano umístili v rámci projektu Zažít město jinak. Stejně jako v Krymské, tak na ostatních místech se ale nápad skvěle chytil a dodnes žije. Nápad si rozhodně nepřivlastňujeme, je to prostě jeden ze způsobů, jak oživit veřejný prostor, kterého se už chytili i v jiných městech.
Kde bychom teď v Praze našli veřejná piana?
V létě byla asi na osmi místech, ale nynější přesný počet vám neřeknu. Pokud totiž někde piano dají pryč, většinou se k nám nedostane zpětná vazba, takže jen odhadujeme. Často piano také zaštítíme jen tím, že poskytneme, jak se říká knowhow.
První piana se objevila v ulicích metropole již v roce 2013:
Kvalita pian v ulicích se různí. Některá jsou podle čtenářů pěkně rozladěná.
To je možné. Jsou sice pravidelně laděna, ale některá se rozladí dříve než jiná. Dostáváme je obvykle darem a jejich kvalita se různí. Jedno z pian na Klánovickém nádraží jsme například kvůli jeho nedostatečné technické úrovni nestihli včas pokřtít a musel se tak jeho křest o několik týdnů odložit.
Existuje nějaké místo, kde byste ještě piano rád viděl?
Jednoznačně na hlavním nádraží. V minulosti odtud muselo zmizet a ustoupit stánkům s obaly na mobil a jinými blbostmi. Teď ale svítá naděje, že by se sem mohlo opět vrátit. Nádraží je nyní totiž opět ve správě Správy železniční dopravní cesty, takže by se to do budoucna mohlo povést. Hlavák je nejlepší. Projde tam padesát tisíc lidí denně.
Je místo, kde piano vyloženě otravovalo, a museli jste přesouvat?
Nahoře v Letenských sadech do něj hodně mlátily děti a muselo pryč. Proto to člověk musí dobře promyslet, domluvit se s okolními obchůdky, aby se piano zavíralo včas a podobně. Je to někdy složitá práce. Občas piana vadí lidem pracujícím v doslechu, ale pak tu zase jsou stovky lidí procházejících kolem, kterým udělají velkou radost.
