Kdy jste poprvé příběh atentátu na Heydricha zaznamenal?
V roce 2001 jsem viděl dokument a byl jsem fascinován. Předtím jsem o tom nic nevěděl, tak jsem začal sbírat fakta. A čím více jsem se do toho nořil, tím více mne to fascinovalo. Úplně mne to posedlo. A trochu i šokovalo, jak se o tom příběhu málo ví.
Na britských školách se to v dějepise nezmiňuje?
Ne.
Co vás na příběhu zaujalo nejvíc?
Je to příběh o hrdinství a obětování. O obětování všech těch žen a mužů pro svou zemi. To je prostě statečnost, nic jiného. A navíc je to i velice poetické a krásné. Ten příběh si zaslouží, aby byl vyprávěn.
V některých místech jste do historických skutečností přidal fikci - úvodní setkání parašutistů s Čechy po seskoku či milostnou zápletku. Nebojíte se reakcí historiků?
Mnoho historiků s námi spolupracovalo. Ale hlavně - my nedělali dokument, točili jsme film. Film založený na historických faktech. Myslím, že Anthropoid je založený na historických faktech víc, než většina filmů s touhle nálepkou. Snažili jsme se přiblížit době a místům co nejvíce.
V úvodu filmu, když hrdinové přistanou, se ve skutečnosti dostanou poměrně bez problémů do Prahy k představitelům odboje. Tedy pro film se nic pořádně neděje. Děj ale musí diváka chytnout. A navíc je třeba vysvětlit nečeskému publiku, jaký tu v té době byl život. Bylo tu nebezpečno, nikdo nikomu nevěřil a oni se přitom museli svěřit se svým úkolem. V úvodní scéně tedy byla šance tohle všechno
ukázat. Je třeba to vidět trochu z toho dramatického úhlu, aby se historie mohla stát filmem.
Na druhou stranu jste však do momentu samotného atentátu přidal další parašutisty, ač nikdy nebylo dokázáno, že se toho někdo krom Gabčíka a Kubiše přímo účastnil...
Nene, byli určitě tři.
Ale ve filmu máte dokonce čtyři.
Podle dobových svědectví, třeba od jedné ženy v tramvaji, byli na místě minimálně tři muži. Řekla, že viděla jednoho muže skrývajícího se za kandelábrem, jednoho muže ujíždějícího na kole a jednoho muže střílejícího na auto. A další svědectví říkají, že tam byl i Opálka. To sice nebylo nikdy potvrzeno, ale ani vyvráceno.
Před pár lety tu kiny proběhl film o vyhlazení Lidic, což je ta nejtemnější část celého příběhu. V Anthropoidu o tom však padne jen několik slov.
To je totiž na další samostatný snímek. A jak říkáte, už o tom jiné filmy vznikly. Není to navíc už příběh Kubiše s Gabčíkem, ti se o tom dozvěděli stejně okrajově, jako to ve filmu zazní. Řekli jim to až v kostele. Jejich reakcí bylo, že spáchali sebevraždu. Nemyslím, že k tomu bylo třeba ještě ukazovat, jak tu vesnici nacisté vypalují.
A co osobnost Reinharda Heydricha, kterého vidíme pouze v jednom záběru?
Nebylo jak ho více ukázat. Vyprávěli jsme příběh z pohledu Kubiše a Gabčíka. Ti ho viděli naživo dvakrát nebo třikrát. A nejlépe až když stáli před jeho autem. Takže jsem to udělal stejně; dodal jsem jen archivní záběry na začátek filmu.
Film se nevyhýbá hodně expresivním krvavým scénám. Bylo to nutné?
Je to založené na skutečnosti.
