Sušírny ovoce, které na Moravě dříve živily celé rodiny, znovu ožívají

  • 10
Sušírny ovoce na Valašsku bývaly evropským centrem této úpravy sezonního ovoce a dnes je tu především mladí lidé znovu křísí k životu. Hostětínské centrum Veronica dokonce minulý víkend uspořádalo workshop, jak rozpadající se sušírny zrekonstruovat či jak kompletně postavit novou.

„Sušení sezonního ovoce bývalo v ovocnářských krajích tradicí. Kromě Valašska i na Klatovsku, kde ale ovoce i udili kouřem. Místní sušírny jsou konstruované tak, aby ovoce do styku s kouřem naopak nepřišlo,“ vysvětluje Jan Talaš, který má ve vzdělávacím a informačním ekologickém centru Veronica v Hostětíně na starosti právě sušírny.

Sušené ovoce bylo pro rodiny zdrojem jak cenných a chutných zásob na zimu, tak výdělku. „V jedné sušírně se dalo a dá usušit i 40 metráků ovoce za sezonu. V minulosti ho místní lidé jezdili prodávat nejčastěji do Rakouska, případně přímo do Vídně,“ popisuje Talaš tradici, kterou se zde snaží vzkřísit. Staré sušírny, které přežily, se totiž postupně rozpadají. Řada z nich má poslední šanci na záchranu.

Přímo v Hostětíně připravovali odborníci i účastníci workshopu vlastníma rukama místní sušírnu na nadcházející sezonu. Provedli jak práce, které je nutné udělat před každou sezonou (například vytmelení spár stavby sušírny hlínou), tak například vyráběli dřevěný okap, tedy rýnku.

Sušírnu lze v Hostětíně vidět

Zrekonstruovanou sušírnu ovoce v Hostětíně lze vidět na vlastní oči, návštěvy jsou v centru Veronica vítány. Kontakty a informace o pořádaných workshopech, například o Letní škole klimatu, udržitelnosti a soběstačnosti, najdete zde.

Nicméně předtím se jim dostalo teoretické přednášky od těch nejpovolanějších. Například od Radka Fryzelky, jehož zásluhou se podařilo zprovoznit hned tři sušírny v nedalekých Vlachovicích, mimo jiné sušírnu sv. Františka, kde zatím suší převážně bylinky (více informací zde). Následně několik sušíren v okolí také navštívili, ať už byly zrekonstruované, různě upravené, nebo zgruntu nově postavené.

Podrobnější představu o fungování a a podobě historických sušíren, které jednoznačně mají potenciál dobře sloužit lidem i dnes, si uděláte ve fotogalerii.

A jak by mělo správně sušené ovoce vypadat? „V sušírnách se topilo přes den i v noci, někde se v sušírnách i spalo. Teplota se udržuje na zhruba 80 °C, některé ovoce se suší celé, jiné je nutné alespoň rozkrojit napůl. I tak se půlka hrušky suší zhruba týden,“ vysvětluje mladý odborník. „Každopádně nesmí být mokré na omak, nesmí ale ani praskat, to je známka přesušení,“ dodává.