Pětasedmdesát minut pochytal všechno, co mohl. Pak však na perfektní střelu Stanciua z přímého kopu neměl. „Nestihl jsem ani reagovat, míč jsme viděl, až když letěl do brány,“ řekl Bičík.
Nevyčítal jste spoluhráčům ve zdi, že nevyskočili?
Ne, ne. Byli jsme domluvení, že skákat nebudou. Viděli jsme několik jejich přímáků a čekali kulišárnu. Se zdí to nemělo nic společného, ten kluk to trefil fakt dobře. Z hranice vápna se tohle strašně těžko chytá. Myslím si, že i kdyby vyskočili, tak je to stejně přeletělo.
Remíza 1:1 není před odvetou v Rumunsku příliš dobrý výsledek. Měli jste na lepší?
Měli bychom, kdybychom navázali na posledních dvacet minut první půle. To jsme byli lepší, zaslouženě vedli. Jenže pak jsme zalezli. Místo tří obránců jsme hráli vzadu v pěti. Ale musíme si říct, že nás k tomu soupeř donutil.
Ale rozhodně není neporazitelný...
Myslím si, že Steaua byla podceňovaná, je to dobré mužstvo, v téhle fázi kvalifikace není nikdo špatný. Ale před odvetou se nevzdáváme. Když si vzpomenu, jak jsme na jaře hráli venkovní zápasy v Krasnodaru nebo na Laziu, stát se může cokoli. Je to pořád otevřené.
Čím si nepovedený výkon ve druhém poločase vysvětlujete?
Netuším. V kabině jsme si říkali, že chceme hrát stejně jako konec první, ale zůstalo jen u řečí. Třeba byla chyba ve mně, že jsem kluky nevyhnal výš. Otázkou je, jestli by mě slyšeli.
