Z českého tenisového týmu dorazila do Brazílie jako první. Trenér Petr Pála ji tudíž pověřil i úkolem, ať zablokuje pro ostatní reprezentanty tréninkové kurty na další dny. „Byla jsem sojka vyslaná na průzkum,“ povídá s úsměvem.
Proč některé tenisty olympiáda příliš nezajímá?
Je zásahem do sezony. Koná se ve špatném období. Mezi velkými turnaji pro mnohé není snadné dorazit. Takže přiletí jen ti, kteří opravdu chtějí olympiádu hrát.
Série letošních odhlášek však prestiži a pozici olympijského turnaje tenistů nepomohla.
Hodně velký vliv měl virus zika. Někteří, a tím nemyslím Čechy, se za něj i schovávají. Hrozba ziky hrám nepomohla, i když za první dny pobytu jsem tu komára ani neviděla. Ale kdybych příští rok plánovala dítě, také bych nejela. Jsou rizika, která se nepodstupují. Na druhou stranu tenis na olympiádu kvůli své popularitě určitě patří.
Ani dlouhodobý dopad ziky stále není plně osvětlen. Uvažovala jste také o tomto riziku?
Zjišťovala jsem si informace. Máma je lékařka, té to běželo hlavou. Všechny nás ale ujistili, že budeme chráněni. Nejde o tak velké riziko. Rizika číhají všude po světě, podstupujeme je každý den. Stejně nebezpečná pro mě může být cesta do Číny nebo do Japonska.
V Riu jste dokonce v předstihu, první z českého týmu. Proč?
Mohu si tu aspoň užít každý detail. Už teď se cítím připravená, co se týče časového posunu i povrchu. Nechtěla jsem dorazit pozdě a hned od druhého dne se stresovat, že za chvilku hrajeme zápas a že kvůli tomu nemohu jít ani na procházku, protože musím šetřit síly. Před turnajem si to na místě nikdy neužiju. Tak jsem do Ria vyrazila včas.
Vyhovuje vám pobyt v olympijské vesnici?
Je to v ní podobné jako v Londýně. Máme hezké postele, super matrace, teplota v barácích je dobrá. Jen jsem zoufalá z jídla, to je oproti Londýnu o dost horší. Mají ho dost, ale špatného, hodně kořeněného. Není čerstvé, maso nejde rozžvýkat nebo je hrozně vysušené. Nabízejí sice těstoviny, ale neudělají je na víc způsobů nebo s něčím, co bychom chtěli. Pořád jen s tím samým červeným sosem.
Brazílie je v ekonomické krizi. Možná i takhle na hrách šetří.
Já pochopím, když záclona na pokoji nebude nejlepší nebo když nám tam nedají gauč. Ten nepotřebuju. Potřebuju se vyspat a osprchovat, potřebuju, aby mi fungoval záchod - a abych se dobře najedla. Všechno ve vesnici funguje kromě toho jídla. Samozřejmě, že se dá sníst, nechci být nevděčná. Ale právě jídlo je něco, co mám ráda, a tady si ho neužiju.
Nezkusíte obejít tento problém stravováním mimo vesnici?
Ven bych sama nevylezla. Spíš to snad půjde obejít nějakým McDonaldem, už jsme se nemohly dočkat, až ho ve vesnici otevřou (toto úterý). Myslím, že jeho zásoby rychle padnou, i já si naordinuji nějaký ten mekáčový den. Není ideální najíst se právě tam, ale jednou za čas se asi odměním.
Dokud jste byla v Riu sama, nakolik obtížně jste sháněla sparingpartnery na trénink?
Chyběl tu trenér. Bude se o nás starat Petr Pála, jenže jak se z výpravy odhlašovali tenisté, tak nám tím pádem ubývali i lidé z doprovodu. S Luckou Hradeckou jsem nemohla mít nikoho ani v Londýně, ale stejně je to trochu zvláštní. Každý stát má v Riu na kurtu tři čtyři lidi doprovodu a my, země, která je v tenisu tolik úspěšná, jich budeme mít tak málo.
Vás zatím doprovázel na kurt lékař výpravy Voráček. S kým jste tedy hrála?
Vzaly mě mezi sebe Číňanky. Další den jsem si pak zahrála s Belgičankou Wickmayerovou, která je tu chudák taky sama. A potom se Španělkou Medinovou.
Tenistka Andrea Hlaváčková v olympijské vesnici v Riu
A těšila jste se, až vám dorazí partnerka Lucie Hradecká.
Jo, psala jsem jí, aby mi přivezla ovesnou kaši.
Pokud byste spolu i tentokrát dokráčely až na olympijské stupně vítězů, kam byste další medaili ve své kariéře zařadila?
S Luckou se radši zatím držíme v očekáváních při zemi. Dostat se až k medaili by byl splněný sen, vedle té z Londýna a grandslamových titulů by patřila k největším úspěchům kariéry. Na naší první olympiádě nám všechno vyšlo až neskutečně. Kéž by se to podařilo znovu.
