KOMENTÁŘ: Tom Jones byl vážně světový, na Benátské však táhli domácí

  • 2
Festival Benátská letos lákal na Toma Jonese, Michaela Schenkera či kapelu Dragonforce. Největší zájem publika však vyvolaly tuzemské hudební stálice jako Olympic nebo Divokej Bill. Milým překvapením přehlídky byla premiérová účast Hany Zagorové.

Známkujte festival Benátská!

Hudební přehlídku můžete hodnotit zde

Michael Schenker (Benátská!, Liberec, 30. července 2016)

Není pochyb o tom, že páteční vystoupení britské legendy Toma Jonese bylo tím nejlepším, co letošní ročník festivalu Benátská nabídl.

Šestasedmdesátiletý hudebník zpíval jako bůh a jeho kapela hrála jako o život. Publikum dostal do varu a nezbytně k tomu nepotřeboval ani své největší hity, ač na pecky jako Sex Bomb, Delilah či It’s Not Unusual nakonec také došlo. Rozhodně se vyplatilo vyrazit třeba z Prahy i jenom „na otočku“, což pořadatelé zájemcům ulehčili například kyvadlovou dopravou z metropole. Palec nahoru.

Známkujte festival Let It Roll

Hudební přehlídku můžete hodnotit zde

Pendulum

Bohužel se našli i tací, kteří ve čtvrtek večer přijeli jen a pouze na koncertní uvedení slavného muzikálu Jesus Christ Superstar z produkce Hudebního divadla Karlín. A splakali nad výdělkem. Sice se dočkali Kamila Střihavky, Dana Bárty i Báry Basikové v jejich slavných rolích, ale samotné představení se zaseklo někde na půli cesty. Na plnokrevný muzikál tomu chyběly kostýmy a výprava, na rockový koncert zase měla celá show příliš „divadelní“ utlumený a nepříliš pěkný zvuk.

Ač v sobotu vystupovaly další světové hvězdy v podobě britských metalistů Dragonforce a německého hardrockového kytaristy Michaela Schenkera, dramaturgie celé přehlídky stavěla především na tuzemských stálicích. V závěrečný den nadchla i Hana Zagorová, která nadšené publikum zasypala smrští svých hitů.

Mimochodem, právě na Zagorovou nebo na Divokýho Billa dorazilo násobně více lidí než na Dragonforce a Schenkera. Možná i dohromady. Ostatně větší publikum než Tom Jones měl po něm také Olympic. Když se navíc nad hlavní scénou při čekání na Schenkera objevila reklama lokální firmy hledající topenáře a instalatéry, těžko se dalo zbavit pocitu provinčnosti.

Jenže přesně tohle zjevně divák chce – oblíbené kapely, s nimiž si může zazpívat texty, které zná. A koncerty Olympiku či Divokýho Billa nebyly špatné, jen to nebylo nic převratného. Ve výsledku to samozřejmě funguje, protože spokojený návštěvník je dobrý návštěvník a hudební přehlídka asi nemá své publikum vychovávat. Ale festival s ambicí objevovat nové vypadá jinak.