Kdy u vás přišel zlom, že jste o sebe začala pečovat nejen jako herečka, ale také jako žena?
Až teď, je to čerstvé. Při pohledu do zrcadla mi začaly vadit dvě vrásky mezi očima, kterých se samozřejmě nemůžu úplně zbavit, ale nechala jsem si je alespoň vyplnit. Opravdu mi vadily, ale jinak vrásky kolem očí i na čele považuji za přirozený projev stárnutí.
Na začátku takto mluví každá žena a pak začne s další procedurou.
Ráda bych stárla přirozeně, a to i z důvodu, aby se ode mě třeba v sedmdesáti nečekalo víc, když budu vypadat na padesát. Ale třeba moje maminka dodnes běhá na vysokých podpatcích a vypadá fantasticky. Tak budu doufat, že je to geneticky dané.
Za dva roky oslavíte kulatiny. Byl i to důvod, proč jste se rozhodla začít se o sebe více starat?
Vrásky mi vadily, protože jsem měla pocit, jako bych se neustále mračila na svět. Vzpomínám si na babičku, která měla úplně stejné vrásky mezi očima. Byla profesorkou jazyků, její žáci ji zbožňovali a chodili k ní na hodiny ještě po její osmdesátce. Byla opravdu laskavý člověk s úžasnou aurou lidskosti. Vrásky ji ale také trápily a dokonce si pamatuji na to, že když jsem byla ještě malá, ona mi povídala, že je nemá kvůli tomu, že by byla zlá, ale od prožitých starostí.
Měla babička pravdu?
Nemyslím si, že bychom ve skutečnosti vrásky měly od starostí, spíš je máme z toho, jak se bráníme sluníčku nebo když se soustředíme.
Máte sedmiletého syna Romana, kterého vychováváte sama. Není to těžké?
Syn samozřejmě svého tátu má, navštěvuje ho a má ho opravdu rád. Žijeme ale spolu tady, protože otec je na Moravě a v tom je to komplikovanější. Myslím si, že je to především o životním přístupu. Když budete brát věci negativně, život pro vás bude těžký, když si ale řeknete, že jste zdravá a nic vám nechybí, život bude hned šťastnější. Jelikož jsem v životě zažila dost těžkých okamžiků, moc dobře si to uvědomuji.
Michaela Kuklová
Pomohl vám tedy v nelehkých chvílích pozitivní přístup?
Přesně tak. Byla jsem tak schopná se přes své starosti přenést, ale velkou inspirací mi byli také hendikepovaní lidé. Ti zvládají opravdu neuvěřitelné věci. Třeba Honza Potměšil, který lyžuje a dělá spoustu dalších věcí. Samozřejmě je pro něj složitější dostat se z auta na vozík, ale to mu nebrání žít život plně, dokonce ani být otcem.
Díky těmto věcem házíte snadněji těžké okamžiky za hlavu?
Spousta zdravých lidí život jen přežívá a neumí si ho vážit. Proč bych měla fňukat právě já, když se mi nic neděje? Jsem šťastná a mám zdravé dítě, pro mě není těžké si život užívat. I když je pro mě něco nepříjemné, snažím se na tom najít to pozitivní. Skvěle platí pověstné americké heslo „keep smiling“. Když se budete usmívat, úsměv budete automaticky předávat dál. V životě máme na výběr a je to jen na nás, na nikom jiném.
Neuvažujete o dalším potomkovi?
O dalších dětech už opravdu neuvažuji. Mám to přesně tak, jak to mám a myslím si, že se to tak musí brát.
Jste herečka, to je přece jen o něco jiné než chodit do kanceláře. Jak řešíte práci a starost o syna?
Je to jednoduché, nemůžete pracovat tolik a musíte se smířit s tím, že finance vám budou trochu scházet. Je to ale zase na vás, abyste si řekla, co potřebujete k životu. Já třeba jednou za čas dobrou knížku, jinak nic moc. A to je třeba si uvědomit. Samozřejmě s dítětem je to komplikovanější, protože se rozvíjí a vy mu chcete dopřát co nejvíc. Ale to je o tom, jak se domluvíte s jeho otcem. Já samozřejmě práci v plném rozsahu vykonávat nemohu, ale jsem tak šťastná, protože můj život patří jemu. Až mě jednou nebude potřebovat, mohu si hrát v divadle, natáčet nebo dělat cokoliv jiného kolikrát měsíčně budu chtít. Ale teď mě ještě potřebuje, takže se nemám nad čím zamýšlet.
Herečka Michaela Kuklová při rozhovoru pro OnaDnes.cz
Prázdniny tedy trávíte hlavně se synem?
Samozřejmě si užíváme, ale zároveň musím dělat nějakou práci, abych domů přinášela základ, ze kterého budeme žít. Teď zkouším muzikál pro děti Alenka v kraji zázraků. Výhodou je, že představení jsou v dopoledních hodinách, výjimečně od šesti hodin večer, což je pro mě opravdu pozitivní čas. Můžu tak být s malým, případně ho vzít i na zkoušení, protože je tu spousta malých dětí.
Přestože za sebou máte spoustu špatných zkušeností, stále vypadáte spokojeně. Sníte o něčem, co byste si chtěla v soukromém nebo pracovním životě splnit?
Beru to tak, že špatné zkušenosti k životu patří. Moc dobře si uvědomuji, že se to neděje jen mně, nějaké negativní situace prožívá každý. Pro mě je to spíš kořením. To, že poznám něco zlého, mě nastartuje k tomu, abych si víc vážila, když jde život příznivě. Opravdu mě to posiluje. Ze začátku, když jsem byla mladá a nerozvážná, jsem samozřejmě spoustu přání měla. Potom jsem ale byla pořád zklamaná, takže jsem zjistila, že musím žít v podstatě ze dne na den a nechávat se spíš příjemně překvapovat. Sny ale máme každý, třeba i podvědomě, a ty se jednou stejně nakonec vyplní.
Dá se tedy říci, že jste šťastná?
Jsem šťastná s životem jako s takovým, jen se modlím, aby byl syn zdravý.
