Za totality se vydával za vysokého důstojníka KGB, a když ho nic netušíce zadrželi a během výslechu se jim zamkl na toaletě, zjistili, že má ve dvojitých rukávech zašité výstřižky z Rudého práva. Povinné životopisy papalášů, které nikdo jiný nečetl, mu otevíraly cestu. Nikdo neprověřoval člověka, jenž se zjevil na prominentní svatbě či na fotce s pohlaváry.
Dokument obsahuje hrané pasáže: tradičně dost zbytečné, jen ilustrativní, ale hlavně vybledlé vedle vypravěče snů. Kriminalista Josef Lottes přesně formuluje a vypráví s pobavenou nadsázkou, dokonce přizná stopu obdivu vůči Eichlerovým nápadům. „Předstíral Rusa, ač rusky neuměl, ale to neuměl nikdo z kádrů dosazených za normalizace,“ líčí, jak Eichler „zastupoval“ český masokombinát a zároveň ruskou ambasádu, jíž maso dodával.
Úsměv tuhne, když dojde na podezření z vraždy, jenže bez mrtvoly ji Eichlerovi nedokázali. Díky amnestii po roce 1989 se octl na svobodě a pokračoval ve své metodě, jen s opačnou kádrovou historkou. Vnutil se velvyslankyni Spojených států, šířil, že jako dítě přijel na americkém tanku osvobodit Plzeň, že pracoval ve Svobodné Evropě, vedl živnostníky.
Bohužel dokument završují obecné pravdy o „produktu doby“. Stačilo by přísloví, že drzé čelo lepší než poplužní dvůr. Ukázku z dokumentu, který natočili Šárka Maixnerová a Viktor Polesný ve spolupráci s Jefimem Fištejnem, najdete na videu.
