V jednom ze dvorů v pražském Karlíně funguje nenápadná továrna. V jejím přízemí se nacházejí ještě nenápadnější dveře, které vedou do nevelké místnosti, v níž se dnem i nocí odehrává neobvyklé představení.
Na policích sedí desítky zařízení připomínajících malé průmyslové roboty. Na každém z nich rychle kmitá tryska, která na černou podložku pokládá tenké vrstvičky oranžového plastu.
Není to žádná okázalá show, ale základ dobře fungujícího byznysu. Místnost v továrně firmy Prusa Research se totiž nazývá „farma“ a je plná 3D tiskáren.
Plastové součástky, které přístroje tisknou, co chvíli některý z pětapadesáti zaměstnanců firmy „sklidí“ a použije v dalších tiskárnách. Trojrozměrné tiskárny vyrábějí další 3D tiskárny stejného typu.
Miliardové plány
„Velmi rychle můžeme reagovat na poptávku. Zároveň můžeme různé součástky během výroby upravovat a produkt tak průběžně vylepšovat,“ vypočítává majitel firmy Josef Průša výhody zatím nepříliš běžné výrobní techniky.
Tiskne se přibližně třetina součástek, zbylé, u nichž je to zatím neekonomické, se pořizují od dodavatelů. Tímto způsobem se za den vyrobí součástky pro 60 tiskáren. Měsíčně jich z Karlína aktuálně odešlou zákazníkům okolo osmi set.
„Od září by to mělo být dva tisíce a příští rok čtyři a půl tisíce měsíčně,“ vypočítává Průša. V řeči účetních to znamená letošní očekávané prodeje ve výši 200 milionů korun a příští rok miliardové tržby, pokud vše půjde podle plánu.
Na to, že je celý trh 3D tisku už přibližně rok a půl v útlumu, jsou to slušná čísla. Začátkem loňského roku totiž prudce spadly akcie největších hráčů – americké firmy 3D Systems a izraelsko-amerického Stratasysu. Splaskla bublina, protože trh se částečně nasytil a zároveň nedošlo k takovému průniku 3D tiskáren do domácností a průmyslové výroby, jaký se od technologie očekával.
Průša tvrdí, že selhání dvou obrů, kteří nedokázali dostatečně reagovat na potřeby zákazníků, nemá s menšími firmami, jako je ta jeho, téměř nic společného. „My se zaměřujeme na segment hobby a poloprofesionálů a ten se rozšiřuje spolu s tím, jak se lidé vracejí k tvůrčím činnostem. Zároveň se technologie dál vyvíjí a je po všech stránkách dostupnější,“ říká podnikatel, který se 3D tisku věnuje asi sedm let, přičemž od roku 2012 tiskárny vyrábí.
Modeláři, kutilové i firmy
Průšovy tiskárny tak nejčastěji končí u modelářů, kutilů a v různých manufakturách. „Jeden náš klient třeba produkuje lasery a pomocí 3D tiskárny vyrábí držadla na míru,“ dává příklad. Čtyři z pěti tiskáren, které začínají cenově na 18 tisících korun, míří k zákazníkům mimo Česko.
Jel do Ameriky shánět investora pro 3D tiskárny. A potkal českou firmu |
Společnost Prusa Research se prozatím obešla bez vnějšího finančního investora. „Na začátku jsem si od otce půjčil 200 tisíc korun. Na zbytek už jsme si vydělali sami. Každý měsíc jsme v zisku,“ popisuje Průša.
Nabídky investorů prý odmítá s tím, že peníze nepotřebuje, protože k rychlejšímu růstu by samy o sobě nepřispěly. Třeba kvůli tomu, že je těžké při rostoucích dodávkách držet krok v oblasti zákaznické podpory, na níž si firma zakládá.
V Česku není Prusa Research jediným výrobcem 3D tiskáren. Avšak co do počtu prodaných kusů ty ostatní převyšuje.
Firma be3D, kterou předloni koupil brněnský Y Soft, momentálně nabízí tři typy přístrojů. „Měsíčně vyrobíme desítky kusů menšího modelu DeeGreen, jednotky kusů profesionální průmyslové tiskárny DeeRed a nově jsme zahájili výrobu modelu eDee určeného speciálně do škol,“ vypočítává ředitel Y Soft be3D David Miklas. Jaký obrat Y Softu prodeje 3D tiskáren generují, firma nesděluje.
