Jak ho hráči vnímali, když k reprezentaci v srpnu nastoupil?
„Každý byl plný očekávání, co se bude dít. Snažili jsme se o hráčích získat, co nejvíc informací. Když máte hráče denně pod dohledem, je to jiné, než když vám přijedou jen na týden. Pravda, jsou vybraní a já je beru víc jako partnery. Snažím se spoustu věcí vysvětlit, hodně komunikovati a k tomu patří samozřejmě důvěra,“ řekl Jarolím v televizní debatě.
Ne, nebyl to povedený začátek angažmá, které je pro domácí trenéry vrcholem kariéry.
Tři zápasy, dva body, nula vstřelených gólů a kvalifikace o mistrovství světa krátce po startu sklouzla k téměř neřešitelnému úkolu.
„I špatná zkušenost je dobrá, když se poučíte. Věřím, že se to podaří a příště uděláme pro úspěch ještě o něco víc,“ řekl Jarolím v debatě.
„Jestli potřebujeme na baráž získat sedmnáct bodů, tak to je pět výher ze sedmi zápasů. A to je reálné,“ tvrdí Jarolím.
Lze po zpackaném úvodu ještě na mistrovství světa postoupit? Nebo stavět tým už na příští kvalifikace a neřešit výsledky?
„Věřím, že postoupit můžeme. Německo v současné době je v trochu jiné kategorii. Ale hrajeme s nimi doma. Poučili jsme se, abychom doma byli důstojnějším soupeřem. Zápasy s Norskem, Ázerbájdžánem, Severním Irskem a tím nechci podceňovat San Marino, se zvládnout dají, přestože optimální mužstvo pořád hledáme. Ale nechci, aby to bylo na úkor výsledků, to by byl alibismus.“
Českou reprezentaci převzal na plný úvazek 9. srpna, kdy ukončil působení v Mladé Boleslavi. Našel ji v troskách. Dlouholeté opory skončily, z ostatních po nevydařeném mistrovství Evropy vyprchaly i zbytky sebevědomí.
„Jen srab by do toho nešel. A já srab nejsem! Mám velkou chuť. Je to obrovská pocta, že můžu být u české reprezentace. Děkuju za tu šanci. Neexistuje nic víc,“ prohlásil Jarolím ještě před startem kvalifikace.
Mužstvo stavěl od základu, začínal od nuly, ale výsledky potřeboval hned. Jediný přípravný zápas s Arménií přinesl naději (3:0), kvalifikační duely se Severním Irskem, v Německu a naposled s Ázerbájdžánem zase krutou realitu.
Když po zápasech jmenoval nedostatky, které mužstvo trápí, dotkl se vlastně všech činností, které jsou pro dnešní úspěch ve fotbale zásadní. Rychlost, agresivita, odvaha v osobních soubojích, šikovnost, střelba.
„Vydali jsme se na cestu a já věřím, že jdeme správně. Věřím, že dáme dohromady silné mužstvo,“ nevzdává se.
Jarolím býval skvělým fotbalistou, mazaným a šikovným záložníkem s kouzelnou levačkou. Léta hrával ve Slavii, zažil zahraniční angažmá ve francouzských klubech Rouen a Amiens. Na sklonku kariéry se vrátil domů, nastupoval znovu za Slavii, Bohemians, Žižkov či Benešov až téměř do čtyřiceti.
Pro velký fotbal vychoval syny Lukáše a Davida, který si zahrál i na mistrovství Evropy 2008 a patnáct let působil v Německu. Dcera Anet je florbalovou reprezentantkou.
Trenérskou kariéru začal v Příbrami na konci devadesátých let minulého století, pak se vrátil do Slavie jako asistent Františka Cipra a po něm tým vedl sám. I když v roce 2001 skončil druhý, byl odvolán. Následoval Ivana Haška do Štrasburku, od roku 2003 dva roky vedl Slovácko a poté další návrat do Slavie.
Vydržel pět let a šlo o nejúspěšnější éru klubu v jeho novodobé historii. Dva titulu (2008 a 2009) a postup do Ligy mistrů (2007), kde Slavia hrála poprvé a naposled.
Pikantní bylo, že v březnu na jaře 2010 po sérii neúspěchů skončil, ale od nové sezony byl znovu hlavním koučem. Vydržel však jen pár měsíců, mužstvu se dál nedařilo, klub sužovaly ekonomické problémy. Poté působil ve Slovanu Bratislava, v Saúdské Arábii a Spojených arabských emirátech.
V lednu 2014 je zpátky v české lize, s Mladou Boleslaví byl jednou třetí, dvakrát čtvrtý a vyhrál domácí pohár. V Evropě však tým přes kvalifikaci do Evropské ligy neprovedl ani jednou.
Když po letošním mistrovství Evropy skončil u národního mužstva Pavel Vrba, Jarolím byl hlavním kandidátem. Nakonec předsedovi asociace Peltovi kývl s tím, že do konce kvalifikace o Evropskou ligu povede současně Boleslav. Ale po překvapivém vyřazení ve 3. předkole s makedonským Tetovem svůj odchod z klubu urychlil.
Změnil se mu život. „V reprezentaci a v klubu je to pro trenéra úplně jiná práce. Nejste denně na hřišti, ale hráče máte jen na týden a pak zase dlouho ne. Ale byl bych špatný trenér, kdyby neměl co dělat. Intenzivně sleduju adepty reprezentace, soupeře. Musíte připravit materiál tak, aby to na srazu fungovalo, protože máte málo času. Myslel jsem si, že to nebude tak složité, ale je to náročné.“
