Modelář si užívá práci na Třebíči. Nejvíc se těším, až udělám kopec, říká

  • 0
Známý třebíčský modelář Stanislav Vrška pracuje s partnerkou Evou Pokornou na další části modelu Třebíče – na čtvrti Stařečka. Hotový mají kus ulice Vítězslava Nezvala. Vytvářejí Stařečku tak, jak vypadala v roce 1835.

Do stejné doby už je zasazena první část Třebíče z jejich dílny, Karlovo náměstí a nejbližší okolí.

Autoři modelu dělají půdorysy nemovitostí přesně podle mapy z archivu, měřítko je jedna ku stu. K dispozici mají řadu dobových materiálů, popisů, rytin, prastarých fotografií.

A tak vědí, že část Třebíče, kterou nyní tvoří, patřila spoustě řemeslníků. Domy na Stařečce léta Páně 1835 měly zdobné, často renesanční štíty. To je rozdíl oproti tehdejšímu Karlovu náměstí, které o ně přišlo při požáru.

„Když roku 1823 vyhořela velká část města, požár se na Stařečku nedostal. Zachránilo ji to, že se strhla střecha prvního rohového baráku. Plameny nepřeskočily dál a domy zůstaly uchráněny i se svými štíty,“ vysvětluje Vrška.

Na modelu ovšem považuje za zajímavější zadní dvory domů než jejich mnohdy výstavné štíty.

U Růžičky býval hostinec, u Winklera bednář

Tam, kde je dnes na nároží cukrárna U tety, stojí úplně jiný dům. Původně v těch místech bývalo pekařství. Známý obchod s barvami a laky Růžička je na modelu zájezdní hostinec. Později se jmenoval Foltýnův. V místě hotelu, který se ještě nedávno jmenoval Winkler, působil před 180 lety bednář. A hned vedle už tehdy bývalo řeznictví.

„Znovu musím zopakovat, co jsem řekl už při tvorbě první části modelu. Z poznatků, které o té době máme, je patrné, že Třebíč bývala velmi páchnoucí místo. Bylo to dáno přítomností koželuhů, což nikdy nebyla voňavá činnost. A chybějící městskou kanalizací,“ vypráví Vrška.

Třebíč podle jeho slov nikdy nebyla čistější a upravenější město, než je teď. „Koupat se tady kdysi v řece, to bych nechtěl. Musela to být děsná špína. Tekly v ní i všechny splašky, skoro v každém stavení v centru města byla domácí zvířata.“

Vrškově přítelkyni se díky nekonečné trpělivosti podařilo dostat do modelu i dobové reálie ze života. Třeba názornou ukázku, jak vypadala provozovna koželuha.

Na slunci se suší miniaturní vyčiněné kravské kůže. Za dvorkem je v řece u břehu upevněný vor, na něm kůly. A na nich jsou zavěšené další kůže, které se propírají ve vodním proudu. V jiném dvoře jsou úhledné řádky zeleniny i vyrovnané dřevo. „Už jsme si říkali, že to máme všechno moc porovnané, že do toho ještě vneseme trochu přirozeného bince, aby to bylo živější,“ usmívá se Eva Pokorná.

Následovat bude Jejkov

Na Stařečce je podle autorů modelu velmi zajímavé to, že její podstatná část docela nedávno úplně změnila podobu. Když se stavěl v 70. letech minulého století průtah městem, ustoupil mu kopec i historické malebné ulice. Dnes je připomínají jen fotografie s nádechem nostalgie. Teď už není vidět ani Stařečský potok, teče totiž v trubkách pod zemí.

„Zato máme autobusové nádraží a velké parkoviště pod Masarykovou školou na Komenského náměstí,“ konstatuje třebíčský modelář. S přítelkyní vytvářejí domky z překližky, ručně pak na ně nanášejí trvanlivé barvy. „Myslím, že ruční práce je nejlepší, protože je autentická. I když to někdy může působit jako naivní umění,“ říká Vrška.

Většina domů má malá okna dělená na šest tabulek. „Sklo v té době bylo drahé, proto se používal menší formát.“

Zbývá dodělat uličky v místech, kde je dnes právě autobusové nádraží a zmíněné velké parkoviště.

Na to se Vrška těší nejvíc. „Budeme dělat kopec, který už tam není. Zmizel před čtyřiceti lety kvůli průtahu. Stávala tam hasičárna a říkalo se tomu kdysi dávno Na rámech. Protože tam pláteníci napínali plátno, když ho bělili.“

Až tento model dodělají, plánují pokračovat městskou částí Jejkov, kde je dnes hlavní pošta.