VIDEO: Pohled z nejvyšší stavby Olomouce. Komín ukrývá i tajný prostor

  • 2
Dvě hodiny trval Filipu Baloghovi výstup na nejvyšší olomouckou stavbu. Komín teplárny prohlédl při revizi, zdržovala ho nejrůznější měření a focení. Jinak by se do výšky 120 metrů dostal za půl hodiny. Na sobě měl více výbavy než horolezci.

Zdá se, že na vrchol nejvyšší stavby Olomouce vede pouze jedna cesta. Je to ale omyl. Kromě venkovního žebříku se sto dvacet metrů vysoký komín místní teplárny dá pokořit cestou přes vnitřní úzký prostor mezi vnější stěnou železobetonové dominanty a samotným tubusem, jímž prochází kouř.

Pro MF DNES ho odhalil Filip Balogh z firmy Betochem. K ústí komína tudy na konci minulého týdne vystoupal při pravidelné kontrole.

Člověka stojícího pevně na zemi překvapí, že do útrob komína vedou obyčejné dveře.

Výstup na nejvyšší budovu

Dostane se jimi ale jen do „přízemí“. Ze stropu, který je o pár metrů výš na druhé straně dnem komína, trčí stříbrná roura. Skrze ni se sypou a poté vyváží spaliny. Jejich pozůstatky jsou všude. Stačí otřít prst o dveře, hned je celý černý. Na stěně je kovový žebřík. Vede do zvenku neviditelných a běžným smrtelníkům nepřístupných prostor.

„Uvnitř jsou žebříky a plošiny. Dá se tam pohybovat,“ líčí čtyřicetiletý Balogh. Svítit si tam bude hlavně čelovkou, dovnitř pronikne ale i trocha denního světla. Na těle komína jsou odvětrávací otvory, vypadají jako okna.

Úplně nahoře jsou u některých na dosah ruky světla, jež v noci na komíně září kvůli letadlům. „Nahoře jsou i dveře, slouží jako vstup do toho meziprostoru. Zvnějšku nejsou žádné ochozy, jen žebřík,“ popisuje Balogh.

Nebýt kontroly, pokoří Balogh olomoucký komín za půl hodiny

Na revize komínů se Balogh specializuje, za sebou má i výstup na v České republice nejvyšší třísetmetrový komín u elektrárny ve Chvaleticích.

Prostor, jímž se Balogh chystá vylézt nahoru, se postupně zužuje, stejně jako celý olomoucký komín. Dole má v průměru sedm a půl metru, nahoře je to šest. V jeho středu stojí pouzdro komína, široké po celé délce zhruba tři metry.

A to všechno musí Balogh zkontrolovat. Pomáhat mu bude kolega, jenž se spustí přímo do jícnu komína. Před sebou mají hodiny práce.

„Je tam dost konstrukcí na zmapování, měření a focení. Výstup může trvat i dvě hodiny, často se zastavujeme. Nějaký čas strávíme i nahoře. Také tam jsou důležité věci ke kontrole,“ přemítá Balogh. Při revizi používá i kladívko, jímž na beton poklepává.

Pro cestu dolů si Balogh vybral vnější žebřík. Bude na něm zhruba hodinu, musí prověřit povrch a nátěr komína. „Pokud bychom lezli nahoru bez revize, vnější stranou to zabere tak dvacet až třicet minut,“ srovnává Balogh.

Do výstupu zbývají poslední desítky minut. Balogh z auta vyskládává výbavu srovnatelnou s nádobíčkem horolezců. „Máme ji ještě náročnější. Horolezcům stačí klasický sedák, my máme celotělový popruh a více jisticích bodů,“ dodává Balogh.