I v generálce proti tureckému Fenerbahce Istanbul se mu tvář v jednu chvíli zkřivila bolestí. „Soupeř mě trefil do kolene, v tu chvíli to dost bolelo. Ale věřím, že to bude dobré,“ zadoufal Frýdek, když se spoluhráči Kadlecem a Zahustelem představoval novinářům novou venkovní variantu sparťanského dresu.
Lehčí zranění vás trápí často. Je to jen náhoda, nebo na tom má zásluhu váš herní styl?
Nevím, jestli je to náhoda... Asi ne. Spíš do toho vždycky vletím jako blázen, nepřemýšlím nad tím, co by se mohlo stát.
Dá se to změnit?
Asi ne. Jsem tak nastavený, že do toho chci jít. Bohužel to k tomu patří. Ani nekoukám na to, jestli je soupeř větší nebo menší, není na to v tu chvíli čas.
Z toho, jak chodíte do soubojů, pramení i žluté karty. Zdůrazňoval vám trenér, že jich v minulé sezoně bylo až moc?
To mi nemusel zdůrazňovat, vím to sám. Určitě bych jich chtěl méně a doufám, že to tak bude. Ale rozhodně nechci nijak měnit svůj herní styl.
Kromě neústupnosti k vám patří i to, že často střídáte pozice. Už tušíte, na jakém postu začnete novou sezonu?
Něco málo se už řešilo, ale vždycky záleží na trenérovi, kam mě hodí. Kde budu potřebný pro tým. To je nedůležitější. Budu hlavně rád, když budu hrát, je jedno, kde to bude.
Co kdyby vám trenér dal vybrat?
Víme, že to se nestane (smích). Takže nad tím přemýšlet nemusím. V přípravě to směřovalo ke středu zálohy, protože se zranil Lukáš Vácha. Ale je tam ještě Lukáš Mareček, takže počítat s tím, že budu hrát jenom tam, je asi taky blbost.
Mohl byste zabrat třeba místo na levé straně zálohy, které uvolnil Ladislav Krejčí...
Taky jsem tam hrával. Ono se asi spíš dá říct, kde jsem ještě nehrál... Asi jedině v bráně. Té levé záloze bych se taky nebránil.
V letní přípravě jste se v áčku Sparty potkal s bratrem Christiánem. Jaké to bylo? Pomáhal jste mu, aby zapadl do kabiny?
Ani ne, on to moc nepotřeboval. Většina kluků se s ním seznámila už dřív, znají ho, protože pořád trénoval na Strahově a potkávali se.
Radil jste mu, jak zvládnout přechod do dospělého fotbalu?
Něco jsem mu říkal, ale nebylo třeba mu zdůrazňovat, jak se má chovat. Je dobře vycepovaný od našich, hlavně od táty. Žádné další rady vlastně nepotřeboval.
Nebyl zklamaný, že se v áčku neudržel?
To si nemyslím. Bylo pro něj něco výjimečného, že mohl v sedmnácti trénovat s námi, bavili jsme se o tom. Doufá, že v zimní přípravě tu třeba bude znovu. Když se mu budou vyhýbat zranění, může se o to zase poprat.
Co když pro vás bude konkurentem v boji o místo v sestavě?
Tak to bude jenom dobře.
