Kde se film drží stejnojmenné knihy Jiřího Hájíčka, má své kouzlo; kde ji opouští, podkopává si půdu pod nohama. Tak jako Pavel Liška v úvodní scéně, kdy se hrabe ze závalu; čiší z ní, že přinejmenším fyzicky dostali herci do těla a že kamera Richarda Řeřichy bude často jejich silnou oporou.
Zpočátku se vůbec slibuje svébytný jihočeský western se stylovou hudbou, pospolitostí klukovských her na zloděje a četníky i věčnou mužskou touhou po světě bez šéfů, autorit, stereotypů, závazků. Liška jako vypočítavý pokušitel dostal konečně jinou hereckou polohu, Marek Adamczyk coby jeho dávný kamarád, nyní geolog, představuje typ váhavého romantika.
Ovšem posedlost tajemnou krásou vltavínů zůstává nepřenosná, alespoň ve scénáři, který ji zkouší vtěsnat do slovních vysvětlivek, a posun děje z 80. let do současnosti zbavuje hrdiny přirozeného vzdoru. Mají blíž k nezodpovědným puberťákům než dojemným kovbojům a těžko se k nim hledá vztah, protože přes vnější dobrodružný nátěr jsou to prostě pořád zloději. Jako by ani režisér Dan Wlodarczyk, který psal scénář s Hanou Wlodarczykovou a Petrem Jarchovským, pořádně nevěděl, co si o hrdinech myslet – a nechal to plavat.
Kresba prostředí v detailech věrným, leč přestylizovaným rozpadem vesnice trochu připomene snímky Bohdana Slámy a vývoj dokáže předvídat i divák, který knihu nečetl: jak asi mohou dopadnout výpravy za svobodou desperátů v 21.století? Riziko se obratně stupňuje, něha domácích pelíšků se střídá s brutalitou rvaček, ovšem zrada číhající od počáteční nechuti Jenovéfy Bokové v roli Adamczykovy manželky vůči Liškově postavě se postupně projeví v plné nahotě umělé milostné banality s dávnými kořeny. To je najednou jiná opera, jiný svět, jiné pojetí – a nálada, kterou Zloději zelených koní dosud budovali, se zbortí v troskách trojúhelníku. Člověk odchází z kina a není si jistý, o čem mu vlastně půldruhé hodiny vyprávěli.
Ještěže dvojlomný hraný snímek dostal nečekanou záchranu v podobě animovaného předfilmu Strom, s nímž se ode dneška promítá ve všech kinech, půvabného unikátu vytvořeného malbou na sklo, který ze své originální cesty neuhýbá.