Právě za sebou měl vystoupení před stovkami diváků, po němž za nadšeného potlesku sestoupil z pódia a podepsal vše, co mu jeho obdivovatelé podstrčili.
Zatímco na něj na ulici čekalo černé SUV, dvě ženy, jež jeho nejslavnější hráčskou éru v Edmonton Oilers v 80. letech mohly sledovat nejvýš z kolébky, se rozplývaly: „Jak je pokorný. Stojí nohama na zemi. Paráda.“
Asi nejlepší hokejista všech dob přiletěl do Toronta v neděli. Ve městě, kde jako dítě viděl první zápas NHL a jež jeho vinou na jaře 1993 zaplavilo hoře, oběhl několik akcí a odpověděl na stovky otázek.
Opět se ukázalo, že ve své vlasti zůstává celebritou, byť už 17 let nehraje a bydlí v Los Angeles.
Ke Kanadě patří tak trochu jako Karel Gott k Česku. Taky to umí s fanoušky i novináři. Proslavil se též v zahraničí. Obdivují ho nejen ti starší. Jeho popularita je podložena jedinečnými úspěchy.
V Torontu ji podpořil zábavným vyprávěním v rozhovoru s moderátorkou Chris Simpsonovou. Navázal na něj při úterní tiskovce, na níž NHL oznámila plány na velkolepé oslavy svých stých narozenin.
Chvílemi působil jako kazatel, když hovořil o důležitosti rodiny a slušného vychování kanadských hochů a dívek. Nadbíhal obecenstvu, když velebil Austona Matthewse, naději místních Leafs. A hlavně když tvrdil, že roky zoufalý klub jistě brzy zase dosáhne na Stanley Cup. Jenže on je prostě Gretzky a davy mu „zbaští“ skoro všechno.
Se ženou na jógu
Zároveň dokázal svůj projev odlehčit a sám sebe shodit, čímž patos a moralizování vyvážil. Nejvíc zabodoval příhodou, kterou vytasil v úterý v Air Canada Centre.
„Jednou jsem vzal syna do Síně slávy v Torontu. S naraženou čepicí, aby mě nikdo nepoznal. Všechno jsme prohlédli, pak šel syn střílet na branku. Trefil čtyři z pěti ran. Ať prý to zkusím taky. Třikrát jsem minul. Přistoupil mladík, který měl atrakci na starosti, a říká: Pane, měl byste chytit hůl spodní rukou níž. Sundám kšiltovku a povídám: Co kdybyste mi přinesl jeden puk z tamté vitríny. Je jich tam 802.“
KANADSKÉ LEGENDY. Gordie Howe, Wayne Gretzky a Mario Lemieux (zleva) při společném focení.
Sálem burácel srdečný smích. Gólem číslo 802 Gretzky v březnu 1994 překonal zdánlivě věčný rekord Gordieho Howea. V minulých dnech víckrát pohotově reagoval. Otázky mu pokládali Simpsonová, ligový komisař Gary Bettman, děti před pódiem i reportéři.
Jak byste se teď uplatnil v NHL? „O tom radši nechci ani přemýšlet!“
Udržujete se ve formě? „Pohybuju se míň než dřív. Ale žena mě přiměla jít na horkou jógu.“
Takže už nejste The Great One (Ten skvělý) jako kdysi? Spíš The Good One (Ten dobrý)? „No, nanejvýš O. K. One! Ale mám vnuka, který mě nenechá zestárnout. On vám vůbec nespí!“
Se kterými současnými borci byste si rád zahrál? „V tom mám jasno. S (dravými mladíky) Matthewsem a McDavidem. Nechal bych jim puk a věděl bych, kam se postavit. Na to jsem dost chytrý. Vedle nich bych pořád ještě nastřílel pár gólů.“
Hokej mi otevíral dveře
Gretzky po ukončení kariéry působil jako výkonný ředitel kanadské reprezentace, koučoval tým Phoenix Coyotes. Nyní pětapadesátiletý muž žije trochu v ústraní, přesto on i jeho příbuzní stále poutají pozornost krajanů.
Manželka Janet bývala holywoodskou herečkou. Podle životního příběhu jeho otce Waltera vznikl film i kniha. Společenské rubriky plnily odvážné fotky jeho dcery - rebelky Pauliny, partnerky golfisty Dustina Johnsona. Bratr Keith se čerstvě stal asistentem generálního manažera Edmonton Oilers.
VYŘADIT DEVÍTKU. Legendární hokejista Wayne Gretzky navrhuje vedení NHL, by na počest zesnulého Gordieho Howea vyřadilo jeho číslo 9.
V Torontu vlastní Gretzky restauraci. Další právě otvírá na edmontonském letišti. V obchodech s vínem se prodávají lahve se značkou No. 99 Wayne Gretzky.
„Mně a mé rodině hokej otevřel tolik dveří! Mí skvělí rodiče mě vedli správným směrem, což je nejdůležitější. Naučili mě říkat: Prosím. Děkuju. A s dovolením. Jim a NHL vděčím za všechno, co mám,“ tvrdí. „Naše rodina nebyla bohatá na peníze, ale na lásku, soudržnost a podporu. Naši chodili na každý můj trénink. O tom kanadský život je.“
Myslel i na souseda
Vlastenec a obdivovatel tradic nejslavnější hokejové soutěže též v Torontu oprášil řadu vzpomínek.
„Ve čtyřech jsem se poprvé díval na sobotní televizní pořad Hockey Night in Canada a viděl hrát Gordieho Howea. K Vánocům jsem pak dostal nejkrásnější dárek. Červený dres Detroit Red Wings s číslem 9.“
„V šesti jsem prožil jeden ze svých nejlepších dnů. Babička mě vzala na můj první zápas NHL do torontské Maple Leaf Gardens.“
„V šestnácti jsem poprvé nebyl doma na vánoční svátky. Hrál jsem za Kanadu na juniorském šampionátu, volal našim a brečel.“
„V osmnácti jsem prvně naskočil do NHL. Bylo to v Chicagu. Na úvodní buly jsem stál proti Stanovi Mikitovi, kterého jsem tolik obdivoval. Byl jsem děsně nervózní a asi jsem si ani nevšiml, že puk padl na led.“
Šéf NHL Gary Bettman (vlevo) a legendární Wayne Gretzky představují plány na oslavy 100. výročí nejslavnější hokejové soutěže světa.
„Ve třiadvaceti jsem poprvé zvedl Stanley Cup. V tu chvíli myslíte na učitele, trenéry, na souseda, který vás vodil na trénink, na spoluhráče. Nic se tomu nemůže vyrovnat. Doufám, že s Matthewsem v sestavě Toronto tu radost zase zažije.“
Úúúúú! Houkání publika ve fanzóně řeže do uší, stejně jako při promítání záběrů z finále Kanadského poháru 1987 proti Sovětům, v němž Gretzky nahrál na rozhodující trefu Mariovi Lemieuxovi.
Jak ranil Toronťany
Idolům se zpravidla promíjejí jisté manýry, prohřešky, neúspěchy. Gretzky si třeba vytrucoval výměnu z Los Angeles do St. Louis. Poněkud hystericky si stěžoval na nepřátelství celého světa po utkání s Čechy na olympiádě v Salt Lake City. Neuspěl coby kouč ve Phoenixu. Část veřejnosti ho kritizovala, že podporoval konzervativce před loňskými volbami, ač nesídlí v Kanadě.
A v květnu 1993 naštval centr Los Angeles Kings nejméně půlku Toronta. V prodloužení šestého semifinále Stanley Cupu zasáhl rodák z nedalekého Brantfordu torontského soka Douga Gilmoura do tváře holí. Sudí faul přehlédli, Gretzky vzápětí skóroval a Kings v sérii vyrovnali na 3:3. Závěrečnou partii v milované Maple Leaf Gardens pak Gretzky rozhodl hattrickem.
Splnil si dětský sen. Na dvorku v Brantfordu mu táta vytvořil kluziště a on si tisíckrát představoval, jak v MLG dává klíčový gól. Stalo se. Jen ovací se nedočkal. Zato v neděli v Torontu stačilo říct, že ze všech arén v NHL se nejradši vracel právě do Gardens. A lidé tleskali jako diví.
