Je mu souzeno prožívat dramatické zvraty. Tak jako kdysi přišel na poslední chvíli o olympijské zlato, teď se znenadání stal hlavní postavou zahajovacího ceremoniálu.
Všichni počítali s tím, že posledním členem olympijské štafety bude slavný Pelé. Zpráva o fotbalistově zdravotní indispozici pak rovnou obsahovala i jméno očekávaného náhradníka, měl jím být někdejší tenisový šampion Gustavo Kuerten.
Ne, ani tři triumfy na Roland Garros pro hlavní roli nestačily. Svět si měl připomenout osud maratonského běžce, jehož celé jméno zní Vanderlei Cordeiro de Lima.
Atlet, který příští týden oslaví 47. narozeniny, vyhrál maratony v Tokiu, v Hamburku a má i dvě zlaté medaile z Panamerických her. Na olympiádě v Atlantě v roce 1996 doběhl na 47. místě a o čtyři roky v Sydney se zdravotními obtížemi skončil 75.
K bronzu mu pomohl řecký divák
Životní závod běžel na olympijských hrách v roce 2004. Závodilo se na klasické trati z Maratonu do Atén a Lima mířil za zlatou medailí. O úspěch ho připravil atak vyšinutého Cornelia Horana, bývalého irského kněze a známého sportovního výtržníka.
Horan, který rok před tím narušil závod formule v Silverstonu, se vrhl na brazilského maratonce a odtáhl jej z trati. Pomohl až zásah jednoho z diváků, který běžce vysvobodil. Otřesený Lima pokračoval v závodě, s bolavou pravou nohou však vybojoval už jen bronz. Ataku Itala Baldiniho a Američana Keflezighiho nestačil.
„Ten útok mě hodně překvapil, nedokázal jsem se bránit, protože jsem byl plně koncentrovaný na závod. Nevím, jak by to dopadlo, kdyby mi ten Řek nepomohl,“ děkoval po doběhu řeckému zachránci. Až měsíc po závodě se zachránce přihlásil, jmenuje se Polyvios Kossivas a později se s ním Lima sešel a poděkoval mu osobně: „Právě jemu nejvíce vděčím za bronzovou medaili.“
Vedení brazilské olympijské výpravy tehdy v Aténách požadovalo udělení druhé zlaté medaile a obrátilo se i na mezinárodní arbitráž. O rok později pak plážový volejbalista Emanuel Rego věnoval Limovi svoji zlatou medaili, ale maratonec dar odmítl.
Sbíral aspoň čestná ocenění. Mezinárodní olympijský výbor mu věnoval Cenu Pierra de Coubertina za fair play. V Brazílii byl vyhlášen nejlepším sportovcem roku; země sice měla čtyři olympijské vítěze, ale titul přiřkla bronzovému hrdinovi.
Toho největšího ocenění se nakonec dočkal o dvanáct let později, uprostřed Ria de Janeiro na slavném stadionu Maracaná.
