VIDEO: Zlínský mrakodrap se dřív myl z koše, teď už úřadují horolezci

  • 10
Prosklené stěny známého Baťova mrakodrapu ve Zlíně leštili týden umývači oken. Skla na budově, která představuje jedno z vrcholných děl meziválečné architektury v Československu, umývali zavěšení na lanech. Důmyslný závěsný koš, který sloužil k mytí oken původně, už téměř nepoužívají.

Opásá se, zacvakne karabinu a přehoupne přes zábradlí. U pasu se mu houpá připevněný kyblík s čistidlem, v ruce drží stěrku. Naráz pod ním zůstává více než sedmdesátimetrová hloubka. Ani se nezachvěje.

Umývat Baťův mrakodrap, nejvyšší budovu ve Zlíně a sídlo krajského úřadu, je pro Patrika Leliče rutina.

Šestnáctipodlažní budova je sice o něco vyšší, než na jakých obvykle pracuje, ale nepředstavuje pro něj nic výjimečného.

„Pracoval jsem i na vyšší stavbě. Například budova ČVUT v Praze má taky šestnáct pater, ale je o něco vyšší,“ říká čtyřicetiletý muž.

Výškovým pracím se věnuje deset let. „Baví mě lézt po skalách, právě přes kamarády horolezce jsem se dostal i k této profesi,“ přibližuje Lelič.

V silném větru a dešti pracovat nemohou

Výškový pracovník musí být speciálně vyškolený. Kromě teoretických základů skládá i praktické zkoušky.

„Součástí je například záchrana člověka z polohy, kdy visíte, nebo přesedání z lana na lano. Když operujete v takové výšce, jde na prvním místě o bezpečnost. Ve hře je nejen váš život, ale i životy lidí pod vámi,“ upozorňuje.

Přestože se on i kolegové, kteří s ním pracují, pochopitelně nesmějí bát výšek, úplně bez respektu nejsou.

„Obavy někdy jsou, zvlášť pokud člověk třeba na chvíli z té práce vypadne. Záleží to i na podmínkách, v jakých pracujete, jaké jsou možnosti jištění a podobně,“ vysvětluje Lelič.

Například za silného větru či prudkého deště nemohou výškaři kvůli bezpečnosti vůbec pracovat.

Téměř deset tisíc metrů čtverečních skla

Umýt všech 449 oken na Baťově mrakodrapu a dvou přilehlých budovách trvalo partě tří pracovníků pět dní. Za tu dobu museli zvládnout vypulírovat skoro 10 tisíc metrů čtverečních skla.

Krajský úřad si na to objednává specializovanou firmu jednou ročně.

„Je to jediná možnost čištění, vnější okna mrakodrapu totiž není možné otevírat,“ poznamenala mluvčí krajského úřadu Renata Janečková.

Pouze v místech, kde není možné slanit, využívají umývači speciální pojízdnou plošinu.

Závěsný koš už skoro nepoužívají

Závěsný koš navržený a vyrobený firemními strojírnami je usazený v kolejové dráze okolo rohů budovy. Původně sloužil k mytí všech oken mrakodrapu, s pracovním nářadím se však do něj vejde jen jeden člověk a práce z něj tak postupuje příliš pomalu.

Koš se obsluhoval čtyřmi knoflíky (pro každý ze směrů - vzhůru/dolů nebo vlevo/vpravo - jeden knoflík). Navíc stiskem kombinací těchto knoflíků bylo možné dosáhnout pohybu diagonálního. Pro zamezení možných výkyvů koše (například při mytí oken) byl koš vybaven dvěma elektromagnety. Ty se obsluhovaly z koše a sloužily k přichycení k okennímu rámu.

Baťův mrakodrap nechal postavit Jan Antonín Baťa podle projektu architekta Vladimíra Karfika v letech 1936 až 1938 jako sídlo ředitelství obuvnické firmy Baťa.

Budova je významnou kulturní památkou z období funkcionalismu. Zlínský kraj (a také finanční úřad) zde má své sídlo od svého vzniku v roce 2004, kdy skončila rozsáhlá rekonstrukce za 630 milionů korun.