Miny si vybírají daň i desítky let po konci vojenských konfliktů.

Miny si vybírají daň i desítky let po konci vojenských konfliktů. | foto: Profimedia.cz

Zvířecí pyrotechnici. Miny vyhledávají i včely, sloni či krysy

  • 2
V sedmdesáti zemích světa leží pod zemí dohromady 110 milionů kusů protipěchotních min. Některé tu číhají čtyřicet let, pořád připravené mrzačit a vraždit. Jejich detekce a likvidace je nákladná a nebezpečná, lidé se proto obracejí i na netradiční pomocníky, na včely, krysy, slony, rostliny či laserové paprsky.

Včely hledají smrt

Možná myslíte, že největší komplikací, která vám může znepříjemnit dovolenou, může být nefunkční klimatizace na pokoji nebo špatné zažívání. V Chorvatsku při bloudění po venkovských asfaltkách můžete ale narazit i na mnohem nebezpečnější problémy.

Místní agentura CROMAC uvádí, že na ploše 850 kilometrů čtverečních tu pořád zbývá dohledat více než 90 tisíc položených min. Likvidaci smrtících pozůstatků chorvatské války za nezávislost z let 1991 až 1995 komplikuje fakt, že prakticky neexistují plány minových polí. Často se ani nejedná o souvislá zaminovaná pásma, ale o jednotlivé nášlapné pasti, skryté na dosti neočekávaných místech. Celkem se miny předpokládají na 16 000 větších či menších lokalitách. Charakterizovány jsou vyznačeným čtvercem o ploše 100 metrů čtverečních, na němž se může nacházet jedna nebo desítky min či vražedné munice. Hledání min je časově náročná a ekonomicky nákladná práce.

Proto se profesor Nikola Kezic ze Záhřebské univerzity rozhodl vyzkoušet netradiční variantu vyhledávání min. V rámci projektu FP-7 Tiramisu zapracoval do metodiky ověřování minového nebezpečí schopnosti včel. Tento činorodý hmyz totiž disponuje mimořádným čichem a dokáže odlišit i nenápadný „pach“ trinitrotoluenu, který se používá jako trhavina v řadě položených min.

Nejzamořenější jsou USA

Zemi, která má svou plochu nejzamořenější minami, nehledejte v Asii či Africe. Jsou jí Spojené státy, země, která od doby bojů Severu a Jihu nezažila válku na vlastním území. Může za to vojenská doktrína studené války, která považovala za nutné zabezpečit většinu vojenských zařízení, skladišť, vývojových center i prostých kasáren, minovými pásmy. K tomu připočtěte testovací plochy, zaminovaná okolí vojenských leteckých základen a střelnic.

„Problém není naučit jednu včelu, aby vyhledávala TNT,“ říká Kezic, „těžké je naučit, aby na stejném principu fungoval celý roj.“ V zásadě fungují dvě varianty užití. Při první se včely navyknou na nektar se stopovým množstvím TNT – a naučí se ho tak vyhledávat, dokážou proto přibližně „označit“ místo nástrahy. Druhá varianta souvisí s plošným využitím. Včelí úly instalované na podezřelých loukách sbírají nektar a z něj se pak chemicky stanovuje podíl výbušné složky. Pyrotechnici pak rozpoznají, které lokality jsou skutečně horké.

Zatraceně užitečná botanika

V roce 2012 zabily po celém světě staré protipěchotní miny 3 268 lidí, v 47 procentech případů jim padly za oběť děti. Kontaminace minami je problémem nejméně šedesáti zemí světa. V subsaharské Africe nebo ve Vietnamu potenciální minové nebezpečí blokuje rozvoj zemědělství na masivní ploše. Pyrotechnici z řady specializovaných organizací by dokázali pomoci, ale nemohou pracovat jen s neurčitou nejistotou na ploše stovek kilometrů čtverečních. Pomoci podrobněji zacílit jejich aktivitu na konkrétní lokality pomůže projekt Virginia Commonwealth University v americkém Richmondu, který se soustředí na proměny vegetace v místech položených min.

Rostliny totiž velmi citlivě reagují na toxické látky v půdě, a tak z jejich druhového složení a typického poškození listů můžete odpozorovat i přítomnost smrtícího nebezpečí skrytého pod zemí. Staré miny uložené v zemi uvolňují do svého okolí specifické chemické látky, substance odvozené od TNT a RDX. Tyto toxické látky slovy botaniků „stresují“ nadzemní vegetaci a při dlouhodobé expozici částečně ovlivňují její skladbu.

„Například listy jilmu okřídleného vypadají v přítomnosti min jako po použití herbicidu,“ říká richmondský vegetační expert Stephen Via. „Mají sesychající okraje a nápadné rezavé tečky na povrchu.“ Cvičené oko tuto nezvyklou mimořádnost v krajině lehce odpozoruje. Podstatné ale je, že nad potenciálně nebezpečnou lokalitou stačí proletět dronem vybaveným kamerou a ze záznamu vyhodnotit, která místa s největší pravděpodobností skrývají smrtící nebezpečí.

Krysí pyrotechnici dokážou zázraky

Zatím jsme se s pomocí včel ujistili o tom, že na daném čtverci o hraně sto metrů se miny skutečně nacházejí a rozbor vegetace nám pomohl přiblížit i konkrétní pozice několika exemplářů min s přesností na metry. A co dál? Nyní mohou do hry vstoupit zvířecí cvičenci, využívaní belgickou neziskovkou APOPO. Ta se soustředí na pyrotechnické a odminovací práce v regionech postižených válkami a představuje skutečně netradičně sestavený tým: dohromady tu pracují lidé, roboti a cvičené mozambické krysy (Cricetomys gambianus). Dvouapůlkiloví hlodavci, kteří měří s ocáskem okolo 70 centimetrů. Pro vyhledávání min jsou skutečně nejlepší. Mají vynikající čich, dokážou vycítit nebezpečí a díky své nízké váze nespustí výbušný mechanismus. Hlavně ale pracují neporovnatelně rychleji než pyrotechnici vybavení detektory.

Podívejte se, jak krysy hledaly v Mosambiku miny:

18. října 2014

„Krysy, speciálně vycvičené ve vyčichávání a odhalování nevybuchlé munice, zvládnou propátrat členitou plochu o rozměrech 200 metrů čtverečních za dvacet minut, zatímco lidem by tento úkol zabral dva až čtyři dny,“ chválí hlodavce šéf týmu HeroRATS. Hlodavci zachraňující lidské životy si nejprve udělali dobré jméno v Mozambiku. V širokém okolí výbuchy rozmetaných skladišť munice v městech Manica, Tete a Sofale, která už byla historicky považována za neodminovatelná, dokázali nemožné. Za jediný rok propátrali 2,3 milionu metrů čtverečních potenciálně nebezpečného území, z něhož bylo odstraněno 10 278 min.

Bezzubá Ottawská úmluva?

Úmluva o zákazu použití, skladování, výroby a převodu protipěchotních min a o jejich zničení si vytyčila za cíl vymazání výbušných nástrah ze světa. Byla přijata v Oslu, „otevřena k podpisu“ v Ottawě roku 1999. Signatáři, kterých je dnes 155, musí ukončit výrobu a zbavit se vlastních zásob. Také by měli zrušit všechna svá minová pole. Nejprve ty dobré zprávy: dosud bylo zlikvidováno na 46 milionů min, více než polovina producentů miny přestala vyrábět a 15 z 54 minami kontaminovaných států je již vyčištěno. A ty špatné? Smlouvu nepodepsalo 34 členských států OSN, ve výrobě min dál pokračují a úspěšně s nimi v terénu pracují. Mezi signatáře nepatří Rusko, Čína, Spojené státy americké ani Saúdská Arábie.

Letos uzavřel APOPO klíčovou smlouvu s vládou Zimbabwe. Od sedmdesátých let, tedy od období takzvané druhé Chimurengy („Revoluční války“), jsou některá příhraniční pásma afrického státu zaplavena ohromným množstvím min. V některých lokalitách je položeno až 5 500 min na kilometr čtvereční.

Giganti s jemným čichem

Zvířecí armádu nasazovanou proti minám doplnil však i mnohem nepřehlédnutelnější pomocník. Že se sloni dokážou vyhýbat minovým územím, si lidé všimli, když se obří savci vrátili na území Angoly po válce v roce 2002. Zajímalo je však, zda je to proto, že umějí miny detekovat, nebo zda mají území na černé listině proto, že si pamatují, že na nich vyletěl do vzduchu člen jejich komunity.

Přizvali proto slony k pokusu, měli čichem odhalit vzorky TNT. A zvládli to na výbornou, 502 věder s výbušninou odhalili v téměř 96,4 % pokusů. Když se je při druhém experimentu vědci pokusili zmást tím, že do něj zařadili kromě TNT i pachy čaje, mýdla, chlóru či benzinu, vykázali sloni úspěšnost dokonce stoprocentní. „Sloni mají čtrnáctkrát lepší čich než psi. A dobrý pes má čich dvatisícekrát lepší než vy či já,“ komentoval výsledky Sean Hensman z organizace Adventures with Elephants, která se studie účastnila.

Angolského experimentu se v roce 2015 účastnila i americká armáda. Se slony má velké plány.

Mimo ní však byla do výzkumu zapojená i americká armáda. Má totiž se slony velké úmysly. Ne, nechce je využívat v terénu. „Nikdy jsme neměli záměr používat slony na bojišti,“ slibuje Stephen Lee z vědeckého centra amerického vojska. Jde o to, že když vědci zjistí, jak funguje čich u slonů, mohou to naučit elektronické senzory, které armáda vyvíjí.

„Utrácejí miliardy dolarů na senzory a porozumění psímu čichu. A všichni chápeme, že mají-li sloni čich o moc citlivější než psi, je možné se z něj hodně poučit,“ zdůrazňuje Hensman. Sloni by však nemuseli přispět k záchraně lidských životů pouze před minami. Hensman připomíná, že psi dokážou rozpoznat nemoci jako například rakovinu, sloní čich by to tedy mohl zvládnout ještě účinněji.

Ať je spálí paprsky

Nalézt minu nebo výbušnou nástrahu je jedna věc. Ale jak ji zneškodnit? Jako nejsnazší varianta se jeví řízená exploze, ale tato možnost není z bezpečnostních důvodů možná v zasídlených oblastech. Smrtící příval rozžhavených střepin může smést cokoliv do vzdálenosti 250 a více metrů, v závislosti na typu nástrahy. A také může nastartovat řetěz explozí dalších, dosud neobjevených min. Obvykle tak musejí nastoupit muži s ocelovými nervy, pyrotechnici.

Víme, jak na ně. Bratři Mahmud (vlevo) a Massoud Hassaniové uprchli před násilím v Afghánistánu před šestnácti lety do Nizozemska. Vystudovali tam, ale na strasti života ve své rodné zemi nezapomněli, sestrojili dron, který dokáže detekovat miny a bezpečně je odpálit.

V průběhu let se miny bohužel nestávají o nic méně nebezpečné, naopak. Často reagují ještě citlivěji na sebemenší pokus o manipulaci. Smutná statistika říká, že na pět tisíc zneškodněných min připadá jeden výbuchem roztrhaný pyrotechnik. Dokládají to i odminovací práce na území bývalé Jugoslávie. Od roku 2004 tu zahynulo 69 specialistů.

Podle údajů OSN by na světě pod zemí mělo ležet ještě kolem 110 milionů kusů nášlapných protipěchotních min. I proto americká armáda usilovně vyvíjí systém efektivní likvidace. Od roku 2003 se jako nejslibněji jeví projekt ONE fyziků univerzity v kalifornském Livermore. Sestavili zařízení DP-PLMC, tedy Diode-Pumped Pulsed Laser for Mine Clearing. To je schopné vyslat za vteřinu 200 laserových pulsů, každý má výkon až 250 tisíc wattů. Zařízení dosáhne až 40 centimetrů pod zem. A jak pracuje? Nedojde k explozi, laserové paprsky minu deflagrují, podzvukově spálí. Podrobnější informace o projektu jsou limitované, ale v současnosti už americká armáda s různými variacemi na zneškodňování výbušnin na dálku s pomocí laseru v terénu pracuje.