Někdejší kanoistický šampion věří, že v Riu de Janeiru bude mít nástupce, byť mezi kajakáři. „Pokud to Jirka Prskavec vyloženě nepokazí, bude určitě do třetího místa. Ale já myslím, že vyhraje.“
Možná je jedním z nejpřekvapivějších českých olympijských vítězů. V roce 1992 jej znali jen odborníci, ale on, tehdy dvaadvacetiletý vodní slalomář, v Barceloně ovládl soutěž kanoistů. O čtyři roky později v Atlantě už se s ním „počítalo“, nicméně o zlato jej připravil Slovák Michal Martikán, další hvězda z bývalé federace.
A jak na tu dobu vzpomíná? „Já myslím že nijak. Užíval jsem si to maximálně v den, kdy jsem vyhrál. Je to vzdálená minulost,“ přiznal v Olympijském studiu.
Lukáš Pollert (46) je mimořádný a brzy se jaksi vymykal představám o vrcholových sportovcích. Nikdy se třeba netajil, že zajde rád na pivo („Dnes už ho ale nepiju, pět let nepiju alkohol vůbec.“), neskrýval, že prodal zlato z Barcelony a stříbro z Atlanty a za utržené peníze nechal nakoupit injekční stříkačky pro narkomany. „Medaile jsou pomíjivá věc,“ tvrdí dodnes.
Studio iDNES.czKaždý den živě  Ve všední den začíná živé vysílání v 11 hodin dopoledne, o víkendu ve 20 hodin. Více čtěte zde. |
Zároveň studoval medicínu, přičemž mnozí čekali, že se bude věnovat sportovnímu lékařství.
Nestalo se tak, jeho život se úplně obrátil – žije se spolužačkou z fakulty Pavlou.
Pracuje v Motole jako anesteziolog, mají šest dětí, stará se o rodinu i o rodinný dům v pražských Střešovicích, řeší, jak s rozšiřující se rodinou sehnat větší a větší automobil. A ačkoli tvrdí, že už ho sport nebaví, s dětmi lyžuje i jezdí na vodě.
„Všechny děti lyžují, ostatně já taky závodně lyžoval. Jedenáctiletý Jan jezdí slalom na kanoi, baví ho to a docela mu to jde. Vyhrál už pár závodů,“ prozradil, že má v rodině nástupce. „Na vodě to zkouší i mladší Ema a také Toník. Ale toho to moc nebaví.“
Celý záznam olympijského studia iDNES.cz:
Společně se synem si před časem po letech vyzkoušel kanál v Troji. „V závodní kanoi jsem neseděl snad patnáct let. Jel jsem docela slušně. Technika se nezapomíná, je to něco jako jízda na kole.“
Odjakživa se vyznačoval osobitými a poněkud kontroverzními názory. Tady jsou některé z nich:
- „Vrcholový sport mi připadá trochu infantilní. Člověk po třicítce by už měl začít dělat něco normálního. Měl by dokázat víc než vyhrát olympiádu.“
- „Olympiádu ve Vancouveru, Londýně nebo v Soči jsem nesledoval, protože mě vůbec nezajímala. Před Vancouverem se mě ale z nějakých novin ptali, kolik tipuju medailí, a já plácnul, že sedm. Připadalo mi to hodně, ale nebyl jsem daleko od pravdy, nakonec jich bylo šest.“
- „Doping bych nechal bez kontroly. Proč ten sport děláte? Abyste si zasportoval, ne? A jestli se přitom někdo chce zničit, je to jeho věc.“
Lukáš Pollert o prodeji své medaile:
Ani letošní olympiádu příliš sledovat nebude. „Jednak nemáme doma televizi a navíc moc sport nesledujeme,“ přiznává.
Jeho vztah k olympijským hrám je i po letech konstantní. „Olympiáda je ukázkou jednotlivých sportů, ne jejich vrcholem. Ty mají na světových šampionátech. Tam je skutečná špička. Když jsem závodil na hrách já, měly tam favorizované státy po třech zástupcích. Dnes jednoho. Já to chápu, je akcentován internacionalismus. Ale je to škoda. Třeba mezi kajakáři by mohl vyhrát Vavřinec Hradilek, stejně jako na to má Jirka Prskavec. Jenže Vávra startovat nemůže.“
Jedna z reportáží Olympijského studia iDNES.cz. Jak Štěpánek v Riu tančil:
