Ona

Herečka Lenka Krobotová (39) je dcera herce a režiséra Miroslava Krobota a herečky Hany Doulové. | foto: Petra Pikkelová

Lenka Krobotová: Divadlo mi kompenzuje, co si v civilu nedovolím

  • 2
Ani o prázdninách nemá Lenka Krobotová volno: právě teď natáčí retro trilogii Zahradnictví s Janem Hřebejkem a v srpnu ji čeká menší role v druhém filmu jejího otce Miroslava Krobota Kvarteto.

Lenka Krobotová

  • Lenka Krobotová (39) je dcera herce a režiséra Miroslava Krobota a herečky Hany Doulové.
  • Hrála ve filmech Jedna ruka netleská, Restart, Karamazovi, T.M.A., Doblba! nebo Díra u Hanušovic, za kterou dostala Českého lva pro herečku ve vedlejší roli.
  • Spolu s kolegy z Dejvického divadla se objevila v sitkomu Čtvrtá hvězda, naposledy ji diváci viděli v seriálu Ohnivý kuře.
  • Jejím manželem je muzikant Václav Havelka ze skupiny Please the Trees. Mají spolu dva syny, Šimona a Eliáše.

„U táty většinou stačí jen pohled nebo gesto, je celkem úsporný. Když vidím, že se usmívá nebo si z toho dělá srandu, cítím, že je to dobrý,“ popisuje herečka, jak vypadá pochvala od otce-režiséra Miroslava Krobota. Jejich společné začátky v Dejvickém divadle prý byly krušnější.

„Ze začátku to pro mě bylo hodně náročné a myslím, že i pro něj. Ale velmi brzo se ukázalo, že to půjde. Když jsme v divadle, beru ho prostě jako kolegu a kámoše. A když spolu druhý den jedeme s dětmi do zoo, v tu ránu je zase dědou a mým tátou.“

Nejvíc se před otcem styděla, když v divadle zkoušeli hru Příběhy obyčejného šílenství: „Režisér Petr Zelenka nás postavil do role potenciálních milenců. Navíc jsem byla o hodně mladší než teď, takže to pro mě byl velký oříšek.“

Lenka Krobotová při focení pro magazín ONA DNES.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Lenkou Krobotovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes

„Jsou dny, kdy si na jevišti přímo lebedím schovaná za postavu, kterou hraju. A jakmile z něj slezu, jsem ráda, že se nemusím s nikým bavit,“ říká herečka Dejvického divadla.

I když si prý s věkem a zkušenostmi věří čím dál víc, se sebevědomím dodnes trochu bojuje. „Nějaký kus už jsem ušla, mám za sebou relativní úspěchy, takže si malinko víc věřím. Ale samozřejmě pořád míň v civilu než v divadle. Jsou dny, kdy si na jevišti přímo lebedím schovaná za postavou, kterou hraju. A jakmile slezu, jsem ráda, že se nemusím s nikým bavit,“ vysvětluje.

Herectví si vybrala paradoxně právě kvůli své introvertní povaze: „Čím dál víc si myslím, že mi divadlo kompenzuje to, co si v civilu nedovolím. Je to určitý druh terapie, často si skrze postavy hledám sebe samu. Na to jsem ale přišla až v posledních letech,“ dodává herečka.