Tomáš Klus

Tomáš Klus | foto: Herminapress

Kvůli dětem často brečím, přiznal Tomáš Klus

  • 45
Písničkář Tomáš Klus (30) se po roční pauze od koncertování vrací na pódia. V rámci svého turné RecyKlus chce nejen zrecyklovat svoje staré písně, ale zároveň upozornit na problémy spojené s hromaděním odpadků. Jak se během roční pauzy změnil, prozradil v rozhovoru pro týdeník Téma.

Týdeník TÉMA

Vychází v pátek

Týdeník TÉMA

Co Tomáš Klus chystá při svém velkém návratu? A proč by najednou neodmítl sponzora? Více se dočtete v týdeníku Téma.

Před rokem, kdy jste se chystal na roční pauzu od koncertování jste měl spoustu plánů. Třeba že se naučíte hrát na kytaru a anglicky, budete cestovat a napíšete knihu. Co z toho se povedlo?
Ono se to všechno vlastně děje, tedy až na cestování, které v momentě, když má člověk syna, který se ještě dopéká, moc realizovat nejde. Teď jsme si ale s Tamarkou slíbili, že strávíme alespoň měsíc v obytném karavanu a projedeme Českou republiku. On má člověk pořád tendenci někam jezdit a pořádně nezná krásy Česka. Tedy alespoň já to tak mám, ačkoliv Česko miluju. Na kytaru se učím. Anglicky taky. Dokonce jsem si stáhl aplikaci do telefonu. Je to zaručená metoda, jak se naučit anglicky nejrychleji na světě.

A funguje?
Jde mi to velmi pomalu, ale já nejsem dobrý student. Mám sice veliký odhodlání, ale málo píle. Jenže ono je to teď i tím obdobím. Nechce se mi dělat nic jiného, než být s dětmi.

Před měsícem a půl se vám narodil syn Alfréd. Jaký je?
Narodil se nám malý mudrc, který už to tady má všechno vymyšlené a jenom dolaďuje detaily. Spí s rukou u obličeje jako myslitel a jde na něm vidět, jak intenzivně přemýšlí. Co mě ale fascinuje nejvíc je, jak ho bere Josefína (tříletá dcera, pozn. red.). Když na porodní sál přijela sestra, že nám Alfréda odveze na pokoj, Josefínka řekla: „To ne! Já už na něj nechci nikdy zapomenout.“ Pořád ho líbá a objímá.

Dojímá vás to?
Strašně. My brečíme poměrně často. Josefína začala mluvit brzy, ale teď dává fakt pecky. Vždycky něco řekne a já jen tak stojím, čekám až zajde za roh a pak se rozbrečím, protože táta přeci nebrečí. Je to krásné. Máme štěstí, vybraly si nás dobré děti. Vím, že nám budou dávat lekce. Jósa je taková hustá holka a z Alfréda je cítit, že to bude přemýšlivý borec, kterým jsem vždycky chtěl být. Takový ten tichý, který někde sedí, ví se o něm, že tam je, ale moc do ničeho nezasahuje a když pak eskaluje nějaká konverzace, zasáhne a pošle ji úplně někam jinam. Takhle ho vidím.

20. března 2015