Dvakrát Slovensko, jednou Finsko, Srbsko, Švédsko, Arménie, Turecko a naposled Severní Irsko. To byl všechno evropský průměr.
Teď si gólman Basileje připíše start proti jednomu z nejúspěšnějších národních mužstev historie.
„Je to extra zápas. Podle jmen, podle jejich sestavy, podle zvuku soupeře. Silnější soupeř není. Ale zase se nemáme čeho bát. Málokdo projde kvalifikací bez ztráty a proč bych to nemohli být my, kdo Němce o body obere,“ přemítal nástupce Petra Čecha.
Bývalého reprezentačního spoluhráče jste potkal minulý týden při Lize mistrů na Arsenalu, byť on byl jen mezi náhradníky. Není mu líto, že se národní mužstvo už netýká?
Já se na to ani neptal, říkal jen, že náš první zápas v kvalifikaci proti Severním Irům sledoval a moc nám přeje, abychom postoupili. Každopádně pro něj musí být zvláštní, že po patnácti letech je v reprezentační přestávce doma.
Čím vás k utkání do Německa vyprovázel? Co jste řešili?
Čekal na mě už v poločase, ale to jsme prohodili jen pár slov. Po zápase jsem za ním byl v kabině, poseděli jsme třicet čtyřicet minut. Probrali jsme spoustu věcí. Hlavně o životě, o Premier League, o Lize mistrů, měli jsme spoustu témat.
Mrzelo ho, že nechytal?
On ví, že v Lize mistrů bude nastupovat jako náhradník. Bylo to i loni. Chytal až ve chvíli, kdy měl Arsenal problémy. Spíš to mrzelo mě. Bylo by fajn si to proti němu zopakovat, jako když jsem byl tenkrát se Spartou na Chelsea.
Po Arsenalu vás čeká druhý mimořádný zápas během necelých dvou týdnů. Jaké to je?
Na Arsenalu i v Německu proti vám stojí hráči světové extratřídy. Jsou tam kluci z Bayernu, Dortmundu, Realu Madrid, kvalita je obrovská. My to poznali právě na Arsenalu. Ne že bychom byli zaskočení, ale hlavně v prvním poločase bylo znát, že na to tempo, na tu intenzitu zápasu nejsme ze švýcarské ligy zvyklí. V Německu to možná bude podobné.
V čem ještě?
Němci budou držet míč, budou chtít dominovat. Já věřím, že je dokážeme pozlobit, že budeme víc nebezpeční, než jsme byli s Basilejí na Arsenalu.
Reprezentanti navštívili děti v Motole  Čeští fotbaloví reprezentanti Tomáš Vaclík a Theodor Gebre Selassie v úterý navštívili dětské pacienty v motolské nemocnici, se kterými prohodili pár slov a přinesli jim dárky. Národní tým při charitativních akcích, mezi které spadají i návštěvy motolské nemocnice, spolupracuje s Nadačním fondem mládežnického fotbalu. V něm působí bývalí i současní reprezentanti jako Karel Poborský, Vladimír Šmicer, Tomáš Rosický, Michal Kadlec, Marek Suchý či Tomáš Sivok. |
Je rozdíl chytat proti špičkovému soupeři za klub a za národní mužstvo?
To se mi těžko srovnává, na to jsem toho v reprezentaci odchytal málo, zkušenosti nemám. Každopádně platí, že v klubu máte zažitý určitý způsob hry, delší společnou přípravu, v reprezentaci aspoň společnou řeč. Ale jinak v tom velký rozdíl nevidím. V Lize mistrů taky hrajete málo zápasů. Když uděláte chybu, není moc prostoru ji napravit. Zodpovědnost je taky obrovská.
Zmínil jste, že do Německa poletíte s očekáváním. Které je pro vás největší?
Nejvíc se těším na Thomase Müllera. Jsem na něj strašně zvědavý. Slyšel jsem, že je kolem něj jen pozitivní atmosféra, že vymýšlí různé kravinky, legrácky a k tomu dává góly. Hodně gólů.
Patří mezi opory. V čem je ještě velká síla Německa?
I když mají spoustu individualit, jsou strašně silní jako tým. Jsou to Němci, jsou jako stroje. Pořád to valí naplno, nikdy nic nevypustí. Nejdou si zápas užít, jak občas říkáme my, ale oni ho jdou odmakat. Rozjedou to od první minuty a nezastaví se do konce zápasu. Ani si nemáte šanci vydechnout. Ale věřím, že je potrápíme.
