Doporučujeme

Oštěpařka Barbora Špotáková v olympijském finále. (19. srpna 2016)

Oštěpařka Barbora Špotáková v olympijském finále. (19. srpna 2016) | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Už v tom zase lítáme, Báro. Příběh českého bronzu, který měl cenu zlata

  • 17
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Trio českých oštěpařů se dnes postaví ve finále světu. Ale už v noci na pátek se v Riu rodila medailová radost jejich kolegyně Barbory Špotákové. Do zákulisí 24 bronzových hodin české oštěpařky nyní nahlíží i naše reportáž.

Proč se to čekání tak vleče? Celý čtvrtek, před finálovým kláním oštěpařek, jako by Barbora Špotáková už sama v hlavě závodila. V duchu se neustále vidí, jak hází, jak oštěp letí, jak dopadá a jak... Má medaili? Nemá?

„Asi bych měla vyhledat psychologa. Mává to se mnou. Starší lidé se holt víc bojí,“ snaží se odlehčit situaci. Telefonuje do Čech svému tříletému Janečkovi. Ale syn je zrovna smutný, stýská se mu.

Konečně nastává čas Č.

„Bude to dobrý, jdem do toho,“ říká kouč Rudolf Černý, studnice klidu. Ve svolavatelně Jihoafričanka Sunette Viljoenová všechny finalistky obejme, popřeje jim „good luck“.

Dobrá duše, pomyslí si Špotáková. Té bych medaili přála.

Ale sobě bych ji přála nejvíc!

Pohlédne na startovní číslo: 598. Na čísla je pověrčivá. Devítku nemá ráda. Devítka znamená první místo za užším finále. „Ale hlavně že tam není nula,“ usoudí.

Už se na stadionu rozhazují. Za rozběhem visí česká vlajka, za ní sedí Černý. Snad je kdesi v tom kotli také Jan Železný, ale neví o něm. Vztahy se stále nepročistily.

Dvacetiletá Polka Andrejczyková, vítězka kvalifikace, si protáčí paže, ramena i zápěstí. V jejím věku jsem ani neházela oštěpem, napadá Špotákovou. Andrejczyková má vše před sebou. Moje cesta pod pěti kruhy se uzavírá.

Rysy ve tváři čtyřiatřicetileté Češky jsou napjaté. Rozplete si vlasy a zase si je stáhne do gumičky. Zasprintuje si na trávník. Dobře, jsem připravena. A chci medaili!

Finále začíná, vítr se točí. Nelítá to, zatím nikomu. Ostřelují 60 metrů. Až Viljoenová hází oštěp na 64,92 a radostně zvedne ruce nad hlavu. Špotáková začíná na metě 60,16 metru. Vyčiní si: Zbytečně jsem byla nervózní.

Barbora Špotáková v olympijském finále oštěpu v Riu. (19. srpna 2016)
Barbora Špotáková v olympijském finále oštěpu v Riu. (19. srpna 2016)

A co takhle stará lítavka?

Před druhým pokusem je devátá, mimo postup do užšího finále. Proklatá devítka. Semkne rty a pošle oštěp na 63,73. Fajn, jsem zpátky ve hře. Další hod přešlapuje.

ZA BRONZOVOU MEDAILÍ. Oštěpařka Barbora Špotáková ve finále olympijského závodu...

Je pátá, naklání se přes příkop s fotografy k Černému na tribuně. Nepotřebuje ani tak radu, vše si zanalyzovala sama, jen si musí s někým promluvit.

„Ten rozběh nefunguje, vrátím se k předchozímu,“ říká.

„Pořádně to natáhni na rameno, stupňuj rozběh,“ přidá kouč.

Čtvrté pokusy. Německá pamětnice Obergföllová, další z matek a kdysi její největší sokyně, lamentuje sama nad sebou. Mládě Andrejczyková bezradně krčí rameny. Špotáková se nezlepšuje.

Zato Sara Kolaková vymrští svůj oštěp na 66,18! Jednadvacetiletá Chorvatka se v kvalifikaci zachraňovala až posledním hodem a křičela pak jako pomatená. Nikdy nebyla na Diamantové lize ani mezi nejlepšími třemi. A před sezonou tato studentka obchodní školy v Rijece do sportovního dotazníku napsala „Můj cíl: probojovat se na olympiádu.“

Teď ji vede.

Předposlední série. Trefuje se Maria Andrejczyková a za 64,78 metru je rázem třetí. „Není to o dvou nebo o třech holkách jako dřív,“ říká Černý. „Klidně jich může vyhrát osm.“

Jenže ten oštěp mi nelítá, trápí se Špotáková. Bere si jiný od Viljoenové. „Stará lítavka,“ říká mu. Už šest let tenhle typ nevyrábějí. „Come on, Barbora,“ burcuje ji Christina Obergföllová. Kde jsou ty doby, kdy se neměly rády? Jako by je sblížilo mateřství i vědomí, že obě se ocitly už na sklonku kariéry.

Špotáková si prohrábne vlasy, roztleská diváky. Rozběhne se a zakřičí. To málokdy dělá. Oštěp pluje vzduchem. „Tohle bylo nejvíc, co ze mě mohlo dneska vyletět.“

64,80! Dva centimetry před Polkou. U jména se jí rozzáří trojka. Bronz? Zatají dech. Ježíš, to není možný, víří jí v hlavě myšlenky. Ve tváři má až vyplašený výraz. Jak že ji kdysi umravňoval Železný? Nikdy se neraduj předčasně.

Rozprší se. Stejně jako před lety na zlaté olympiádě v Pekingu.

A ostatní holky jsou už unavené.

Začíná věřit.

Už v tom zase lítáme

Poslední série. Tiskne v ruce plyšového medvídka Pídu, talisman od syna. „Ten je tajemnej, čaruje proti ostatním. Čaroval i při čtvrtfinálové čtyřhře Lucky Šafářové a Báry Strýcové,“ prozradí. Lidé jí potom psali: „Když máš Pídu, zvládneš to.“

Lidé... Tolik jich za ní stálo. Vzpomíná na ně. Na kouče, na syna, na přítele Lukáše, jenž třímá v hledišti transparent se zlatou medailí, českou vlajkou a nápisem „Už v tom zase lítáme“. Na tři kamarády z Ultras Fan Clubu, kteří za ní přilétli až sem, do Ria. Na všechny fanoušky doma. „Energie, co mi sem posílali, dělala divy. Na takové věci věřím.“

Obergföllová se nezlepší a jen se tomu usměje. Andrejczyková se zhluboka nadechne, ale nepřekoná 64 metrů a zůstává za Špotákovou. V červnu ty dvě hodily navlas stejně na Odložilově memoriálu, ale Polka tehdy prohrála na pokusy. Ta mě nebude mít ráda, pomyslí si Češka.

Číňanka Liu při posledním hodu zařve tak mocně, jako by hlasem chtěla zbořit Čínskou zeď, ale vše zbytečné. Nikdo už se nezlepšuje.

Ani Běloruska Chaladovičová, poslední žena, která ji může ohrozit.

Oštěpařka Barbora Špotáková se svým talismanem Píďou se raduje z třetího místa,...

Je 22.11 a Barbora Špotáková má svoji třetí olympijskou medaili! Vrhá se do náruče stříbrné Viljoenové. Zlatá Kolaková stojí u hrazení, drží se za pusu, načež schovává obličej do vlajky. Co jsem to provedla?

Co? Vyhrála jsi olympiádu, Saro.

Špotáková skáče do vzduchu jak smyslů zbavená. Tak spontánně nejásala ani po zlatu v Londýně. Vybíhá na čestné kolo, radost z ní sálá a musí ven, utíká všem ostatním.

Oštěpařka Barbora Špotáková se svým talismanem Píďou se raduje z třetího místa,...
Oštěpařka Barbora Špotáková se svým talismanem Píďou se raduje z třetího místa,...

Teď budu sázet stromy

Druhou a osmou dělí ve výsledcích pouhých 88 centimetrů. „Já teda mám cit pro drama, co? Neuvěřitelné, že se to povedlo. Stal se zase zázrak. Ten bronz má cenu zlata. Jednoznačně.“

U dráhy fandí Zuzaně Hejnové a lituje, že Zuzčin medailový sen se nenaplní. Vzápětí je zase zpět ve své krajině euforie. S každým se líbá, rozesmátá zamíří mezi novináře a zvolá: „Tak jsme třetí no a cóóó!“ Vypráví jim: „Všechno dneska do sebe zapadlo a spojilo se v bronz. Na víc jsem neměla.“

Opět vzpomíná na martyrium s tříštivou zlomeninou zánártní kosti. „Sedm týdnů jsem byla o berlích a nešlápla na tu nohu. A teď jsem tady.“

19.srpna 2016 v 05:22, příspěvek archivován: 20.srpna 2016 v 06:08

Tři nejlepší oštěpařky z Ria. Kolak? Temperamentní Jižanka, říká Bára Špotáková o své nástupkyni pic.twitter.com/ZesgXqmcYk

Teprve 45 minut po půlnoci má za sebou tiskovou konferenci i antidopingovou zkoušku, ve čtvrt na dvě přijíždí do vesnice, krátce slaví, vypije pivo. Ve dvě v noci ji odvážejí do města, do apartmánu, kde bydlí v Riu partner Lukáš s kamarády.

S nimi chce sdílet radost.

Spí krátce, ale na tom už nezáleží. Teď se může jen odměňovat. „Těším se, až na podzim budu na zahradě sázet stromy a kytky. Zahradnické práce mi Lukáš zakazoval, abych si nic neudělala.“

BRONZOVÁ RADOST. Den po oštěpařském finále se na Olympijský stadion vrátila...

V pátek pozdě večer si na Olympijském stadionu kráčí pro medaili. Placku, která jí navždy bude připomínat její podivuhodný příběh roku 2016.


Olympijské hry Paříž 2024

Letní olympijské hry v roce 2024 se uskuteční v Paříži od pátku 2. srpna do neděle 18. srpna 2024. Francouzská metropole už OH hostila v letech 1900 a 1924. Poprvé se zde bude soutěžit o olympijské medaile v breakdance, naopak z programu byly vyřazeny karate, baseball a softbal.