„Co se týče lidí, Slavie se hodně proměnila. Moc kluků v kabině neznám,“ líčil slovenský záložník, když po návratu poprvé přišel mezi novináře. „Ale jak jsem přišel na stadion, začaly se mi vybavovat vzpomínky. Zatím mám z návratu příjemný pocit.“
Ale ještě jste netrénoval naplno. Proč?
Přivezl jsem si z mistrovství Evropy lehčí zranění - problémy s předním stehenním svalem. Zatím je to ve stadiu doléčování. Budu na tom pracovat ještě s fyzioterapeutem, kondičním trenérem a doufám, že co nejdřív se připojím. Snad příští týden.
Už vás něco překvapilo?
Zatím ani ne. Strávil jsem tu předtím tak dlouhou dobu, že mě teď nic nemohlo vyloženě zaskočit. Ale ten nával nových věcí byl první den obrovský. Se všemi se potkat, pozdravit, rozhovory, natáčení, focení... Povinností jsem měl dost.
Prý nebylo vůbec snadné vás ze zahraničí do Slavie nalákat. Co rozhodlo pro to, že jste se nakonec vrátil?
Roli sehrálo víc aspektů. Největší asi ten, že Slavia měla obrovský zájem. Když je člověk v zahraničí, hraje tam několik let a ví, jak tam věci fungují, je těžší se do českého nebo slovenského fotbalu vracet. Ale poslední sezona ukázala, že ve Slavii se mohou věci obrátit k lepšímu, přišel silný majitel i sponzor. Navíc to budu mít po letech v zahraničí blíž domů. A vždycky jsem říkal, že Slavia je jediný klub v Česku, kam bych šel. Déle jsem se rozhodoval, ale dohodli jsme se a jsem rád, že jsem tu.
Říkal jste, že ve Slavii už z doby vašeho prvního působení skoro nikdo nezůstal. Našel jste v týmu aspoň někoho, s kým můžete zavzpomínat na staré časy?
Je tu Standa Vlček, vedoucí mužstva. Karel Piták skončil, ale určitě se s ním brzy setkám, Martin Latka už je taky pryč... A pak už jen Tomáš Jablonský, s ním jsem ještě hrál. Jinak asi už nikdo.
Po vašem odchodu to s klubem šlo z kopce, teď se zase drápe nahoru. Je už Slavia podobně silná, jako když jste ji opouštěl?
Vůbec nevím. To se ukáže, až začnu trénovat, do té doby se mi to těžko hodnotí. Ale doufám, že ano. Vidím, že tu zase jsou ambice něco vyhrát, bojovat o poháry, něčeho dosáhnout. Proto jsem tu, aby se to naplnilo.
Kvalifikace o Evropskou ligu ale nezačala dobře, Slavia prohrála 1:3 v Tallinu. Nebojíte se, že o poháry přijdete, aniž byste si je zahrál?
Zatím ta situace nenastala. Je odehraný jen poločas, věřím, že doma se nám podaří uspět. Pořád je to otevřené. Pokud chceme myslet na poháry, takového soupeře musíme zdolat.
Jak jste první utkání s Levadií na dálku prožíval?
Sledoval jsem jen vývoj skóre na internetu, naživo jsem to neviděl. Syn měl čtyřicítky horečky, byli jsme s ním i na pohotovosti, takže jsem měl dvě nepříjemné věci naráz... Výsledek by měl být ponaučením, doufám, že odveta bude o něčem jiném.
Tušíte, kam s vámi trenér Uhrin počítá? Do zálohy, nebo na místo levého obránce?
Zatím jsme se o tom nebavili. Jsem tu první den, musím se tu trochu rozkoukat, vidět, jak věci fungují. Na tohle určitě ještě dojde, sedneme si a pobavíme se o konkrétních úkolech.
S vámi přichází také Gino van Kessel, očekávaná posila do útoku. Stíhal jste ho na dálku sledovat v době, kdy hrál za Trenčín?
Určitě. Byl nejlepším střelcem, má velký potenciál, je to mladý nadějný kluk. Je otázka, jak se začlení do kolektivu. Nových hráčů je tu víc a chvíli trvá, než se tým stmelí. Ale tady je všechno nastavené tak, aby to dobře fungovalo.
Proč jste si vybral na dres nezvykle vysoké číslo 81?
Prohodil jsem čísla u osmnáctky (úsměv). Taky malý se měl původně narodit 8. ledna, nakonec to ale přišlo o dva měsíce dřív... Jinak to pro mě žádný bližší význam nemá. Osmnáctka byla obsazená, tak jsem se rozhodl takhle.
