Někdo už to musí říci nahlas, třebaže bude ukamenován: Dornan neumí hrát. Přesněji řečeno hraje vše se stejným výrazem: bohatého trenéra zvráceného sexu v erotické sáze Padesát odstínů, výsadkáře Kubiše v Anthropoidu i psychologa, jenž podlehne svůdné matce svého malého pacienta Draxe.
Oč přirozeněji ve filmu vystupuje Aiden Longworth coby jeho devítiletý hrdina s originální diagnózou - pravidelně rok co rok vyloženě zázrakem přežil svou smrt - o to mátožněji procházejí historkou s nádechem duchařiny všichni dospělí. Krvavý porod, pád lustru do postýlky, zásah elektřinou: dětský hlásek líčí sérii těžkých katastrof s věcným až pobaveným nadhledem a dokonce s jistou pýchou na punc výjimečnosti.
Nehody vyústí mocnou záchrannou akcí v moři pod útesy, zatímco Dornanův hrdina, který za okamžik dostane chlapce v kómatu do své péče, má odbornou přednášku. A nudí, jak v civilu, tak v bílém plášti; pokud herec právě nemá v ruce důtky, jeho charisma se blíží bodu mrazu.
Ze vzpomínek chlapce, jenž své vědomí propojí s lékařovým, se postupně odhalují útržky sezení vtipně přemoudřelého „narušeného“ dítěte u psychiatra a hlavně napětí mezi chlapcovými rodiči. Mezitím se Dornanův doktor nechá okouzlit pacientovou křehkou matkou, jejíž verzi věří už snad jen on sám - a tak na plátně propukne rádoby vášeň v podání dvou hereckých manekýnů.
Aja je režisér, který má strašit, ovšem démon, s nímž hoch rozpráví, vypadá spíše legračně jako mechem obrostlý béčkový zombie a historka naznačující, že všechno bude jinak a úplně mimo zdravý rozum, vede mistra hrůzy ke zcela jinému žánru. Z thrilleru se klube plačtivé melodrama o citovém vydírání.
Teprve ve finále přijdou prvky detektivky, kterou však divák s mozkem dávno vyluštil, a dílo zkázy dokonají vysvětlující dodatky, ve kterých již slzy tečou proudem. Na průměrné známce drží Devátý život Louise Draxe pouze kouzlo dětské fantazie, ale Dornan spíš než do filmové ordinace patří do Ordinace.
