Ducati Multistrada je na trhu už poměrně dlouho a i přesto, že je zaškatulkovaná v segmentu cestovních endur, její síla je především na silnici, v terénu se moc dobře necítí. O to zajímavější se zdá příchod modelu Multistrada Enduro. Ducati sama deklaruje příchodem tohoto stroje vstup do pro ní nového segmentu takzvaných adventure biků. Je otázkou, zda se jedná o kosmetické změny, nebo je motocykl skutečně přepracovaný a bude lépe použitelný v terénu.
Stejná a jiná
Designově vychází z klasické multistrady, takže základ tvoří trubkový rám, okolo motoru Testastretta, subtilní zadní kyvná vidlice, úzké nezaměnitelné světlomety doplněné šesticí silných LED světel, které vám v náklonu přisvěcují zatáčku. Toho, kdo multistradu zná, na první pohled upoutá objemnější širší nádrž s hliníkovými kryty na bocích, výše posazená řídítka, spodní velký plechový kryt motoru a drátěná kola. Jak design tak zpracování jsou ukázkové, jak se na prémiovou značku sluší.
Kdo zná multistradu, pocítí velký rozdíl po usednutí za řídítka. Mě s mými 175 cm sedla na jedničku, ale menší postavy budou mít s výškou stroje zřejmě problém. Sedlo není výškově stavitelné, takže je na to třeba myslet už při koupi motorky a vybrat si jedno ze tří výškově odlišných sedel. Nezvykle vysoko jsou i řídítka, ale to dá logiku, když si stoupnete do stupaček. Pak se na motorce cítíte skvěle přirozeně a stroj vodíte nejen řídítky, ale i pevně sevřenými koleny s naprostou jistotou a bez nutnosti se hrbit.
Za širokou nádrží a velkým plexi štítem se pohodlně schováte před větrem i vodou. Čelní štít je snadno nastavitelný jednou rukou a to i za jízdy, ale v určitých otáčkách a rychlostech drnčí a vibruje, což u stroje téhle třídy úplně v pořádku není. Naopak velké plus zaslouží sedlo, které je sice užší než na běžné multistradě, ale je příjemné a pohodlné. Ergonomie je celkově na jedničku a jak jsem měl možnost zkusit, tak porce pár set kilometrů je na multistradě nejen lehce stravitelná, ale je i velkou zábavou.
Barevný multifunkční displej je dobře čitelný i na ostrém slunci a všechny ovládací prvky jsou dostupné multifunkčními ovladači na řídítkách. V menu si můžete vybrat nejen jízdní režim, ale v několika stupních volit účinnost kontroly trakce nebo ABS, můžete regulovat zvedání předního kola při akceleraci (Wheelie control), případně nastavit tuhost podvozku. Tímto ale nekončí, protože přes bluetooth můžete motocykl spojit s telefonem nebo navigací a ovládat jí prostřednictvím ovladačů motorky, případně sledovat na displeji, kdo vám volá. Zrcátka jsou dobře čitelná a samozřejmě doplněna zabudovanými LED směrovkami.
Motor je vyzkoušený a osvědčený, kapalinou chlazený dvouválec do L, 4 ventil Desmodromic, Testastretta DVT s variabilním časováním všech ventilů a dvěma svíčkami na válec. Disponuje maximálním výkonem 160 koní, ale točivým momentem 136 Nm. Elektronika dává na výběr ze čtyř jízdních režimů, potažmo palivových map Sport, Touring, Urban a Enduro. S jízdním režimem se změní právě nejen výkonové křivky motoru, ale i chování podvozku, nastavení ABS, kontroly trakce nebo antiwheelie systému.
Motor své sportovní DNA nezapře
Tolik seznámení s technickými daty. To podstatné ale je, že motor pracuje fantasticky, má v sobě dostatek výkonu a nezapře své sportovní DNA. A přitom je plynule využitelný v celém spektru otáček a nejen že skvěle akceleruje, ale zároveň vám pomůže i při brzdění, kdy se o něj můžete spolehlivě opřít. V určitých otáčkách se sice objevují vibrace, ale nejsou na obtíž, naopak - spolu se zvukem výfuku dokreslují emoce a sportovní charakter tohoto stroje.
Šestistupňová převodovka je příjemně hrubá a spolehlivá. Pokud jste se někdy prali s rozjezdem naložené motorky do kopce, tak oceníte i rozjezdový asistent, který se nám z aut propracovává pomalu i do motorek. U Ducati funguje naprosto jednoduše - žádné složité mačkání tlačítek. Stačí tvrdě zamáčknout brzdu a na třicet vteřin se vám zablokují obě kola, která se plynule povolují při rozjezdu. Funguje to snadno a spolehlivě. Brzdy jsou nejen dostatečně účinné, ale i dobře dávkovatelné - k zastavení motorky vám spolehlivě stačí jeden prst.
Obrovský pokrok udělalo v posledních letech ABS, rozhodně není třeba bát se častého a nežádoucího zásahu do brzdného účinku. U multistrady můžete navíc účinnost ABS nastavit ve více stupních nebo třeba vypnout jen ABS zadního kola, což může být třeba v terénu celkem praktická věc.
Agresivní sportovec vs. hodný společník v terénu
A teď to nejdůležitější - jízdní dojmy. Měl jsem možnost vyzkoušet dlouhodobě testovanou Multistradu Enduro obutou na offroadovějších pneu Metzeler Karoo 3. Před nasednutím jsem z toho měl podobný dojem, jako když jdete testovat nějaké SUV, které se tváří, jako kdyby chtělo zrovna vyrazit na Dakar, ale vy víte, že na silnici z něj bude uzlíček neštěstí. Ale nic naplat, jednou je to Enduro a na těch vypletených kolech ty offroad pneu vypadají dobře. Po pár kilometrech na silnici zjišťuji, že fungují dobře i na asfaltu a přepínám do režimu sport.
A je to tady - žádné enduro, ale klasická ducatka, prostě blázinec. Tvrdý podvozek, agresivní motor a nekompromisně sportovní svezení. Plyn reaguje na sebemenší pohyb tak agresivně, že s ním musíte zacházet hodně opatrně. Multistrada sice něco váží, tedy konkrétně 225 kg suché váhy, ale po rozjetí je váha jakoby pryč a i přes obrovský respekt, který k ní musí člověk mít, se vodí s příjemnou lehkostí a jistotou. Je to jakýsi kříženec superbiku a motardu a když si najdete to své optimální nastavení kontroly trakce, dovolí vám opravdu hodně, a přesto stále hlídá vaše nástupy driftů. Ale přitom všem neztrácí emoce a spoustu zábavy. Krizové okamžiky hlídá tak citlivě, že cítíte jen hromadu zábavy a žádné necitlivé ubrání výkonu.
Elektronický stavitelný podvozek nejen že změní svou charakteristiku se změnou jízdního režimu, ale neustále sleduje vozovku a v milisekundových časech se neustále přizpůsobuje aktuálním podmínkám. Silnici jsem si skvěle užil, hurá do terénu.
Na lesní cestě na mě číhá desetimetrová louže, přepínám to režimu enduro a nestačím se divit. Podvozek nevídaně změkl a reakce na plyn se změnila k nepoznání. Při režimu sport musíte zacházet s plynem s hodinářskou přesností, ale v režimu enduro se nemusíte bát za něj pořádně zatáhnout. Pryč je agresivita a ucukanost a překvapuje mě, jak umí být multistrada hodná!
Nebudu lhát, že v trialových pasážích jsem neměl nahnáno a netrápil se, ale jen co se mi podařilo nabrat trochu rychlosti, byl stroj hodný a pocitově zahodil váhu pryč. Po polních šotolinkách motorka ponoukala k driftování, elektronický podvozek žehlil cestu nevídaně a divil jsem se, jakou rychlostí mi motorka dovolí pohybovat se.
Multistrada je sice velká motorka, ale je i neuvěřitelně univerzální. Sám bych tomu nevěřil, dokud jsem to neokusil. Je to ducati, to se rovná sport, a doma je hlavně na silnici, ale velmi dobře funguje i v terénu, na cestování je pohodlná a s kufry se na ní pohodlně sbalíte i na dlouhou cestu. Příjemně mě překvapila i spotřeba paliva lehce přesahující šest litrů na sto kilometrů. S cenou 20 tisíc eur (asi 540 tisíc korun) není Multistrada Enduro z nejlevnějších, a v dnešní době navíc dobře funguje mnoho nových strojů, ale ona funguje skvěle a k tomu všemu vám nabízí mraky emocí a zábavy.
