Na svých stránkách výrobce tvrdí, že ač se tento kečup vyrábí už od roku 1876, zná tuto fintu podle jejich výzkumů jen asi jedenáct procent lidí. Vyzkoušeli jsme to na vlastní kůži a podle našich zkušeností na tom něco je. Ostatně podívat se můžete na naše video.
Zhruba ve třetině lahve tam, kde končí hrdlo a začíná tělo lahvičky, je vyembosované číslo 57, které vzniklo tak, že v roce 1896 při jízdě vlakem v New Yorku Henry Heinz uviděl na ceduli reklamu „21 stylů bot“, která ho zaujala. V té době už vyráběl asi 60 druhů výrobků, ale myslel si, že číslo 57 bude šťastné, a tak začal používat slogan „57 odrůd“. Od té doby je toto číslo součástí tradice, i když má nyní společnost více než 5 700 produktů po celém světě.
Pokus jsme rozdělili na dvě části. Vzali jsme plnou lahev a zkoušeli s ní pracovat jako většina lidí. Abychom dostali kečup ven, bouchali jsme o dno. Výsledkem bylo to, co se stává většině: kdybychom takhle dávkovali kečup třeba na hamburger, utopili bychom ho. Jakmile jsme změnili metodu na doporučovanou, byli jsme schopni dávkovat tekutinu po menších částech.
Pro druhý pokus jsme zvolili téměř prázdnou lahvičku. Metoda uhození na dno byla bezúspěšná. Hodně lidí kečup v této fází vyhodí jako „nedobytný“. Ovšem po trpělivém poklepávání na číslo se viskózní tekutina odpoutala od stěn a začala vytékat.
Na internetu najdete spoustu tipů, jak spotřebovat zbytky kečupu. Například pokud ho zředíte s vodou a použijete třeba do rajské omáčky nebo když děláte pokrm na rajčatech a přidáváte i passatu.
Znáte tuto fintu? Jakým způsobem si vy umíte poradit se zbytky kečupu, který už nechce vytékat z lahvičky? Podělte se ostatními v diskusi.
