Stát nyní v podstatě před prostitucí zavírá oči a nevšímá si jí. Neznamená to však, že prostituce a problémy s ní spojené neexistují. Návrh zákona o prostituci měli politici již několikrát na stole. Nikdy se ale žádný z nich nepodařilo prosadit (všechny články o legalizaci prostituce najdete zde).
Odborníci se shodují, že v České republice chybí celospolečenská debata, jak k prostituci vůbec přistupovat. Dodnes dokonce platí část zákona z roku 1922 o zákazu zřizování nevěstinců.
Kuplířství„Kdo jiného přiměje, zjedná, najme, zláká nebo svede k provozování prostituce, nebo kdo kořistí z prostituce provozované jiným, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až na čtyři léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci.“ § 189 zákona č. 40/2009 Sb., odst. 1 |
V současnosti úřady nemohou lidi, kteří poskytují placené sexuální služby, nijak postihovat, pokud neprovozují prostituci například v blízkosti škol, případně na místech, kde to obecní vyhláška výslovně zakazuje. Trestné je naopak vytváření „pracovního prostředí“ pro prostituci, dotyčný se tím dopouští kuplířství.
Situace, kdy prostituce není zakázána, ale zajištění podmínek pro prostituci je trestné, v praxi znamená, že zákon o kuplířství lze všemožně obcházet. Majitelé veřejných domů a klubů například pouze pronajímají prostitutkám pokoje nebo s nimi uzavírají smlouvy na jiné činnosti. Ženy formálně působí jako hostesky nebo masérky. Taková smlouva však slouží spíš k ochraně „zaměstnavatele“ a nechrání práva sexuálních pracovnic.
Navzdory zákazu kuplířství fungují v České republice stovky sexklubů a tisíce privátů. Policie přitom ročně řeší pouze desítky případů kuplířství, za rok 2015 jich bylo 50.
Chybějící zákon řešila města vyhláškami
Snaha právně ukotvit prostituci se datuje už do roku 1994. Asi nejvýraznějším momentem byl návrh zákona z dílny ministerstva vnitra v roce 2005. Byl však v rozporu s Úmluvou o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob z roku 1951. Pokud by Česká republika chtěla dát prostituci právní rámec, musela by úmluvu vypovědět. To však tehdy poslanci odmítli.
Města a obce kvůli absenci zákona zkoušely nabízení sexuálních služeb na svém území regulovat vyhláškami. Těmi mohou zabezpečovat veřejný pořádek a regulovat například pobíhání psů, hluk, popíjení alkoholu nebo právě i prostituci na veřejném prostranství. Jenže jejich snahy dlouho vycházely naprázdno.
Ústavní soud například v roce 2004 zrušil chebskou vyhlášku, která mimo jiné zakazovala popíjení alkoholu na veřejnosti, a to plošně po celém městě. Soud rozhodl, že zákaz nemůže být plošný a že vyhláška musí jasně říci, kterých lokalit se týká. A stejně to bylo s prostitucí.
Ministerstvo vnitra vyhlášky podrobovalo pečlivému zkoumání, a když se mu zdálo, že chybí výčet konkrétních míst, podalo k Ústavnímu soudu návrh na zrušení. V roce 2007 přišlo ale překvapivé rozhodnutí. Ústavní soud se zastal Ústí nad Labem, které nabízení sexuálních služeb na veřejnosti zakázalo v celém městě.
„Ústavní soud dospěl k závěru též proto, že oblast prostituce není upravena na zákonné úrovni parlamentem, že město Ústí nad Labem nepřekročilo zákonem danou působnost, když obecně závaznou vyhláškou zakázalo nabízení sexuálních služeb na veřejném prostranství na celém území města, a vykázalo tak prostituci za zavřené dveře,“ uvedli tehdy v rozhodnutí ústavní soudci.
Umožnili tak městům a obcím, aby prostituci ze svých ulic vykázaly. Od té doby mohou policisté či strážníci lehké ženy na ulicích vyhánět pryč nebo je pokutovat.
Legální prostituce? Pro poslance téma, kterému se vyhýbají
Zákon o prostituci ale chybí i nadále. V roce 2013 vláda Jiřího Rusnoka odmítla minimalistický návrh zákona o toleranci poskytování sexuálních služeb poslance Viktora Paggia ze strany LIDEM. Paggio neměl ambici detailně stanovit pravidla provozování erotických služeb, jeho návrh měl především za cíl prohlásit prostituci za legální.
Ve stejné době se iniciativy chopil také pražský magistrát. V červnu 2013 hlavní město schválilo a k projednání vládě a Sněmovně odeslalo vlastní návrh zákona, který se v legislativním procesu dostal nejdál.
Česko je centrem evropské pornografie, říká producent filmů pro dospělé |
U tehdejších ministrů sice návrh neuspěl, přesto se poslanci „pražský“ návrh rozhodli projednat. Ve druhém čtení postup ukončil petiční výbor. Od té doby se Sněmovna dva roky návrhem nezabývala a nedá se očekávat, že budou mít politici před volbami chuť se ožehavým tématem zabývat.
Redakce iDNES.cz oslovila strany ve Sněmovně, aby se k zákonu vyjádřily. Reagovala výhradně opozice, která ale vládě především vyčítá, že neprojednávání některých zákonů je běžným postupem současného kabinetu.
„Zákon o prostituci tak, jak je navržený, nicméně žádným řešením prostituce není a nebude. Její skutečné problémy jsou úplně jiné než ty, které se zákon snaží řešit,“ vzkázala Alexandra Udženija z ODS.
Návrh nemá podporu ani u komunistů. „Především se domníváme, že jde o společensky velice citlivé téma, kde legalizace speciálním zákonem nijak nepřispěje k řešení. Naopak pokud by došlo k legalizaci, mohl by se fakticky snížit postih za takzvanou nucenou prostituci a různé formy nátlaku na její vykonávání,“ uvedl poslanec KSČM Stanislav Grospič.
Prostitutky by platily daně, stálo mimo jiné v posledním návrhu
Magistrátní návrh počítal s tím, že se z prostituce stane podnikání (více o plánu na legalizaci prostituce čtěte zde). Prostitutky by se musely registrovat, platit daně a chodit pravidelně k lékaři na prohlídky. Provozovatelé nevěstinců by museli získat oprávnění a odvádět poplatky. Prostitutky by nemohly služby nabízet přímo na ulici, ale jen v registrovaných veřejných domech. Za porušení pravidel by hrozily pokuty provozovatelům i samotným prostitutkám.
Praha si od právní úpravy slibovala, že se podaří narýsovat jasnou dělící čáru mezi legální a ilegální prostitucí, a ta nelegální se bude postihovat. „Pražský“ návrh však nenašel dostatečnou podporu u politiků, odborníků a nelíbil se ani pracovnicím v sexbyznysu.
Přístupy k prostituciV současnosti se diskutuje o dvou protikladných přístupech, z nichž vychází evropské zákonné úpravy prostituce.
Zdroj: Analýza násilí v sexbyznysu, Rozkoš bez rizika |
Podle průzkumu neziskové organizace Rozkoš bez rizika 67 procent respondentek nesouhlasilo se základním aspektem zákona - povinným oprávněním k prostituci. To by totiž znamenalo pro prostitutky ztrátu anonymity, která je pro ně v mnohých případech zásadní.
Neziskovým organizacím vadilo, že návrh na prostituci nahlíží jako na „sociálně patologický jev, který není možné právním předpisem účinně zakázat“ a že jeho cílem je, aby „prostituce nebyla veřejností pociťována jako výrazný problém veřejného pořádku“. Podle organizací Rozkoš bez rizika a La Strada byl návrh příliš represivní a opomíjel práva sexuálních pracovnic a pracovníků a neřešil jejich bezpečnost při práci.
„Určitá regulace a přehled o situaci je potřeba, výborná je práce anonymních neziskových center, jen si neumím představit, že kolegyně budou chtít být někde oficiálně registrovány, protože většina dělá tuto práci tajně, budou se bát prozrazení - třeba i v budoucnu, až s touto prací skončí,“ komentovala návrh pro Rozkoš bez rizika jedna z prostitutek.
Prostitutky navíc měly být v registru i několik let poté, co by s povoláním skončily. Naopak pravidelné lékařské prohlídky podle průzkumu nevadily 78 procentům dotázaných.
Současný stav je nevyhovující, míní odborníci
Stát nyní postihuje pouze jevy, které prostituci doprovázejí - násilnou činnost, daňové úniky, drogovou kriminalitu. Pracující v sexbyznysu nemají sice žádné speciální povinnosti, zároveň však ani žádná práva a pracovněprávní ochranu. Podle odborníků je současný stav nevyhovující.
V obchodu se sexem proteče šest miliard. Utrácejí je stále častěji Češi |
„Sexuální pracovnice někdy ani nevědí, jak je prostituce právně upravena, zda mohou být stíhány či pokutovány za svoji činnost,“ uvádí Jana Poláková ve studii Rozkoše bez rizika. Setkávají se například s výhrůžkami, že pokud se „sociálka“ dozví, co dělají, sebere jim děti. Obvykle dostávají 40 až 60 procent z ceny poskytnuté služby či si pronajímají pokoj a vydělané peníze od zákazníků si nechávají pro sebe. Pokud jim podnik za odvedenou práci nezaplatí, jsou pro ně tyto peníze v podstatě nevymahatelné.
Jak by měl tedy zákon o prostituci podle odborníků vypadat? „Záleží na formě. Každá žena, která si vydělává sexem, vám řekne, že největší strach má z prozrazení. Opovržení společností bolí víc než facka. To mi opakovaně vychází z výzkumů,“ říká ředitelka Rozkoše bez rizika Hana Malinová. „Chápu také pozici státu, který by chtěl nějaké daně a má obavy o zdraví své populace,“ dodává.
Zákon by podle ní měl poskytoval výhody i pracovnicím v sexbyznysu. Například by měl vyřešit zdravotní a sociální pojištění. Důležitá je podle Malinové i možnost přivolání si pomoci a to, aby bral někdo vážně, když žena nahlásí znásilnění nebo napadení zákazníkem.
O tom, že by se měl stát k prostituci jasně postavit, je přesvědčen i kriminalista z mravnostního oddělení pražské policie Jan Machuta. „Pořád máme v platnosti zákon z roku 1922, ve kterém se praví, že veřejné domy na území Československa jsou zakázány. Když se projdete po Václavském náměstí, ty podniky se nejmenují veřejné domy ale jinak,“ upozorňuje na to, že i policii omezuje nedostatečná právní úprava.
„Za předpokladu, že zákon o prostituci bude zpracován kvalitně, tak by měl dát státním institucím, a to nejenom policii, ale především živnostenským úřadům, opravdu účinný nástroj pro reglementaci prostituce. To znamená, že státní instituce by mohly například regulovat počet veřejných domů,“ tvrdí kriminalista.
Souhlasíte s legalizací prostituce?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 19. září 2016. Anketa je uzavřena.
Při legalizaci prostituce se ze státu stane pasák, prohlásil ve videochatu iDNES.cz sexuolog Petr Weiss:
