V celém Súdánu, od Dongoly až k bažinám na horním Nilu začínají zaznívat bubny povstání. Malé bubny, velké bubny, dřevěné bubny, tykvové bubny a velký měděný kotel emírův:
Tomtom tomtom tomtom, Turk!
Tomtom tomtom tomtom, pobijte Turky!
My zničíme svět a vybudujeme nový svět!
Tomtom tomtom, víra v Alláha je meč!
Nezemřou ti, kteří padnou ve válce za víru, oni žijí!
Tomtom tomtom ráj!
Tak popisuje Mahdího povstání rakouský cestovatel a dopisovatel listu Prager Tagblatt Arnold Höllriegel v knize Dervíšské bubny v Súdánu z roku 1931. Líčí v ní mohutnou náboženskou revoltu, která o půl století dříve sjednotila súdánské kmeny k boji proti cizí nadvládě. Její vůdce Muhammad Ahmad byl z pohledu islámských učenců heretik, který se prohlašoval nástupcem proroka Mohameda, v pouštní zemi je však dodnes považován za národního hrdinu,
Súdán na počátku 80. let 19. století spadal pod Egyptské chedivství, vazalský stát upadající Osmanské říše. Silný vliv v Káhiře měli především Britové, jejichž prvořadým zájmem bylo udržet kontrolu nad Suezským kanálem. Zášť vůči Turkům a nevěřícím kolonialistům, rozbujelá korupce a okázalé utrácení egyptských vládců, kvůli němuž stále rostly daně, to vše živilo mezi súdánskými kmeny rostoucí nespokojenost.
„Ekonomické potíže Egypta znamenaly mimo jiné nahodilé zvyšování daní v Súdánu. Mnozí vojáci přišli o zaměstnání a pak si to vybíjeli při různých ‚nepokojích‘. Byla to doba nestability - sociální, ekonomické i politické. Mahdismus tak vlastně přišel jako logický ‚nacionalistický‘ projekt,“ vysvětlil pro iDNES.cz afrikanista Jan Záhořík.
Z prorokova rodu
Muhammad Ahmad o sobě tvrdil, že pochází z rodu proroka Mohameda. Narodil se v roce 1844 do rodiny chudého stavitele lodí. Jeho otec byl velmi zbožný muž a po svých dětech požadoval důkladnou znalost Koránu. Muhammad se svatou knihu islámu naučil nazpaměť už v devíti letech. Od útlého dětství musel umět vyjmenovat jména svých předků:
„Jsem sajjid (titul, který mohou používat potomci proroka Mohameda, pozn. red.) Muhammad Ahmad, syn sajjida Abdalláha, syna Fahlova, který byl synem Abd al-Walího, syna Abdalláha, (...), syna Hasana as-Sibt, který byl synem našeho pána, imáma Alího, syna Mohamedova strýce Abú Táliba.“
Očekávaný mahdí má podle tradice být potomek čtvrtého chalífy Alího a jeho ženy Fátimy, dcery proroka Mohameda. V šíitském islámu hraje titul mahdí podobnou roli jako v křesťanství mesiáš (více viz box níže).
SúfismusMystická varianta islámu. Cílem súfíů je co nejvíce se přiblížit k Bohu či dokonce s ním splynout. Na světě existují desítky súfijských řádů čili taríků, většina z nich jsou sunnitské. Ortodoxní islámští radikálové na súfíje pohlížejí jako na heretiky a súfíjské svatyně se proto v posledních letech často stávají cílem útoků, jako například v Timbuktu (více zde). Britové mahdistické hnutí na konci 19. století často označovali jako povstání dervišů podle súfijských asketů známých vířivým tancem. To je však zavádějící, Britové tímto termínem občas označovali jakékoliv bouřící se muslimy. |
Na rozdíl od svých bratrů, kteří se vyučili tesaři, Muhammad se naplno oddal súfismu, mystické formě islámu. Stavěl se proti radostem a požitkům pozemského života a rozhodl se pro život v chudobě, který ho měl přiblížit Bohu. Když se nepohodl se svým mistrem a vrátil se za rodinou na nilský ostrov Aba, odešel na čas poustevničit do jeskyně a modlil se. Po několika dnech bez jídla k němu promluvily hlasy.
Muhammad Ahmad vyšel z jeskyně, usedl pod strom a začal kázat. Nejprve mu naslouchaly děti, pak i jejich matky a otcové. Jeho věhlas díky jeho charismatu a řečnickému umění rostl a zvěsti o novém světci sedícím pod stromem na ostrově Aba se šířily celým Súdánem. Po Bílém Nilu připlouvali další a další věřící žádající od Muhammada Ahmada talismany.
Podobně jako jiní islámští učenci i Muhammad Ahmad začal objíždět Súdán a kázat. Hovořil o utrpení a pustošení země, které měli na svědomí Turci a Egypťané.
Bůh své nepřátelé zničí. Vy sami ale nežijte jako nepřátelé boží! Nejste pijani prosného piva? Nenosí ženy šperky ze stříbra a zlata? Neslaví svátky s hříšnou nádherou? Slavnosti obřízky? A svatby?
Kdo se obléká jako Turk, kdo žije jako Turk, ten je jako Turk! Cesta, po které vás povedu, vede skrze šest ctností. A třem neřestem se musíte vyhýbat.
Pěstujte: pokoru, mírnost, trpělivost ve snášení zlého, zdrženlivost v jídle, v pití, navštěvujte hroby světců. A dále, vy muslimové, vyhýbejte se třem neřestem: pýše, závisti, zanedbávání pěti modliteb. Koho poskvrňují tyto neřesti, to není bojovník v božím vojsku!
Kdo nevěří ve mne, ten nevěří v Alláha
Netrvalo dlouho a kolem pozoruhodného súfijského kazatele se začaly dít zázraky. Jedním z nich bylo uzdravení těžce nemocného muže jménem Abdalláh, který se později stal prvním mahdistickým chalífou. „Ty jsi Očekávaný mahdí,“ zvěstoval Abdalláh po té, co ho Muhammad Ahmad zázračně vyléčil.
MahdíPojem mahdí se v Koránu neobjevuje, mluví se o něm však v hadísech popisujících život proroka Mohameda. Pod výrazem mahdí si můžeme představit posledního imáma, který přijde před posledním soudem a zavede na zemi víru a spravedlnost. Šíité věří, že mahdí po zemi chodil v 9. století našeho letopočtu, dočasně však opustil svět a vrátí se na konci časů. |
Ten o tom sice zprvu pochyboval, když však k němu ve snu přistoupil prorok Mohamed a vyjevil mu to samé, pochopil. V červnu 1881 se k věřícím obrátil s těmito slovy: „Já jsem Očekáváný mahdí. Kdo nevěří ve mne, ten nevěří v Alláha a jeho Proroka.“
Od té doby si Muhammad Ahmad začal říkat Muhammad al-Mahdí.
Muslimské vyznání víry mělo nadále znít: „Není božstva kromě Boha, a Mohammed je Prorok boží. Muhammad al-Mahdí je nástupce Proroka božího!“. Věřícím zakázal pouť do Mekky a místo ní jedním z pěti pilířů islámu učinil džihád.
Zprávy o muži, který chce očistit zemi od cizí nadvlády, začaly znepokojovat egyptského guvernéra Súdánu i islámské učence loajální k Osmanům. Správce země ho proto pozval do Chartúmu pod záminkou, aby své učení vysvětlil, Mahdí se však do pasti vlákat nenechal.
K Abě tak vyplulo dvě stě egyptských vojáků, kteří měli nepohodlného buřiče zpacifikovat. K ostrovu dorazili 12. srpna 1881. Mahdisté ozbrojení pouze kameny, klacky a oštěpy je však naprosto zaskočili. Dvě třetiny z nich pobili, zbytek vojenské expedice si zachránil život útěkem na loď.
Bitva na ostrově Aba byla mahdisty srovnávána s legendární bitvou u Badru, kterou započalo vítězné tažení proroka Mohameda. Mahdí se ostatně snažil Prorokovi co nejvíce podobat - po jeho vzoru například chtěl jmenovat čtyři chalífy, kteří měli vést jeho vojska a po jeho smrti se ujmout vedení ummy. Jeho věrní si také začali říkat ansárové - podle obyvatel Medíny, kteří vzali Proroka po útěku z Mekky pod ochranu.
Rodná vesnice Mohammeda Ahmeda
Mahdistický bojovník na snímku z počátku 20. století
Mezi súdánskými kmeny se šířily až neuvěřitelné zprávy. „V bitvě se všechny turecké kulky proměnily ve vodu!“ nebo „Z kopí ansárů šlehaly proti nepříteli plameny!“ K družině samozvaného Prorokova nástupce se začaly přidávat zástupy bojechtivých Súdánců, kteří chtěli ze své země vyhnat Turky, Egypťany a Brity.
„Zpočátku se k Mahdímu přidaly nomádské kmeny, zejména Baggára a Jallába, které profitovaly z obchodu s otroky a přímo se jich dotýkaly snahy britských úředníků o zrušení otroctví,“ vysvětluje Michal Dolejš, odborník na mahdismus ze Západočeské univerzity v Plzni. „Šlo vlastně svého druhu o nacionalistické hnutí, bojující proti cizí nadvládě. Mahdí přesvědčil své stoupence, aby neplatili daně a zejména v Kordofánu získal řadu stoupenců,“ dodává Záhořík s odkazem na region ležící v srdci dnešního Súdánu.
Nejhorší armáda, která kdy mašírovala do války
Když mahdisté v lednu 1883 dobyli centrum Kordofánu, město Al Obejd, guvernér Súdánu proti nim vyslal desetitisícovou armádu pod velením britského plukovníka Williama Hickse, který byl v jeho službách.
Jednotky Williama Hickse pochodují vstříc zkáze u Al Obejdu. Grafika z roku 1883.
Britský důstojník William Hicks na dobovém portrétu.
Bitva u Al Obejdu na dobové rytině
Byla to naprostá katastrofa. Winston Churchill později Hicksovu výpravu popsal jako „pravděpodobně nejhorší armádu, která kdy mašírovala do války“. Zvědové špatně placené, mizerně vycvičené, nedisciplinované a dlouhým pochodem zmožené vojáky zavedli do pasti a ansárové je zmasakrovali. Smrti uniklo pouhých 500 mužů, Hicks mezi nimi nebyl.
„Mahdí spoléhal na početní převahu svých vojsk. Po prvních úspěších dokázal ukořistit řadu střelných zbraní, které mu pomohly v dalším postupu,“ vysvětluje Záhořík. Po vítězství v Kordofánu Mahdí rozeslal dopisy všem súdánským šejchům (kmenovým náčelníkům), aby se přidali na jeho stranu. Některé k tomu vedly zištné důvody, protože súfijský imám se prozíravě dělil o válečnou kořist. Pětina připadla jemu, zbytek jeho jednotkám.
Mahdí ve filmuMahdistická revolta byla zachycena v řadě románů a filmů. Se samozvaným prorokem se setkal například Kara ben Nemsí čili Old Shatterhand v trilogii Karla Maye V zemi Mahdího či hrdinové Sienkiewiczovy slavné knihy Pouští a pralesem. Na stříbrném plátně Mahdího ve filmu Chartúm zpodobnil Laurence Olivier, britského generála Charlese Gordona si zahrál Charlton Heston. Winston Churchill, který se účastnil tažení proti mahdistům v roce 1898, o konfliktu sepsal knihu The River War: An Historical Account of the Reconquest of the Soudan. |
Další se přidávali ze strachu. „Jeho odpůrci byli označováni jako nevěřící a podle toho bylo s nimi nakládáno, mohli být například zotročeni. Vojenská síla mahdistů čítala zpočátku jen několik set lidí, ale v bitvě u Ummdurmánu měli už přes 50 tisíc vojáků,“ vysvětluje Dolejš s poukazem na střetnutí z konce mahdistického povstání.
Křesťanští misionáři doufali, že Mahdího úspěchy nebudou mít dlouhého trvání. „Vždyť Súdáncům zakazuje vše, co milují,“ psali do Evropy. Asketický vůdce brojil proti zpěvu, tanci, alkoholu, kouření tabáku a hašiše, spánku v měkké posteli, hezkým šatům, šperkům i ženským účesům. Sám se však časem začal chovat jinak. Už pro něj neplatilo, že všechny pozemské radosti jsou ansárům zapovězeny, obklopoval se cennostmi a ukořistěnými krasavicemi. Jeho harém v době jeho smrti čítal sto žen.
Chartúm
Tři roky po první vítězné bitvě na ostrově Aba stanuli mahdisté před branami Chartúmu. Obraně města ležícího na soutoku Bílého a Modrého Nilu velel generál Charles George Gordon, někdejší guvernér Súdánu a miláček britské veřejnosti, kterého Londýn pověřil evakuací města.
Gordon však chtěl víc než to, hodlal Mahdího porazit a vytrvale žádal o posily. Neúspěšně, vláda Williama Gladstonea se nehodlala zaplést do války v rozlehlé pouštní zemi. Záchranou expedici k Chartúmu vyslala teprve ve chvíli, kdy město bylo už zcela obklíčeno.
V dubnu 1884 mahdisté přerušili telegrafní spojení i dopravu po Nilu. Město chtěli nechat vyhladovět. Zubožení obyvatelé města se živili vším, co našli, řada z nich zemřela hladem. Ansárové si však na město dlouho netroufali zaútočit, protože Gordon kolem něj vybudoval důmyslný systém zákopů a minových polí.
Útok přišel v noci na 26. ledna 1885, po 316 dnech obléhání. Hladem zdecimovaní obránci nekladli téměř žádný odpor a byli bez milosti zmasakrováni.
Tábor dervíšů je nyní téměř liduprázdný vždyť naproti na druhém břehu řeky je město určené k drancování, ženy mohou býti ukořistěny, muži mučeni, skryté poklady vydírány. Divokost je vypuštěna, loupení a vraždy a bič řádí v Chartúmu, a strašlivý hluk zvířecích výkřiků zaznívá přes klidně tekoucí Nil.
Během několika dní v Chartúmu zahynulo kolem deseti tisíc lidí. Mahdisté ušetřili jen mladé chlapce a krásné ženy, které prodali do otroctví a harémů. Právo prvního výběru měl Mahdí, po něm přišli ke slovu chalífové a příbuzní vůdce.
Gordonovu hlavu nechal Mahdí pověsit mezi stromy, aby „na ni kolemjdoucí s odporem dívali, děti na ni házely kameny a pouštní jestřábi nad ní kroužili“. Britská záchranná výprava dorazila dva dny po pádu města, ale poté, co ji mahdisté přivítali prudkou palbou, obrátila se rychle na ústup. Celý Súdán nyní patřil Muhammadu al-Mahdímu.
Podívejte se na upoutávku k filmu Chartúm z roku 1966:
Trestná výprava
Vůdce ansárů nyní musel řešit, jak svoji říši ukočírovat. Začal razit mince, vybírat daně, musel se naučit spravovat zemi. Za hlavní město si určil Ummdurmán, kde vyrostla nová čtvrť vyhrazená jen pro něj a jeho harém. Po vítězství u Chartúmu se oddával obžerství, svým věrným však dál kázal něco jiného:
Toto je slovo Prorokovo: dvě ctnosti pěstuj, pokud jsi na tomto světě. Kdo mě miluje, musí milovat tyto ctnosti, kdo mě nenávidí, musí tyto ctnosti nenávidět.
Kdo tyto ctnosti následuje, ten je šťasten a boží světlo na něm spočívá. Ale kdo na tyto ctnosti nedbá, ten není nikdy spokojen. Bylo řečeno: Když nějaký muž má dva zlaté tolary, bude si přát třetí. Proto, ó přátelé, dbejte na tyto ctnosti, kterými jsou:
Mahdího zákonyTresty pro provinilce proti Mahdího zákonům byly přísné: - Pití alkoholu= osmdesát ran bičem Mahdističtí soudci byli úplatní a zákony neplatily pro všechny stejně. |
Ve jménu Alláha, Slitovného, Milosrdného! Chudoba a svatá válka! Bylo spatřeno velké vidění, ó vy věřící. Byl spatřen Prorok a kolem něho velcí čtyři první chalífové islámu: Abú Bakr, Umar, Uthmán, imám Alí. Hle oni stanuli vedle Očekávaného Mahdího.
Mahdí věřil, že Bůh mu určil dalších čtyřicet let života. Plánoval další bitvy, věřil, že dobude Káhiru, Mekku i Jeruzalém. Půl roku po dobytí Chartúmu však náhle zemřel na tyfus.
Mahdistické hnutí žilo dál. Nástupcem se stal chalífa Abdalláh, který se musel zpočátku potýkat s odporem rodiny zesnulého zakladatele hnutí. „Proti Abdalláhovi vedla negativní kampaň, obviňovala ho ze zvěrstev, negramotnosti a neznalosti arabštiny. Abdalláh tak musel od počátku svého působení eliminovat opozici,“ uvedl Dolejš.
Uspěl, přestože mu chybělo charisma jeho předchůdce. Vedl několik výbojů, například na čas ovládl část Etiopie. Britové však časem změnili názor na strategický význam Súdánu, po němž pokukovaly ostatní koloniální mocnosti, a v roce 1896 vyslali proti proudu Nilu po zuby ozbrojenou výpravu Herberta Kitchenera. Budoucí ministr války se s mahdisty střetl o dva roky později v bitvě u Ummdurmánu.
Chalífa Abdalláh vrhl do boje 50 000 mužů, ti však proti britským kanónům, kulometům a dělovým člunům neměli nejmenší šanci. „Velká dervišská armáda, která za úsvitu útočila s velkou kuráží, nyní prchala poražena na hlavu a pronásledována egyptskou a britskou kavalerií. Za sebou nechala více než 9 000 mrtvých a ještě více zraněných,“ napsal později Winston Churchill, který se bitvy zúčastnil, v knize The River War: An Account of the Reconquest of the Sudan.
Islámské sektyFAJZRACHMANISTÉ: Podzemní chalífát ADNAN OKTAR: Modelíny proti Darwinovi ASASÍNI: Umění úkladné vraždy |
„Tak skončila bitva u Ummdurmánu - nejvýznamnější triumf, kterého kdy dosáhly armády pokroku nad barbary. Během pěti hodin byla nejsilnější a nejlépe vyzbrojená armáda divochů, která se v dějinách postavila moderní evropské velmoci, zničena a rozprášena. Bez větší námahy, s poměrně malým rizikem a zanedbatelnými ztrátami na straně vítězů,“ pochvaloval si mladý Churchill.
Britové Mahdího ostatky hodili do Nilu, hrobku srovnali se zemí a jeho děti na deset let uvěznili v Káhiře. Právě díky Mahdího potomkům si hnutí heretického mystika udrželo dodnes v Súdánu vliv. „Například jeho pravnuk Sádik al-Mahdí byl premiérem Súdánu v letech 1986 až 1989,“ upozorňuje Záhořík.
„Dnes Súdánci na Muhammada Ahmada al-Mahdího pohlížejí jako na osobnost, která zbavila Súdán egyptského útlaku a vrátila zemi lidu,“ uzavírá Dolejš.
