Nelze upřít, že osud je to vskutku ojedinělý, dokonce napínavý a že tvůrci dokumentu nashromáždili neskutečné množství materiálů, záznamů fotografií, protokolů i svědeckých výpovědí s lákavou příchutí „přísně tajné“, takže Köcherův portrét kreslí opravdu poutavě a se snahou o nestrannost.
Přesto nad pracnou mozaikou zůstávají dvě velké pochybnosti. Předně otázka, zda Köcher, který ve filmu vystupuje značně sebevědomě, byl opravdu tak špičkovým agentem - z ruské strany tu zazní tvrzení „řekli jsme Čechům, - Nechte si ho, my ho nepotřebujeme“, z americké zase, že byl „druhořadý“. A sám Köcher konkrétně nesdělí, jak podstatné informace vlastně získal.
Ale hlavně chybí důvod, proč oslavovat člověka, který se chlubí, že mu Andropov dal prémii čtyřicet tisíc dolarů, za převratu 1989 komunistům radí přesun do Občanského fóra a své názory shrne „tehdy alespoň neměl nikdo monopol moci, zato teď je to nekontrolovatelné“.
Ve zkratce: do Států ho i s manželkou vyslali v roce 1965, roku 1984 byl zatčen FBI a po čase vyměněn spolu s jinými za sovětského disidenta. Mezitím zažil roztržku se svými šéfy, jejíž povaha zůstává dosti nejasná - a není to zdaleka jediný okamžik filmu, která dává víc otázek než odpovědí.
Výsledný pocit z filmu mísí nechuť vůči jeho hrdinovi, jenž falešnou skromností rozhodně netrpí, a zvědavost, která se týká hlavně jeho ženy. V dokumentu nemluví, ale z dobových záznamů i vzpomínek pamětníků se rýsuje možnost, že právě ona, chytrá a okouzlující, „byla mozkem všeho“. To by Bonda ranilo.
