„Podívejte se, jsem Slovák, který toho od 4. století pro Slovensko udělal nejvíc. A jediný, který za tu dobu dokázal vytvořit samostatný stát. Ale mě uznání nezajímá. Je důležité, aby si vnoučata vážila dědy, ostatní ať si myslí, co chtějí. Jedno nezmění: Za Mečiara jsme šli nejrychlejším tempem a měli republiku v nejlepším stavu ze všech středoevropských států,“ říká Mečiar.
Muž, který novináře do svého nynějšího poklidného života vpustí jen málokdy, popsal i svůj současný den. „Ráno vstanu a už mi jde důchod,“ říká. Jeho výši však odmítá sdělit. Na chalupě prý pěstuje švestky, jablka a už šest let chová ovce. Jako o bačovi však o sobě nemluví.
„Bača je nejen vysoká funkce, ale i vysoká kvalifikace. Ovce jsou na pastvě od jara do zimy, pak je porážka, zpracujeme kůži, vlnu si necháváme stříhat od profesionálů. Každému, kdo nemá rád jehněčí, poradím: dobře odblaňte a nepoznáte, že je to jehněčí,“ vysvětluje v návaznosti na rapidně se snižující počet chovaných ovcí.
Přesto, že se stáhl do ústraní, situaci na Slovensku i v Česku stále sleduje. „Teď se krystalizují vztahy Česka k EU. Sleduji, jak prezident Zeman otevírá trhy, které Havel uzavřel, tedy Rusko a Čínu. Na východě jsou peníze i odbyty, obří investice a zájem o Evropu. Nemůžete je ignorovat a být tím třeba servilní k USA. Vždyť Američané tam také obchodují,“ upozorňuje.
Uprchlická krize není problém, rozdělit jsme se museli
Václav Klaus a Vladimír Mečiar, dva klíčoví muži při dojednávání rozpadu ČSFR
Překvapením je Mečiarův názor na uprchlickou krizi. Muž, který je znám svým - jak sám říká - vlastenectvím, v rozhovoru tvrdí, že to není „žádný velký problém“. „V 90. letech utíkali lidé před válkou z Jugoslávie, takže nic nového. Na Slovensku žije 13 národností, Slováci jsou v zahraničí. S tím je třeba se vyrovnat,“ tvrdí. Skutečným problémem je podle něj jen pandemie nebo válka, ale nepřeje současným politikům, aby se s něčím takovým museli potýkat.
V rozhovoru se Mečiar, jedna ze dvou nejvýraznějších osobností rozdělení ČSFR, dotkl samozřejmě i této klíčové události roku 1993. „Je pravda, že to byla hrozně složitá jednání. A také zdlouhavá. Původně jsme chtěli federaci udržet, ale zjistili jsme, že to nebude možné, mnoho lidí i politiků bylo tehdy proti. Říkalo se, že bude občanská válka jako v Jugoslávii, že česká koruna bude za 30 slovenských, to vše přispělo k rozpadu republiky,“ vysvětluje.
Svůj podíl na úspěšném rozdělení zemí ohodnotil na 90 procent. „Já byl 90 % slovenské delegace, Václav Klaus 80 % české. Zbytek tvořili různí poradci,“ říká a vysvětluje, proč tehdy rozhodovaly jen několikačlenné delegace, a ne celé národy. „Václav Klaus mi tehdy řekl, že může republiku klidně rozdělit, že má k tomu podporu v zákoně a nemusí se nikoho ptát. Dále řekl, že pokud by u nás na Slovensku byl problém, ať si referendum vyhlásíme,“ tvrdí.
„Jenže v zákoně bylo také to, že pokud se ČSFR rozdělí, tak ten stát, který se rozhodl odtrhnout, tak nechá majetek tomu druhému. Takže v případě jednostranného referenda na Slovensku hrozilo, že veškerý majetek propadne ve prospěch Česka,“ doplňuje s tím, že „Slováci se museli osamostatnit, jinak to nešlo“. „Prostě si museli zkusit, jaké to je bojovat a žít sami. Dnes jsou vztahy obou zemí hodně vpředu, můžeme být vzorem pro EU,“ říká Mečiar.
Penzista Mečiar peče buřty. Ukázka z filmu o slovenském expremiérovi:
25. listopadu 2013 |
