Nejrizikovější je prostituce v ulicích, ta je ale v Česku na ústupu (více čtěte v prvním dílu seriálu Sexbyznys v Česku). Nahrazují ji kluby, ale stále více i priváty, kde se byznys se sexem takřka nedá monitorovat.
Do veřejných podniků se policisté nebo úředníci mohou vydat alespoň na kontrolu, zda se tam neděje něco protizákonného. O privátech většinou vůbec nevědí, a i kdyby věděli, přijít do nich jen tak nemůžou. Zákon o policii jim totiž sice umožňuje vstoupit do živnostenské provozovny, a to i mimo provozní dobu, obydlí, čili nenahlášených privátů, se to ale netýká. Výjimkou jsou jen neodkladné případy, které stanoví zákon o policii. Například když se uvnitř schová někdo, koho policista pronásleduje, nebo když je uvnitř mrtvý člověk.
Jen na území Prahy je podle odhadů na šest desítek veřejných domů a několikanásobně více privátů. Podniky nabízející sex za peníze se tím většinou nechlubí. Prostituce přitom v Česku není nelegální. Jak upozorňuje mluvčí pražské policie Jan Daněk, trestní zákoník zná pouze kuplířství, obchod s lidmi a případně prostituci tam, kde by mohla ohrozit mravní vývoj dětí, například v okolí škol.
Prostitutky provokují i policii. Podívejte se na akci v roce 2012 v centru Prahy:
20. července 2012 |
Kromě toho přijala řada měst vyhlášku, která omezuje nabízení sexuálních služeb v určitých lokalitách. „Policisté mohou proti osobám, které nabízejí sex, postupovat v intencích vyhlášek hlavního města Prahy,“ doplnil Daněk.
Obě jím zmíněné vyhlášky byly vydané ještě za primátora Pavla Béma. První z roku 2005 zakazuje „nabízení erotických vystoupení nebo erotických služeb“ všude s výjimkou krátké bezejmenné ulice spojující Ďáblickou s areálem skládky. Druhá vyhláška z roku 2007 je ještě striktnější, zakazuje „nabízení a poskytování sexuálních služeb vykonávané v jakékoli podobě“ na veřejných prostranstvích po celém území Prahy bez výjimky.
„Pokuta za toto jednání je pět tisíc korun, nebo oznámení správnímu orgánu,“ uvedl mluvčí policie.
Prostitutky jsou zákaznice
Podniky, do kterých si zákazníci mohou přijít koupit sex, většinou oficiálně poskytují ubytovací a pohostinské služby, případně lákají na soukromá umělecká taneční vystoupení. V Praze se takové kluby dají najít třeba v Krakovské ulici nebo Ve Smečkách, dost jich je i v Praze 3 na Žižkově.
Ženy si v nich pronajmou pokoje, a pokud mají živnostenské oprávnění jako tanečnice či masérky, mohou tam pak pořádat třeba soukromá představení či nabízet zákazníkům masáže.
To je běžná praxe, kterou redakci iDNES.cz popsal policista, který si nepřál být jmenován. „Co ta holka na pokoji skutečně dělá, už je její věc. My na pokoj nemůžeme,“ řekl. Potvrdil to i provozovatel jednoho z pražských podniků. „Žena, která tu chce vystupovat, je pro nás zákazník, který si pronajímá prostor,“ vysvětlil. Podnik neurčuje ani ceny, které si vystupující stanoví sama, a ani se nezajímá o počet jejích klientů.
Na razii se policisté mohou vydat jen v případě, že mají nějaké konkrétní poznatky o trestné činnosti, například když jim někdo nahlásí, že v podniku pracuje dívka mladší 18 let nebo že se tam prodávají drogy. Důvodem by mohlo být i oznámení, že se tam někdo nakazil pohlavně přenosnou nemocí. To musí policisté nejdříve prověřit.
„V případě, že zjistíme naplnění skutkové podstaty nějakého z trestných činů, postupujeme v souladu s trestním řádem a trestním zákonem. Tedy, jak vy říkáte „razii“, podnikneme na základě povolení k prohlídce bytových či nebytových prostor,“ upřesnil policejní mluvčí Daněk.
Kontroly provedené spolu s úředníky z městských částí se zaměřují na prostituci jen částečně, policisté při nich také pátrají po hledaných lidech nebo hlídají, zda se nenalévá alkohol dětem. Poslední červencový víkend se například vydali na Václavské náměstí.
„Mimo jiné zjistili dvaadvacet přestupků spojených právě s nabízením sexu,“ upozornil mluvčí. Jak doplnil jeho kolega Tomáš Hulan, policisté zadrželi nebo pokutovali dohromady 130 lidí.
Kdo ochrání prostitutky?
Úhel pohledu doplňuje generální ředitelka Rozkoše bez rizika Hana Malinová, podle níž se někdy zapomíná, že zastání či ochranu potřebují také ženy, které se sexem živí.
„Důležitá je možnost přivolání pomoci a to, aby bral někdo vážně, když žena nahlásí například znásilnění,“ uvádí Malinová.
Zatímco v Německu nebo Nizozemsku berou policisté takové případy vážně, v Česku podle ní stále přetrvává k sexuálním pracovnicím určitý odstup a nedůvěra. Jak vysvětluje, znásilnění u těchto žen má jiný ráz, než jsou kriminalisté zvyklí. Jde například o jinou a nezřídka bolestivou praktiku, než na jaké se žena se zákazníkem dohodla. Policie má podle ní tendenci tato oznámení podceňovat, situace se ale postupně lepší.
Rozkoš bez rizika připravila pro ženy, které zvažují, zda se na tuto dráhu vydat, mimo jiné i krátký film o rizicích, která je mohou čekat.
Z výzkumů, které tato neziskovka provedla, vyplývají alarmující závěry. Fyzické násilí, výhrůžky nebo nadávky si prožije téměř každá žena pracující v sexbyznysu. „Devadesáti procentům žen se něco přihodilo,“ říká Malinová.
Zvlášť drsné jsou zkušenosti sexuálních pracovnic z Moravskoslezského kraje, kde si třetina dotázaných prožila škrcení nebo dušení. „Násilí, se kterým se setkáváme, má různé úrovně. Jednu naši klientku zachránil až Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který ji potřeboval jako svědkyni,“ přibližuje zkušenosti z minulých let Malinová.
Ženy, které se živí svým tělem, podle ní příliš důvěry v úřady a policii nemají. Mají k tomu pádné důvody. „Nejvíc ze všeho se bojí prozrazení. Opovržení společností bolí víc než facka,“ říká generální ředitelka Rozkoše bez rizika.
Z osobní zkušenosti zná případ ženy z Ukrajiny, která v Česku přestala s prostitucí a vrátila se do vlasti. O své zkušenosti promluvila v rozhlase a výsledkem bylo, že její dítě vyhodili ze školy. Také v Česku jsou reakce na tento způsob obživy odmítavé, a tak polovina prostitutek svůj zdroj příjmů tají před okolím naprosto důsledně.
Podle policie je scéna placeného sexu spojená také s drogovou kriminalitou. Ne už ale tak těsně, jak tomu bylo třeba v 90. letech. Dealování drog se sice v klubech stále odehrává, samy prostitutky jsou ale většinou „čisté“, přestože 20 až 30 procent z nich má s drogami zkušenosti z dřívějška.
„Teď už se tato oblast profiluje jako byznys a ten chce chladnou hlavu,“ vysvětluje trend Malinová. Podle jejích zkušeností ženy živící se prostitucí převážně nepijí alkohol, neberou drogy a starají se o sebe. Padesát procent z nich tvoří matky samoživitelky, které vědí, že jsou odpovědné za budoucnost svých dětí.
Podívejte se na ukázku z edukačního videa neziskovky Rozkoš bez rizika. Původně zhruba 30minutový film Magda aneb S tebou ne! názorně ukazuje nejčastější problematické situace, se kterými se sexuální pracovnice setkávají:
