Nebudu chodit okolo horké kaše. Letošní Battlefield je standardním pokračováním, které revolučností dech nikomu nevyrazí. Vývojáři totiž osvědčené principy zasadili do nových kulis. První světová ovšem značce sluší a výsledek se hraje skvěle.
Dřívější rozbory historické přesnosti působí téměř nadbytečně, hra je především hollywoodským spektáklem. A z krutosti první světové války činní komerční produkt. Pokud tedy někdo očekává věrné zachycení doby, měl by se poohlédnout jinde.
Battlefield 1
Battlefield 1
Zdá se, že se vývojáři vracejí ke kořenům a z principů i návrhu Battlefieldu osekávají balast. Hratelnost síťové hry díky tomu z krátkého dema působí lépe než u předchozích dílů.
Významnou změnou je třeba jednodušší struktura map. Chybí například mnohaúrovňové domy, a levely jsou díky tomu „čistší“ a přehlednější.
Jako bratři v triku
Battlefield 1 během hratelné ukázky chvílemi připomínal film. Do akce jsem se vrhal se skupinou vojáků, u které se přezdívka každého pěšáka lišila pouze číslem. To přesně odráželo naši situaci. Anonymní skupina bojující bok po boku ve snaze splnit „příkaz z vyšších míst.“ Smrt jedince je bezvýznamná a anonymita jednotlivých hráčů přidává k lhostejnosti, jakou to ve vás zanechá.
Ta samá anonymita ale napomáhala uvěřitelnosti některých momentů. Například při společném zoufalství za balvanem, na který dopadala sprška z nepřátelského kulometu. Na moment jsem si připadal jako na skutečném bojovém poli. Pocítil jsem bezvýchodnost situace, ve které smrt byla jedinou možností.
Základní stavební kameny zůstávají stejné jako v předchozích dílech. Hráči se dělí do jednotlivých povolání, které vám určují dostupné zbraně i silné a slabé stránky.
Žádné zásadní novinky nepřináší ani stávající podoba herního režimu Conquest. Jedna skupina dobývá předem označené body, kde například odpálí výbušninu. Cílem té druhé je snahu jí zhatit. Suma sumárum je to klasický Battlefield, prostředí první světové však sérii pomůže uchránit před vyhořením.
12. června 2016 |
