Koupila starý mlýn u Křivoklátu. Neměl záchod, koupelnu ani vodu

  • 124
Karolína Leitnerová se před osmi lety do chátrajícího mlýna okamžitě zamilovala. Prodala domek, peníze dostala předem a do 60 dnů musela do stavení přivést vodu, udělat odpady a suchý záchod s kohoutkem na chodbě nahradit splachovacím WC a koupelnou. Všechno zvládla s ročním synem v náruči.

Zanedbaný 166 let starý Pustovětský mlýn u Křivoklátu již desítky let zoufale volal po rekonstrukci. Majitelka dožívala u příbuzných a neměla ani v minulosti na modernizaci sílu. Díky tomu se v budovách zachovalo vše původní. Nikdo nic nezničil, ani nepředělal.

Nejstarší část domu je původní zděné stavení, k němu v roce 1850 přistavěl tesařský tovaryš Josef vodní mlýn poháněný strouhou s vodou z místního potoka.

„Modernizací prošel mlýn až v roce 1903, kdy majitelé dokoupili stroje na čištěnou bílou mouku a také museli přistavět patro a zvednout štít. Takovému mlýnu se říkalo amerikánský, protože z Ameriky přišla do Čech touha po bílé mouce,“ vysvětluje Karolína.

Mlýnu se dařilo dobře až do druhé světové války, kdy byl jeho provoz ukončen. Po roce 1948 se již nerozběhl a postupně přišel o mlýnské kolo i náhon. Obec v 50. letech strouhu i náhon zasypala, vše zrušila a byl konec.

Historickému klasicistnímu objektu se již nikdo nevěnoval. majitelé nic nemodernizovali. Voda vedla jen na chodbu a elektřinou se svítilo pouze v jedné místnosti, v které visela ze stropu žárovka a v rohu se bála jedna zásuvka.

Na zahradě strašil suchý záchod, voda na vaření se tahala v kbelících a mylo se v lavoru s ohřátou vodou. Tristní stav vydržel do roku 2008. Tehdy do nepořádku, prachu a pavučin přišla Karolína, natáhla montérky a začala mlýn měnit k lepšímu.

Milovnice historie a všeho původního ovšem nešla žádnou razantní cestou. Mlýn celý prošla, shromáždila veškerou pozůstalost, která zde zůstala, a nastudovala jeho historii. K dispozici měla staré dokumenty, fotografie majitelů až do 19. století, různé dopisy, záznamy a další důležité papíry.

Vzácné jsou také staré mlýnské stroje. „V domě jsou původní kameny, hranolový vysévač, dopravníky, hřídele, loupačka, násypky a koukolník. Nejhodnotnějšími kousky je válcová stolice Ganz se dvěma páry válců, která sloužila k umletí mouky, a ssavka - třídička krupice, která je svého druhu jednou z několika dochovaných v České republice,“ říká Karolína.

Nadšená majitelka opravuje mlýn postupně. Nejtěžších bylo prvních 60 dní, během kterých musela připravit alespoň základní podmínky pro bydlení pro sebe a ročního syna. Prodala domek a noví majitelé jí dali na odstěhování dva měsíce.

Jako první proto přišly na řadu elektrické rozvody, ty jsou v celém domě nové. Pak se do místností přivedla voda a odpady. Přes celý dvůr se táhl výkop na vodovodní přípojku. Tahaly se vodovodní a odpadní trubky. Koupelna s odděleným WC vznikly v patře. Topí se tepelným čerpadlem vzduch-voda.

„Staré omítky se musely obouchat do dvou metrů vysoko, z výminku za kuchyní se stala koupelna a z původní kuchyňky předsíň a záchod. Z podlah jsme trhali shnilá prkna a střídaly se tu náklaďáky s materiálem s kontejnery se sutí,“ vzpomíná majitelka.

Karolína má ráda nábytek s duší, který se do starého stavení hodí. Většinu vybavení má z bazarů a od kamarádů, kteří se nepotřebných věcí chtěli zbavit. Získané kousky sama opravuje a dává jim nový význam.

Ssavka - třídička krupice, je svého druhu jednou z několika dochovaných v České republice

Na toaletě má například malé umývátko z nerezové mísy a pod ním je umyvadlová skříňka z původně nočního stolku. Starorůžově vymalovanou koupelnu zdobí stará plechová vana, kterou našla na inzerát za tisícovku v Lysé nad Labem a zrenovovala. Po několikahodinovém čištění od nánosů rzi a vodního kamene prokouklo i staré koupelnové umyvadlo za 40 korun.

Postupně v mlýně vznikl kompletní byt s kuchyní, obývacím pokojem, ložnicí, dětským pokojem, koupelnou a WC. Bylo nutné vyměnit okna a také opravit dřevěné vstupní schody. Podesty se totiž propadaly. Ztrouchnivělé dřevo nahradila ruční cihelná dlažba - půdovka.

Hodně věcí dělá Karolína kvůli napnutému rozpočtu sama. Vláčí materiál, tahá palety s dlažbou, sbíječkou dělá průrazy do tlustých kamenných zdí a nebrání se ani pomocným zednickým pracím, například štukuje. A když už nemůže, pro radost restauruje starý nábytek.

Karolína se do Pustovět přestěhovala s myšlenkou na výrobu pohledového betonu. Ale podnikatelský záměr, na který se dlouho připravovala, nevyšel kvůli velké finanční a prostorové náročnosti. Nakonec se začala věnovat ruční výrobě mýdla.

K tomu ovšem potřebovala vhodné prostory. Našla je v bývalých stájích a chlívcích, které pod jejíma rukama prošly náročnou rekonstrukcí a vznikla z nich mýdlárna s původní plackovou klenbou. „Na podlaze byla udusaná hlína a klenby částečně zakrývala padající omítka. Stěny jsem otloukla, nechala položit podlahu a vše zařídila tak, jak EU nařizuje,“ vzpomíná na začátky Karolína.

Největším úkolem, který opravdu hoří, je nová střecha. Jsou v ní díry, protéká a už nejde opravit či zalátat. Řemeslníci odhadli opravu na 600 tisíc korun. Karolína se ale obává, že až se celá sundá, budou se muset částečně vyměnit i krovy a to nebude levné.

Na úpravu čeká také zahrada, kde by měla vzniknout bylinková zahrádka. Na pozemku zůstaly dva malé pobořené chlívky. Z nich zbyla už jen obvodová kamenná zeď, kterou by chtěla Karolína také v budoucnu využít. A samozřejmě by bylo třeba udělat na domě i novou fasádu.

V roce 2012 se Karolíně podařilo Pustovětský mlýn zapsat na seznam nemovitých kulturních památek. „Památkáři jsou na mě hodní, žádné problémy mi nedělají,“ přiznává majitelka, která ví, že oprava jejího mlýna je úkolem na celý život.