Dlouho byl v zákrytu spoluhráčů s velkými jmény. Tedy pokud jste si ho nevšimli díky barvám rukavic a kopaček. Pravá ruka a noha svítivě žlutá, levá strana do růžova.
Až ve finále naplno zazářil ve všech smyslech slova. Byl výtečný. Nepřekonatelný. Když už ho střídající Gignac přelstil, pomohla mu v poslední minutě základní hrací doby tyč. „Nelze mu nic vytknout. Můžu mu jen pogratulovat,“ hodnotil Fernando Santos, trenér Portugalska. „Náš klíčový hráč.“
„Měli jsme spoustu šancí, ale narazili jsme na brankáře, který předvedl zásadní zákroky,“ uznal i Didier Deschamps, kouč Francie.
Ano, Patrício opravdu udělal všechno správně. A v závěru si nechal dát tu nejpříjemnější žlutou kartu v životě: když zbývalo do konce jen pár desítek vteřin, nebylo to sice vůbec sportovní, ale tahal záměrně čas tak dlouho, až přišel trest.
Celkově byl jistotou. Ze všech hráčů na Euru strávil na hřišti nejvíc času, plných 720 minut, dostal se do sestavy Eura, v jehož finále předvedl životní zápas. Ale při oslavách zůstal stejně nenápadný jako po celý turnaj, tedy vyjma posledního duelu.
Když se celý tým nadšeně tlačil na kapitána Ronalda, aby se co nejrychleji dotkl nablýskané trofeje, Patrício stál těsně vedle hloučku, jako by se ho tenhle úspěch vůbec netýkal. Stejně jako pozápasové rozhovory. Skromná opora.
Před rokem ho chtěl Liverpool. Cena? 11 milionů liber. „Žiju ze dne na den. Nemám do budoucnosti velké plány,“ komentoval to Patrício. Možná by je mohl začít mít.
Jen ta cena po neděli (ne)patrně naroste.
