Mexický režisér Michel Franco vyhrál se svým příběhem Chronic loni v Cannes cenu za nejlepší scénář, ale Roth by si trofej zasloužil neméně. Dosud sbíral nominace spíš ve vedlejších rolích včetně oscarové šance za postavu Cunninghama z dramatu Rob Roy, ovšem ve filmu Chronic má úlohu nejen hlavní, nýbrž při veškeré výrazové střídmosti naprosto dominantní, klíčovou, rozhodující – až se zdá jediná.
Nicméně oscarová příležitost ještě může přijít, neboť po dlouhé festivalové pouti snímek ve Státech teprve koncem září oficiálně startuje. Míří do omezeného počtu tamních kin a zjevně ani u nás nebude masovým lákadlem. Vypráví totiž o hrdinovi, jehož fascinuje umírání.
Málokterý divák asi míří do kina, aby sledoval poslední utrpení těžkých pacientů bezmála v přímém přenosu, Roth však zosobňuje důvod, proč podvědomou nechuť potlačit. Jeho ošetřovatel je klasický muž s tajemstvím: od každodenního sledování nic netušící dívky po sbírku fotografií, ale hlavně v chorobné posedlosti svou profesí.
Nemohoucí rozbolavělé klienty zvedá, myje, vodí, baví, krmí, hlídá ve spánku, upravuje po smrti, doprovází až na hřbitov. Je nekonečně klidný, věcný, něžný, oddaný – dokonce natolik, že se příbuzným umírajících jeví jako podezřelý.
Franco vypráví minimalisticky, téměř dokumentárně, bez hudby, pouze s reálnými zvuky. A Roth jeho tichým světem prochází jako nenápadně civilní, samotářský nositel záhady udržující diváka v nejistotě. Proč se vydává za vdovce po jedné své pacientce, proč se projektuje do života jiného svěřence – architekta, kterému dopřává neškodné spiklenectví nad pornofilmy?
Ne, není to příjemná podívaná, když starší ženě po chemoterapii hanbící se za své zvratky vlídně nabízí „Chcete sprchu?“ a slyší „Chci umřít.“ Přesto zvědavost člověku nedá, aby s Rothovým hrdinou a s jeho chronickou, nikoli však okatou obsesí nevytrval přes poněkud banální odhalení jeho minulosti včetně rodinných vazeb až k rozuzlení, které část publika vykolejí.
Kromě příběhu zosobňuje Chronic ještě jednu zajímavost: celistvost zážitku nikterak nenarušuje jeho nadnárodní zázemí. Přitom film má jasný rukopis mexického tvůrce, ale hovoří anglicky, peníze na něj dali koproducenti z Francie, natáčel se v Los Angeles a své uznávané jméno coby záštitu mu poskytl londýnský rodák Tim Roth.