Čeští rybáři na mistrovství bojovali se smůlou, nakonec skončili šestí

  • 2
Česká rybářská posádka časopisu Kajman ve složení Radek Filip a Martin Štěpka se zúčastnila světového poháru v lovu dravců World Predator Classic 2016. Jen kvůli troše smůly se nepodařilo vystoupit na stupně vítězů a Češi skončili šestí.

Závod proběhl ve dnech 30. 6. – 2. 7. 2016 na velkých nizozemských přehradách Haringvliet a Hollands Diep. Je to největší evropský závod svého druhu, kterého se účastnilo 51 silných lodí, 200 streetfishingových závodníků a 34 kajaků.

Hlavní kategorii lodí se přezdívá „Rybářská formule 1“, neboť tu startují i lodě, které bez problémů skáčou po vlnách rychlostí přes 100 km/h. Ceny takových lodí se pohybují nad milionem korun.

Závodu se účastnila i opravdová světová esa v lovu dravců (Willem Stolk, Johannes Dietel, Luc Coppens, Jeremy Steverman a další). Týmu se každý ze tří závodních dnů započítávali největší tři candáti, tři okouni a jedna štika (pokud se povede chytit vše, sestava se nazývá full house). Všechny tyto ryby se navíc chytaly v opravdu velkých velikostech. A jak závod probíhal očima českého týmu?

První den ve znamení nadějí

„Celý den panovalo počasí, ve kterém by člověk normálně na ryby rozhodně nejel. Přehradami se hnaly velké a chvílemi nebezpečné vlny. Kvůli tomu byl zmenšen závodní sektor ‚pouze‘ na jednu přehradu o velikosti našeho Lipna. Jedna vlna nám poslala do lodě tak 200 litrů vody. K tomu prakticky celý den silně pršelo,“ popisuje Radek Filip.

Po většinu závodního dne přesto vedli. Nachytali totiž tři candáty nad 60 cm, dva okouny 42 a 45 cm a štiku 70 cm. Do zkompletování full housu jim chyběl pouze jeden okoun, kterého se nepodařilo dochytat, přestože na to měli pět a půl hodiny.

Naprostou nutností při elitních závodech v lovu dravců z lodi je příďový motor.

Štika se pomalu nevešla do oficiálního měřidla, které je pěkně široké.

„Většinu ryb jsme ulovili na klasickou a vertikální přívlač. Bylo z toho průběžné 7. místo a skvělý nášlap do dalších dní,“ říká Filip. Vedli Belgičané Luc Van Litsenborg a Tom Dieleman. Největší favorité závodu a jeho dvojnásobní vítězové Luc Coppens-Jeremy Staverman byli na 14. místě.

V průběhu závodního dne se převrhl jeden kajakář, který utopil na dně cennou výbavu a potřeboval pomoc záchranné lodi. Rekordy dne: chytila se například 125cm štika a 83cm candát.

Druhý den s ohromnými vlnami

Ráno před startem panovala u všech lodí ještě větší nervozita. Závod byl kvůli větru zkrácen na pět chytacích hodin. Vlny hned u výjezdu z přístavu byly brutální, navíc bylo jasné, že až do nich vlétne 50 silných lodí, tak se vlny rozbijí a bude ještě hůře.

I závodníci s obrovskými loděmi si tak dobře ověřovali, jak mají upevněné záchranné vesty a kde se nafukují. Ale česká loď to zvládla a dostala se na protější břeh na start. Tam to po klaksonu zase hodně pohoupalo. Začalo se chytat.

„Věděli jsme dobře, že o vítězi závodu rozhodnou tři stabilní výsledky z jednotlivých startovních dnů. Navíc jsme předpokládali, že ryb se chytí díky zkrácenému závodu a vlnám mnohem méně. Proto jsme se rozhodli vsadit na jistotu a začít rychlým prochytáváním mělčin na závětrné straně, které při troše trpělivosti vydávají všechny rybí druhy, ale není tu jednoduché zkompletovat full house,“ vypráví rybář.

Česká posádka při tréninku

Po půl hodině si však na vítr zvykli a rozhodli se zariskovat. Jako jedna z mála lodí přejeli do největšího pekla na návětrnou protější stranu. Příďový motor jel proti vlnám často na plný výkon. Vlny se občas převalovaly do lodi. V návalu adrenalinu tu smršť okolo ani nevnímali. Oba závodníci museli chytat ze zádi, ale odvaha se vyplatila.

Chytili tu tři candáty a jednoho okouna. Přežili i největší vlnobití u vjezdu do přístavu. Bylo z toho 12. místo v tomto dni a 4. místo celkově. Na první příčku se vyhoupli silní Finové Markku Tiusanen a Antti Anttila. Rekordy dne: chytila se například 120cm štika.

Ztracené klíče, smršť odnesla měřič

Vítr stále zesiloval a navíc se stočil na západní, což je na těchto přehradách nejhorší směr, ve kterém se převrhlo již hodně lodí. Uvažovalo se tak o úplném zrušení závodu, ale nakonec byl výjezd na vodu povolen.

Česká posádka Radek Filip a Martin Štěpka tak mohla bojovat o stupně vítězů, ale dlouho se jim kazilo vše, co se kazit mohlo. Nejdříve recepční na hotelu nebyl schopen najít klíče od místnosti, kde se jim nabíjely baterky do lodi, bez kterých by nemohli nastoupit.

Lov dravců z lodi, to je i neustálé dobíjení baterií.

Výřad prutů připravený do závodu

Do povinné porady kapitánů zbývalo 15 minut a dělila je od ní vzdálenost 20 km, když místo recepčního prohledali celou recepci a klíče našli. Vlny byly zatím zdaleka největší, ale do závětří za ostrov uprostřed přehrady, odkud se startovalo, se dostali.

Plán byl jasný: full house, nebo nic. Proto se ze startu vrhli rovnou na vítr. Rychlostní závod o nejlukrativnější místo ovšem s jednou lodí o pár metrů prohráli. Let po vlnách rychlostí 47 km/h nestačil. Kotvili tedy na jiném dobrém candátím místě a elektromotor sotva stíhal držet loď na místě.

Vtom si všimli, že v lodi něco chybí. Ve větrné smršti jim ulítl oficiální měřák na ryby i se štítkem, bez kterého nejde ryby uznat. Volali do zázemí a přesvědčili organizátory, že jim musí přivézt nový. Dvacet minut se nic nedělo. Několikrát navíc utrhli nástrahu na přehradě, kde se netrhá.

Kapitánovi Radkovi Filipovi se začal trochu zvedat žaludek, raději proto polkl jeden Kinedril. Zvracení si chtěl nechat až do přístavu. Stále neměli měřák a najednou spatřili podezřelý předmět v dálce vyhozený vlnami na břehu. Jeli se tam podívat. Byl to on. Volali do zázemí a získali povolení dostat se pro něj na břeh.

Při manévru v příboji ovšem poškodili o skály vrtule obou motorů. Pomocí pádel a elektromotoru se jim povedlo dostat proti vlnám zpět na vodu. Šlo se zase chytat, ale 1,5 hodiny závodu bylo pryč.

Hrozně potřebovali první rybu, ale několik záběrů oba nesekli. Vítr stále zesiloval. Teď už se chytalo podle hesla: chyť, nebo zemři. Všechno vsadili na jednu kartu a vertikální přívlačí projížděli zajímavé hrany a „chytací hloubky 7–9 m“.

Když Martin Štěpka hlásil candáta na prutu a dostali ho do podběráku, spadl jim obrovský kámen ze srdce. Ale potom se zase dlouho trápili. Candáti nespolupracovali a Čechy zachránila až fantastická Martinova 103cm štika. Podebrat ji v těch vlnách bylo něco. Ale byla v lodi. Vítr stále zesiloval a nakonec se na něm nedalo chytat vůbec. Příďový motor na plný výkon proti vlnám couval.

Museli prchnout na protější břeh, kde candáty našli 50 minut před koncem závodu. Okamžitě jednoho chytili. Pravděpodobnost dalšího úlovku byla vysoká. Ale chvíli poté za nimi přijela loď s rozhodčími, že bezpečí je na prvním místě a že musí jet okamžitě do přístavu. Závod byl právě o 45 minut dříve ukončen. Vlny u vjezdu do přístavu byly opět největší, ale české lodi se povedlo je přeskákat.

Večer se konalo pompézní vyhlášení. Zvítězili Finové Markku Tiusanen a Antti Anttila. Čechům nakonec chyběla jedna ryba na druhé místo a 2 cm na jakékoli rybě z posledního dne na třetí místo. Při rovnosti bodů s ostatními týmy skončili na smolném šestém místě, ale i tak je to nejlepší výsledek, jaký kdy česká přívlačová loď ve světě udělala. Většina favoritů zůstala za českou posádkou.

Další zajímavosti o rybaření najdete v příštím čísle časopisu Kajman.