Katie Ledecká schraňuje fotografii, na které stojí coby osmileté děvčátko s Michaelem Phelpsem. „Byl mou inspirací,“ říká.
Ryan Murphy se s ním nechal vyfotit jako devítiletý, v roce 2004 na akci Zaplavte si s hvězdami.
Singapuřan Joseph Schooling zase nadšeně popisuje, jak potkal Phelpse ve třinácti a setkání změnilo jeho život. Ti i tolik dalších vyrůstali s přáním: Být jako on.
A teď jsou tady. S ním, na hrách. Ještě chvíli, jednu malou chvíli.
Ledecká si veze z Ria čtyři zlaté, Murphy tři a světový rekord. Schooling se stal jediným plavcem, který tu dokázal Phelpse porazit.
Další americká šampionka Maya DiRadová líčí, jak s kolegy z týmu sledovali ve čtvrtek Phelpsův triumf na krátké polohovce. O dvě vteřiny! „Jen jsme na sebe pohlédli: Cože? Co to s těmi ostatními provedl? Ale on tohle prováděl celou kariéru.“
NA ZAHÁJENÍ HER. Vlajkonošem výpravy Spojených států.
Phelps tvrdí, že Rio bylo jeho nejemotivnější olympiádou. Poprvé při ní nesl vlajku na slavnostním zahájení. Poprvé byl i kapitánem plaveckého týmu Spojených států.
„Rád by se jím stal už dříve,“ popisuje parťák Anthony Ervin. „Jenže být Michaelem Phelpsem vyžadovalo určitou izolaci. Až tady se chtěl k ostatním přiblížit a semknout celý tým.“
Vládce plavců přitaká: „Přál jsem si, aby lidé poprvé viděli opravdového Michaela Phelpse.“
Sobota 13. srpna 2016 však není v jeho životě ve znamení slova POPRVÉ, nýbrž NAPOSLEDY.
Poslední budíček v závodním dni.
Poslední rozplavání.
Poslední, poslední, poslední...
Jako by si odškrtával zážitky a vjemy, které se už nezopakují.
V přípravné místnosti sedí v rohu ve svém tmavém plášti, kapuci přes hlavu, na uších sluchátka, oči zavřené, hlavou pohupuje do rytmu. Se sluchátky přichází i k bazénu. Polohová štafeta mužů završuje celý plavecký program. Poslední závod. Her i Phelpse.
Přepadá jej sentimentalita a kolegové z týmu ji bytostně vnímají. „Jsem vděčný, že jsem s tebou mohl závodit,“ říká mu před startem Nathan Adrian.
Poslední odraz z bloků. Vyplave na svůj motýlkářský úsek o 61 setin za vedoucími Brity. Ve vřícím kotli haly předstihuje protivníka Guye a předává první s převahou 41 setin.
Nathan Adrian na posledním úseku jistí americké zlato. Phelps se rukou opírá o blok, fandí, tleská. Vítězství. Ještě jedno! Zvedá nadšeně ruce, pak jimi mocně obejme spolubojovníky, v očích slzy.
LOUČENÍ. Dojetí, nostalgie i slzy.
„Pocítil, že je právě na konci úžasné cesty,“ řekne Ryan Murphy.
Král opouští bojiště, zamává divákům. Stoupají si, tleskají. Všichni. Ovace vstoje pro legendu bazénu.
Kariéra je sečtena a podtržena:
5 olympiád.
63 startů z bloků.
11 800 metrů.
28 medailí.
23 zlatých.
Začalo to dětským snem
Čekání na ceremoniál polohové štafety se vleče více než půl hodiny, až diváci pískají. Hodiny utíkají k půlnoci. Phelpsova partnerka Nicole pohupuje s malým synem Boomerem v náručí do rytmu znějící hudby.
Boomer přesto usíná.
Jednoho dne, když na něj táta v Riu promlouval, se syn rozplakal. Táta tedy před ním začal otáčet zlatou medailí. Boomer se na ni zahleděl, utišil se, zahihňal. Snad i jeho ovládla magická síla Phelpsových medailí.
POSLEDNÍ CEREMONIÁL. Vítězná americká štafeta, Phelps je v ní třetí zleva.
Konečně. Bývalá olympijská vítězka Kirsty Coventryová mu věší na krk poslední zlatou medaili. S pořadovým číslem 23. Právě toto číslo, které nosil na zádech jeho sportovní idol Michael Jordan, má pro něj mimořádný význam.
„Chtěl jsem provést s plaváním totéž, co Michael provedl s basketbalem. Chtěl jsem ho změnit.“
Zpívá hymnu, opět si otírá slzy. „To vše začalo snem malého kluka. A pak se sen stal skutečností.“
Pouť podél stanovišť televizních i dalších reportérů mu zabere další hodinu. Teprve v 1.05 v noci, dlouho po ostatních amerických plavcích, vstupuje do přeplněné místnosti pro tiskové konference, i s koučem Bowmanem.
Hledí do mobilu, píše zprávu. Zvedne hlavu, usměje se. „Jsem trochu prázdný a unavený. Vložil jsem veškeré emoce do tohoto večera. Ale dnešek byl třešinkou na dortu. Nemohu být šťastnější.“
Ohlíží se za kariérou, vypráví o triumfech i mnoha chybách.
„Vše v životě se děje z určitých důvodů,“ připomíná. „Ne, nic bych na své minulosti neměnil.“
Tentokrát je to definitivní
Strečuje hlavou, promne si oči. Pak to řekne. Slova, na něž všichni čekají.
Verdikt. Stvrzení.
„Končím. Nastal čas obrátit list, začít dělat něco jiného, ať už cokoliv. Vlastně ani tak nejde o konec kariéry. Je to začátek mé nové cesty.“
V 1.15 brazilského času @MichaelPhelps: Končím. Je čas začít dělat něco jiného. pic.twitter.com/lsepO2vYyQ
Opravdu, Michaele? Vážně to uděláte?
„Ano, tentokrát je loučení definitivní,“ ujišťuje i za něj Bob Bowman. „Michael je v osobním životě v tak dobré pozici, že nemá už důvod znovu se vracet. Dá více energie svým nadacím. Pomůže mi snad i s tréninkem plavců na arizonské univerzitě.“
„A s Boomerem budu dělat jeho první krůčky,“ přidá Phelps.
Ano, na takový život se těší.
Hodiny ukazují 1.33 v noci.
Poslední odpověď dozněla.
Večer, když vkročil do olympijské haly Estádio Aquático, byl závodníkem. Nyní ji opouští jako bývalý plavec.
„Možná až za deset generací se narodí někdo podobný, jako byl on,“ předpovídá Bowman. „A možná že už nikdy. Je jen jeden Michael.“
Nejen Phelpse, jeho trenéra, dalších plavců či fanoušků se zmocňuje nostalgie. Dopadá i na reportéry v sále. Dopadá také na mě.
Pozoroval jsem po mnoho let, jak se mění. Z roztěkaného kluka přes muže izolujícího se od okolního světa až k otci rodiny, který chce sdílet s ostatními vlastní emoce.
Viděl jsem na vlastní oči, jak Michael Phelps závodí a vítězí na pěti olympijských hrách.
Bylo mi velkou ctí.
Spot pro řetězec se sportovními potřebami s Phelpsem získal cenu:
28. června 2016 |
