„Můj styl byl jiný, piloval jsem ho osm let,“ vysvětlil Varga v Olympijském studiu iDNES.cz, proč v souvislosti s jeho jménem padala slova o kulometu. „Zjistil jsem, že když se automaticky naučím pohyby a přesnost, tak mě během soutěže nepostihne žádná krize. Tehdy se to považovalo za flákání, ale nebylo to tak.“
V Soulu nachystal první šok divákům i soupeřům v již zmíněné základní části. Šedesátkrát trefil desítku za pětadvacet minut, sbalil si věci a odcházel.
Jiným základní část trvá hodinu, i hodinu a půl, ale on už se mohl chystat na odpolední finále. Od kýženého úspěchu jej dělilo deset výstřelů hodnocených už s milimetrovou přesností, ale on střílel s jistotou.
„No, ke konci finále jsem už byl zoufalý, protože se na mě dotahoval domácí Korejec. Rozhodčí mu trochu nadržovali a když jsem dal 10,6, tak mi zapsali 10,3. Pomohly až protesty zahraničních výprav. A taky to, že jsem vždycky vystřelil dřív a pak se na něj upřeně díval. On to samozřejmě vnímal a možná ho to trochu rozhodilo,“ přiblížil drama finálového závodu.
V pondělí 19. září 1988, dva dny před svými osmadvacátými narozeninami, triumfálně zvedl ruce. Dvacet let po zlatém úspěchu legendárního Jana Kůrky ve stejné disciplíně v Mexiku jej dokonale napodobil. On, nesporně nejrychlejší střelec v historii této disciplíny.
Byl to návrat pod pět kruhů jak se patří, vždyť v Los Angeles 1984 českoslovenští sportovci pod diktátem Moskvy startovat nesměli. Malá vzpomínka - zlato vybojovali v Soulu ještě chodec Pribilinec a tenista Mečíř, stříbro oštěpař Železný, střelec Bednařík a tenisový pár Suková, Novotná, a bronz zápasník Lohyňa a tenisté Mečíř se Šrejbrem rovněž ve čtyřhře.
„S Milošem Mečířem mám pěkný zážitek. Jednou tam mě a kolegu Bednaříka pozval na tenisový trénink a házel nám balony, kam chtěl, trochu si z nás dělal legraci. Užili jsme si to,“ vyprávěl.
No Jižní Koreu má vůbec pěkné vzpomínky. „Říkali nám, že pojedeme do rozvojové země, a my jsme v té „rozvojové zemi“ jen kulili oči,“ usmál se.
Postavení ve špičce ve střelbě libovolnou malorážkou vleže potvrzoval v následujících letech ve Světovém poháru – v roce 1989 byl druhý, o dva roky později jej vyhrál. Na hrách v Barceloně 1992 však své výkony nezopakoval, v základní části nastřílel jen 591 bodů, což stačilo pouze na 31. místo.
Studio iDNES.czKaždý den živě  Ve všední den začíná živé vysílání v 11 hodin dopoledne, o víkendu ve 20 hodin. Více čtěte zde. |
Po návratu odešel na vlastní žádost z Dukly Plzeň, kde strávil čtrnáct let, a začal podnikat. Střelba jej živí dál, dodnes prodává zbraně, vybavení a náboje pro olympijské střelecké disciplíny. Stále si ale udržoval střeleckou výkonnost, trénoval o víkendech, cesty na závody a střelivo si platil sám.
„Střílím pořád, při zaměstnání trénuju jednou až dvakrát týdně a pořád střílím na slušné úrovni, je to můj koníček - naposledy jsem vyhrál mezinárodní závody veteránů v Plzni. Hodně pracuji ve firmě a spolupracujeme i s našimi biatlonisty. Jejich úspěchy patří jim, ale nás hřeje u srdce, že na nich máme i my maličký podíl.“
V roce 2008 překvapil, když si 20 let po Soulu opět vybojoval nominaci na olympiádu, už rok předtím získal s reprezentačním týmem zlato na mistrovství Evropy. V Pekingu sice nakonec skončil na 29. místě, ale už jen tento návrat v sedmačtyřiceti letech pro něho byl vítězstvím.
Připustil, že tehdy dokonce uvažoval o účasti na olympiádě v Rio de Janeiru. „Ale to bylo v takové euforii. Práce narůstala a dobře vím, že nelze sedět na dvou židlích. Rok po Pekingu jsem Rio zavrhl,“ přiznal.
Záznam celého olympijského studia najdete zde:
