„Měly jsme šance, které jsme ale nedokázaly využít. To nás mrzí,“ řekla Sluková.
Kurt na Copacabaně ozařovalo umělé osvětlení. Od břehu bylo slyšet narážející vlny. České plážové volejbalistky se rvaly o první olympijskou výhru, ale ani v druhém utkání v Riu neuspěly. Podlehly 15:21 a 19:21.
„Musíme toho zlepšit dost,“ prohlásila Sluková. Třetí utkání ve skupině čeká Češky v noci ze středy na čtvrtek (3.00 SELČ) proti Argentinkám Gallayové a Klugové.
Čím byl zápas se Španělkami tak složitý?
Sluková: Ony jsou fyzicky hodně silný tým. Hodně skáčou, jsou takové dlouhoruké. Když jsme je dostaly na přijmu do problémů, tak si to nahrály vysoko k síti a tu ruku mají takovou nečitelnou. Umí to sklepnout z výšky, těsně za blok. Když se člověk vytáhne na jednu stranu, tak to srazí na zem, pro poláře je to nečitelné. Když jsme je dostaly do nějakých problémových situací, tak si to všechno spravili. Občas se štěstím, ale skleply to tam, kde polařka nebyla. To ale také svědčí o tom, že je to výborný tým a je to jejich styl. To hrají na kdekoho. Třeba na nějakou vyšší blokařku to nefunguje, ale na nás to fungovalo.
Jaké bylo hrát na večerní Copacabaně?
Hermannová: Jiné než přes den. Ta umělá světla... v jednom místě se mi tam ten míč trochu ztrácel. Ale to není žádná výmluva. Bylo to jinak moc hezké, s černou oblohou nad hlavou je to zajímavé. Není to tak typické pro beach volejbal.
Barboro, za stavu 19:18 ve druhém setu jste po povedené výměně měla šanci zakončit na síti, ale trefila jste síť. Jak moc ten míč mrzí?
Hermannová: Hodně moc.
Už jste ho tam viděla?
Hermannová: No... jo. Zaváhala jsem, že jsem si místo dlouhého úderu vybrala ten nejtěžší, krátký a z menší otočky, kdy jsem byla skoro zády k síti a nevěděla, kde tu síť mám. Neměla jsem volit nejtěžší a nejkratší úder. Měla jsem to hrát, jak to po nás trenér chce. Dlouhý doprostřed.
Dolehla na vás, Barboro, velikost akce jako je olympiáda?
(Hermannové vyhrknou slzy) Sluková: Ale no tak... (dá ji pusu)
Hermannová: Tak je to jiný turnaj a jiný tlak... pardon.
Sluková: Když člověk hraje blbě, kouká na něj tolik lidí a chce hrát dobře - a Bára umí hrát výborný volejbal -, tak je to hrozně fyzicky i psychicky náročné. Bára je pod tlakem, nedají jí vydechnout. Stalo se to tady chlapům, ženským a výrazně zkušenějším. Na olympiádě je zatím spousta výsledků, kdy i favorit prohrál. Nemáme se za co stydět.
Oproti minulému zápasu jste nyní úspěšně vyzkoušely zažádat o služby videorozhodčího. Už si zvykáte na technologickou novinku?
Sluková: Teď to byla jiná situace. Minule to bylo tím, že jsme se radovaly z vítězného míče, proto jsme nepožádaly o challenge včas. Byly jsme otočené a myslely si, že to je jasný bod. Dnes jsme byly u toho, co rozhodčí pískli, takže jsme mohly rychle reagovat. Máme samozřejmě radost, že jsme to tentokrát stihly v časovém rozmezí včas a byl z toho ve druhém setu bod.
Jaké pro vás je, když na rozdíl od běžných turnajů hrajete jen jeden zápas za dva dny?
Hermannová: Dneska jsem nad tím zrovna přemýšlela a říkala to i masérovi: Když normálně hrajeme dva zápasy za den, jsme v tempu a jedeme na takovém rozehraném modu, je to jiné než tady. To si stihnete oddychnout a být znovu nervozní s tím prvním vkročením na hřiště. V normálním turnaji by nervozita nebyla tak velká, je to trošku jiné.
Příště vás čeká klíčový zápas o setrvání v olympijském turnaji. Co od něj čekáte?
Hermannová: Proti Argentinkám to bude zápas o všechno, takže si myslím, že tam budou na kurtu velké čtyři bojovnice. Argentinky, jak je známe, budou uřvané a pokusí se z toho vymačkat co nejvíc. I z diváků. Pro nás ale platí to stejné. Víme, že to je zápas o všechno a není na co čekat. A zkusíme hrát třeba jako v Soči v posledním golden setu.
Ještě před startem turnaje mluvily volejbalistky s reportérem iDNES.cz:
