Být s Leošem je práce na plný úvazek, říká o Marešovi Koblížková

  • 89
Módní redaktorka Monika Koblížková (35) a moderátor Leoš Mareš (40) tvoří pár už více než rok. Stále jim to prý klape jako na začátku. Monika přitom prozradila, že ještě před pár lety by s Leošem na rande nešla.

Váš život některým lidem připomíná pohádkový sen. Cítíte to také tak?
Určitě mám nádherný život, který by si možná mohla přát každá žena. Ale vždy tomu tak nebylo a rozhodně to není z finančního důvodu. Jsem ráda, že jsem šťastná, a mnoho lidí, kteří mě znají, mi to i přeje. Nejvíce si plním sny cestováním, což je takový můj velký koníček. Na druhou stranu se vždy ráda vracím domů. Možná je to i stářím. Člověk je unavený, a když do toho pracujete, není to lehké. Navíc být s Leošem je práce na plný úvazek, pořád by něco podnikal. Ale já ráno musím vstávat a jít do práce jako mnoho dalších lidí. Takže je to fičák.

Už jste si zvykla na větší pozornost ze strany médií?
Za ten rok a čtvrt, co s Leošem chodíme, to už je pro mě mnohem lepší. Nikdy jsem nebyla zvyklá být středem mediálního světa. Sama jsem z médií a nenapadlo by mě, že si jednou budu o sobě číst rozhovor na téma soukromí. Někteří novináři jsou milí, jiní nepříjemní, ale s tím já prostě nic neudělám.

Leoš se po vašem boku hodně zklidnil. Dělá hodně i dobré skutky. Cítíte, že jste k tomu přispěla i vy?
Leoš dělal dobré skutky i dřív, jen se jimi neprezentoval. V určitých věcech to je škoda, protože ukázat veřejně, že něco děláte hezkého pro druhé, nemusí být jen prezentace vaše, ale naopak i inspirace pro jiné. Jsem ráda, že lidé reagují na jeho činy kladně a sami pak ty stejné či další dobré skutky dělají. A jestli se Leoš díky mě zklidnil? Věřím, tedy doufám, že ano.

Vzájemně se prý rádi překvapujete. Je to dobrým kořením pro vztah?
Určitě ano. Není nic krásnějšího, než když jeden druhému přináší potěšení a mnohdy plní i životní sny. Navíc to opravdu funguje jako koření vztahu. Určitou roli v tom hraje i to, že už máme oba dva za sebou nějaké vztahy, člověk už tolik neřeší prkotiny a naopak si chce život zpestřit. Budete se divit, ale občas to máme složité. Jsme oba osobnosti a dost tvrdohlaví, neradi slevujeme z toho svého. Zase ale umíme dělat kompromisy, které však přicházejí s věkem. Nedávno jsme si říkali, že kdybychom se poznali před pěti lety, tak by to nešlo. Podle mě bychom si spolu nedali ani kafe.

Monika Koblížková a Leoš Mareš

Téměř od začátku vztahu spolu bydlíte. Co jste udělala jako první po nastěhování?
Vyházela jsem mu čtyři velké tašky oblečení, které se mi nelíbilo, ale jinak toho nebylo moc. Moc mě baví, když se s Leošem někde potkám a on má na sobě hezké oblečení, aniž bych mu ho ráno navěsila na ramínka. Leoš je hezký chlap, jemu stačí bílé tričko a džíny, aby vypadal fantasticky.

Jste módní redaktorka. Co musíte mít v šatníku?
Mám ráda obyčejná trička, tílka, mikiny a džíny. Nic z toho není drahé, stačí to koupit i za pár korun. Důležité je, aby vám to sedělo. Na co by však žena měla dbát, jsou kvalitní boty a kabelka. Na tom se prostě nedá šetřit. Ani to však nemusí být v nějaké velké kvantitě. Sama mám ve skříni šest luxusních kabelek, které se dají dobře kombinovat. Nejsem typ člověka, který by vymetal Pařížskou ulici a chodil den co den nakupovat. Mně stačí si tam zajít a jen se koukat.

Leoš Mareš a Monika Koblížková (Karlovy Vary, 4. července 2016)

Na akcích patříte mezi nejlépe oblečené páry. Takže to není jen o koukání, ale i nakupování.
Strašně ráda si hraji s módou, kombinuji věci a dolaďuji se k partnerovi. Nakupovat určitě chodím ráda i s Leošem dohromady, ale často využíváme i pomoc stylisty a kamaráda Filipa Vaňka, který je schopný nám i oblečení napůjčovat. Občas si však nakoupíme něco šíleného, třeba na kapitánskou párty na Náplavce jsme se sladili do vojenských outfitů. Beru to i jako zábavu, stejně tak i Leoš.

Co vaše záliba v tetování? Máte jich už docela dost. Budete v nich pokračovat?
Tetování je mor. Pořád si říkám, že už ne, ale pak něco přijde. Tento týden jsem byla na dvou. Teď mám nové kolečko, které jsme si nechaly udělat s kamarádkou. Jsou to piškvorky a ona má křížek. Ze začátku jsem byla hrozně naštvaná, že si vybrala křížek a na mě zbylo kolečko, ale teď už nejsem. Pořád mi píše, že se leká, že má na ruce pavouka. Takže dobrý. Jediné, do čeho bych nešla, je tetování spojené s mužem. Jméno Leoš bych si vytetovat rozhodně nedala.

,