Kopecký slavil v „obavách“: Snad se na mě Moraváci nebudou zlobit

  • 3
Sotva vyvrcholila letošní Barum Czech Rally Zlín, pořadatelé dostali zásadní úkol pro příští ročník. Musejí zajistit nový pohár. Ten současný, který pamatuje 46 ročníků, získal nového majitele. Natrvalo domů si jej odvezl Jan Kopecký, který na Zlínsku triumfoval už popáté.

„Snad se na mě Moraváci nebudou zlobit,“ pousmál se Kopecký, který je z Kostelce nad Orlicí. „Nechám si ho u sebe v kanceláři, aby na něj všichni viděli.“

Před soutěží i během ní se nemluvilo o ničem jiném než o vašem útoku na poháru. A vy jste to dokázal...
Dokázali jsme to. V autě sedíme dva a máme za sebou obrovský tým Škoda Motorsport. Tomu patří velké poděkování, stejně jako všem, kteří jsou v tomto projektu přítomní.

Jak těžké bylo dosáhnout na páté vítězství?
Hodně. Myslím, že to byla asi nejtěžší Barumka, kterou jsem kdy jel, protože mi přišlo, že Lukjaňuk jel místy bezhlavě. Ale udržel auto na cestě až do poslední rychlostky, kde udělal chybu. Je mi to trochu líto i za něj, protože náš souboj byl nádherný.

Co jste si říkal, když jste ho míjel na trati závěrečného testu a věděl jste, že už vás nemůže ohrozit?
Když jsme ho viděli, jak tam stojí, tak jsme si říkali, že je to za námi. Pak jsem se Pavla (Dreslera - navigátora) zeptal, jestli se nebude zlobit, když trochu zpomalím. A on na to, že je to v pohodě. A pak jsem nad tím zapřemýšlel a říkám si: Ty vole, byl to vůbec Lukjaňuk? A on: Já myslím, že to byl stoprocentně Lukjaňuk. A já na něj: Tak teď buď vyhrajeme, nebo budeme za ko... (směje se).

Překvapilo vás, jak se držel?
Nevím, jestli to bylo překvapení. Na druhou stranu jsem ho nechtěl vidět někde se válet v lese. Takhle jsem to měl naživo před očima a viděl jeho stopy a čáry. Jsem rád, že se nic nestalo a mockrát mu gratuluju za výkon, který tady podal.

V tuzemsku jste zůstal druhou sezonu neporažený, všechny starty s modelem Škoda Fabia R5 jste proměnil ve vítězství. Jaký je to pocit?
Neporažený, no... Nevím, co víc říct. Místní kluci jeli rychle, ale nestačili nám a s Lukjaňukem jsme si jeli svůj souboj. I když první dvě vložky byli všichni za námi, pak se to zlomilo. Já jsem poprvé ujel o tři vteřiny a od té doby se to zvrtlo v nelítostný souboj.

Co stojí za jedenácti výhrami v řadě?
Práce celého týmu, příprava, stoprocentní připravenost, profesionalita.

Sebe jste trochu vynechal.
Samozřejmě máme zkušenosti s českými tratěmi, máme na to podmínky v továrním týmu. Netrápí nás žádné technické závady, takže tohle všechno za tím stojí.

Ve Zlíně jste triumfoval popáté. Neláká vás příklad vašeho bývalého stájového kolegy Loixe, který na „belgické Barumce“ v Ypres vyhrál desetkrát?
Už jsme se o tom bavili, jestli se nás třeba pan Regner (ředitele soutěže) nebude ptát, jak dlouho budeme ještě závodit. Pokud to půjde a pokud budeme rychlí... Až začneme ztrácet rychlost, tak je nejlepší čas přestat, protože nechci jezdit druhý nebo třetí. Mě vždy zajímá ta nejvyšší příčka.

Bude oslava výjimečná?
Já doufám, že si ji budu pamatovat. Kluci v týmu jsou nadšení. Je to stejná parta, která byla před týdnem v Německu, takže toho máme plné zuby. Teď to z nás ale trochu spadne a odpočineme si.

Jaké jsou vaše další plány?
Ještě to není potvrzené, ale jelikož se nám to povedlo vyhrát Barumku, tak snad dostaneme šanci závodit na Korsice. Měli jsme jet do Číny, ale tu bohužel zrušili.

Láká vás obhajovat příští rok český titul, který jste si ve Zlíně zajistil?
To je daleko. Myslím, že v Česku budeme schopní jezdit rychle i za dva nebo tři roky. Mě to pořád táhne do mistrovství světa. Stále se na to necítím starý, abych tam neměl co ukázat.

Podívejte se i na shrnutí po sobotní etapě:


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž